Z dob hrdinů - kapitola patnáctá



Když se začalo smrákat, vyrazili jsme k hradu. Druidovo kouzlo nám zabezpečilo bezpečnost, protože veškerý porost, křoví, ba i tráva, se vlnily a vzdouvaly tak, že nás zcela skryly. Dorazili jsme k zřícenině.

"Kam nyní?" zeptal se Gurm.
"Musíme jít do věže. V ní je odbočka do nitra hradu." zašeptal druid.

Šli jsme k věži a druid nám otevřel. Vešli jsme do věže. Točité schody nás vedly vzhůru a slyšet byly pouze naše kroky. Najednou se druid zastavil a položil ruku na zeď. Pak svou holí lehce poklepal na kameny. Uviděli jsme, jak z kamenů vyrůstají šlahouny a začínají přesouvat jednotlivé kusy zdi stranou. Nakonec zbyla "zelená brána" která držela zeď pohromadě. Prošli jsme dovnitř. Gurm vytáhl první svitek a přečetl ho. Kolem celé naší skupiny se objevila aura, která lehce osvětlovala bělavým světlem okolí. Šli jsme dále do nitra hradu. Několikrát jsme spatřili několik kostlivců, kteří zprvu zaútočili, ale po nárazu na auru byli vrženi neznámou silou zpět. Světlo kolem nás pak jen poněkud zakolísalo, ale poté se opět ustálilo. Pomalu a opatrně jsme postupovali dále. Korm držel kyj, Bíst svou halapartnu, Gurm s druidem hole a já úzkostlivě svíral kouzelnou dýku. Najednou se před námi objevilo podivné oslepující rudé světlo a zjevil se mág. Byl asi dva sáhy vysoký, starý, vousy až po pás, celý v černé róbě se zlatými lemy. V jedné ruce svíral nůž a v druhé krátký meč.

"Tak přeci jen si se vrátil, skrčku!" zaduněl jeho hlas chodbou.
"Zničím zlo, které tu pácháš!" odvětil druid a začal číst svitek, který vytrhl Gurmovi z rukou.

Mág viditelně zbledl a cosi vykřikl. Ze dveří v chodbě se vyhrnuli ven kostlivci, zombie a další potvory, které jsem ani neznal. Poté zamumlal nějaká slova a záře kolem nás uhasla. Nemrtví se na nás vrhli. V tom okamžiku druid dočetl poslední řádky. Z jeho očí vytryskla podivná záře a zasáhla mága. Ten byl s bolestnou grimasou vržen na zeď po které se svezl k zemi. Korm s Bístem mezitím ničili nepřátele, ale byla jich strašlivá převaha. Najednou mág vstal a podivně se zahleděl na Gurma. Ten strnul a přestal se bránit dotírajícím příšerám. Druid začal rozhazovat nějaká semena a vykřikovat neznámé formule. Kostlivci byli najednou chytáni větvičkami za kosti, některé zombie si nás přestaly všímat a trhali výhonky, které jim zarůstaly do těla. Já se vrhl k mágovi, ale tvrdá rána neznámé nestvůry mne srazila k zemi. Druid vytáhl další svitek a rychle ho přečetl. Z jeho očí vytryskly tři rudé blesky, z nichž mága zasáhly pouze dva. Mág, zle popálen, odtrhl oči od Gurma, který se bezvládně svezl k zemi. Bíst a Korm statečně ubíjeli jednoho nepřítele za druhým. Já vstal a podíval se na dýku. Byla v pořádku. Najednou jsem pohlédl mágovi do očí a měl pocit, že se mi někdo snaží rozmačkat mozek. Sil mi ubývalo a také má magická energie se začala zčistajasna vytrácet. Zaslechl jsem strašný výkřik Korma, který se svezl po zásahu mumie k zemi. Bíst nekontrolovatelně máchal halapartnou a zcela propadl amoku. Gurm, který již delší dobu nejevil známky života, ležel na zemi. I druid kterému došly svitky se jen marně pokoušel dostat blíže k mágovi. Zahlédl jsem něco jako lebku, která se mi vysmívá. Z lebky se stala celá řada koster. Nad nimi stál nějaký podivný muž se zachmuřeným výrazem. Opět mnou projela ostrá bolest a vidina zmizela.

"Takto skončíme?" napadlo mne. "Zapomenuti a mrtví?"

Mou duší vzepjal odpor. Doposud nepoznaná síla mi dovolila uhnout pohledem. Tlak, který mi "lisoval" hlavu pojednou zmizel. Mág překvapeně zíral, protože to bylo pravděpodobně poprvé, co někdo unikl jeho mentálnímu útoku. Já pozvedl ruku a vrhl dýku. Bohužel, mág nebyl paralyzován překvapením do té míry, jakou bych potřeboval a bleskurychle uhnul. Kov zařinčel o zeď a dýka dopadla na zem. Mág ji s úsměvem sebral ze země a vykřikl.

"Je konec, blázne!" a začal se strašlivě smát, přičemž se s úsměvem díval na zbytek naší družiny.

Bíst s druidem uviděli, že jejich snaha udržet nestvůry dál ode mne, abych zaútočil jsou již marné. Bíst se vrhl k mágovi, ale ten ho pouhým máchnutím ruky, které bylo posíleno kouzlem odrazil zpět do vřavy nepřátel. Druid se na něj též vrhl. Jen o vlásek uhnul napřažené dýce. Já, posílen vědomím, že již stejně není co ztratit, jsem zašeptal formuli hyperprostoru a objevil se za mágovými zády. Ten si toho ale všiml a bleskurychle se otočil, přičemž mi kouzelnou dýkou směřoval na krk. Podařilo se mi nastavit mu ruku tak, že jsem zasáhl jeho vnitřní stranu loktu. Jeho paže svírající dýku se najednou ohnula a zbraň se mu zaryla do hrudi. Mág se na mne tázavě pohlédl. Zíral vytřeštěně na mne a zařval:

"Nezvítězil jsi!"

Potom jeho tělo prkenně padlo k zemí. I tak jsem zaslechl nějaké zaklínadlo, které v okamžiku smrti zašeptal. Hrad se začal otřásat v základech. Rychle jsem se vrhl ke Gurmovi. Nezklamal. Držel v rukou poslední svitek. Neuměle jsem mu ho vypáčil z ruky a rychle přečetl. Kolem nás se opět objevila ona záře a všechny nestvůry v této auře se rozpadly na prach. Ostatní pouze odstoupily a neskutečně řvaly. Bíst vzal s druidem Korma, já Gurma a rychle jsme vyrazili ven. Otočil jsem se ještě a spatřil mága, kterak se jeho bezvládné tělo vznáší ve vzduchu a dýka vysává jeho duši. Ve věži druid opět vyhodil pár semen a ty začaly neuvěřitelně rychle růst. Zelená síť zabraňovala kamenům, aby nám spadly na hlavu. Rychle jsme vyběhli ven a prchali pryč od místa zkázy. Asi po sto sázích jsme se zastavili a prozkoumali naše přátele. Korm, který měl neskutečně tvrdý kořínek žil, ale jeho rána na krku zle krvácela. Bohužel Gurm již nedýchal. Propadl jsem zoufalství. Bíst zatím kvapně ošetřoval Korma. Zastavoval krvácení, rovnal zlomenou paži a prováděl další úkony. Druid se podíval smutným zrakem na Gurma.

"Je mrtev!" křičel jsem svou bolest do světa.
"Ano, je mrtev, ale..."
"Ale co? Už mu nic nepomůže, je pryč. Proč?" řval jsem nepříčetně na druida.
"Mohu se pokusit ho vzkřísit." řekl polohlasem druid.
"Gurm by nikdy nechtěl být mumií nebo zombie." křikl jsem opovržlivě na druida.
"Řekl jsem vzkřísit, ne oživit." řekl druid.

Nechápavě jsem na něho hleděl. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by uměl vzkřísit mrtvého.

"Musíme si ale pospíšit, dokud jeho duch není uzamčen v zemi mrtvých." dodal.


Neuvěřitelně rychle jsme překonali vzdálenost k chatě. Bíst položil Korma na postel a pokládal na rány druidem určené byliny. Gurma jsem mezitím odnesl k nejvyššímu stromu, který mi druid ukázal. Za chvíli za mnou přišel. Usedl vedle těla a položil své dlaně na jeho spánky. Poté začal šeptat nějaká slova ze kterých bylo poznat pouze to, že prosí svůj hvozd o sílu navrátit mrtvému život. Seděl tam nehnut a neustále šeptajíc své prosby lesu. Najednou jeho tělo sebou trhlo a on padl na strom. Gurmovi se zvedla hruď.

"Dýchá!!!" vykřikl jsem překvapením.

Druid, který ležel "v náruči stromu" se na mne podíval a lehce se usmál.
.
.
.

"...co Gurm?" zeptal se starostlivě Bíst.
"Ještě o sobě neví, ale žije." zašeptal zesláblým hlasem druid, kterého kouzlo zcela vyčerpalo.

Pomáhal jsem převazovat ovázané rány našich bojovníků. Bíst i Korm měli ošklivé sečné i tržné rány po celém těle. Korm, který ulehl asi před hodinou nyní vesele chrupal a sbíral síly. Bíst jen odpočíval a druid vařil nějaké lektvary, které měly Gurma probudit. Já jsem si až nyní začal uvědomovat únavu svého těla. Pomalu jsem došel ke kůži položené na zemi a jakmile jsem si lehl, tak jsem usnul.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.