Z dob hrdinů - kapitola pátá



Den po kouzelníkově odjezdu jsme vyrazili do lesa na místo naší neslavné bitvy. No neslavné, pro mne neslavné, protože zážitky z ní nebyly právě příjemné. Nejprve jsme však museli sehnat Bísta, který kupodivu neležel na své posteli, ale toulal se na louce plné kupek sena. Co tam dělal nám nechtěl říct, ale bylo to na něm vidět (kdo by mohl přehlédnout ten cucflek na jeho krku). Pak jsme tedy vyšli. Když jsme dorazili na měsíc staré bojiště, mrtvoly tam již pochopitelně nebyly. Zato byly všude docela čerstvé stopy, jak Korm odhadl, asi deset stvoření a nemohly být starší více než tři dny. Vydali jsme se po nich a doufali, že nás nikdo nepřepadne. Stopy se Kormovi sice třikrát ztratily, ale vždy je zase našel a tak jsme mohli nerušeně postupovat. Asi za čtyři hodiny vcelku rychlého pochodu jsme uviděli mezi stromy prosvítat mýtinu. Ihned jsme zvolnili tempo a začali našlapovat opatrněji. Když jsme došli na kraj mýtiny, uviděli jsme uprostřed asi dvaceti metrové vykácené plochy kus skály. Nebyla vyšší než tři sáhy. První přerušil ticho Gurm:

"Tak co myslíte, je to jejich doupě?"
"Snad jo, protože jestli ne, tak asi omdlím vyčerpáním." zaskuhral Bíst, který se na vlastní kůži přesvědčil, že včerejší den měl věnovat odpočinku a ne se honit za kovářovou dcerou.
"Obejdem to? Nevidím žádný vchod." navrhl Korm.
"Cos čekal, hrad s branou a nápisem "Vítáme vás"?" potměšile zamumlal Gurm.
"Já odpočívám!" prohlásil Bíst a na ztvrzení svých slov s žuchnutím dosedl.
"Ticho ty balvane." napomenul jsem jeho hlučné chování.
"Já ti dám balvana, jen počkej až si vydechnu!" zahrozil Bíst, ale bylo vidět, že to nemyslí vážně.
"Obejdem to, třeba uvidíme alespoň nějakou díru" ozval se opět Korm.
"Já zůstanu tady." nahlásil Bíst a na naše vyčítavé pohledy doplnil, "na stráži."
"Dobře ty smilníku." řekl Gurm, "Já a Thorm půjdeme vlevo a ty Korme vpravo.

Na tato slova Korm vyšel sebejistě vlevo, tvrdíc nám poté, že se přeslechl. Věděli jsme, že možné je vše, jen tohle ne a vzali jsme orientační schopnosti krolla na vědomí. Gurm mu pro jistotu udělal bahnem na pravé ruce znamení, aby věděl kam jít. Korm si nejprve myslel, že si z něho Gurm dělá legraci, ale ten, lehce se smějící, se k němu rychle otočil zády a pomalu se mnou vyšel na obhlídku. Korm si ještě chvilku ujasňoval, kde je levá a kde pravá strana, ale nakonec vyšel správným směrem. Asi za deset minut opatrné chůze jsme se na druhé straně potkali s Kormem. Nejprve se nám omluvil, že se vůbec na svou polovinu skály nedíval a tudíž ví pendrek o nějakém vchodu, ale zato se předvedl s bravurním rozeznáním pravé a levé ruky bez sebemenšího zaváhání. Šli jsme tedy společně s Kormem opět k Bístovi a cestou uviděli opravdu asi dva sáhy vysokou díru ve skále.

"Je od nás vpravo." připomněl nám Korm, abychom se snad nedívali špatným směrem.
"Vidím, jdeme pro Bísta." řekl Gurm.

Když jsme k němu přišli, poznali jsme, že mu kovářka dala asi opravdu zabrat. Naše dobrovolná čestná stráž totiž vesele chrupala a to dokonce s palcem v puse. Museli jsme okamžitě Korma zklidnit, aby nás svým smíchem neprozradil. I když jsme to pravda dělali tak trochu i kvůli sobě, protože smích je nakažlivý a zůstat v této situaci vážným vyžadovalo neobyčejnou dávku sebeovládání. Po chvilce se Korm přestal šklebit a já šel vzbudit Bísta. Hned se omlouval, že usnul, ale nikdo mu to nevyčítal. Vyšli jsme po kraji mýtiny a opatrně se rozhlíželi po nějaké stráži. Když jsme byli přímo proti vchodu, začali jsme se zamýšlet, jak se dostat dovnitř, aniž bychom byli zpozorováni.

"Kdo by nás viděl?" položil otázku Korm, který uvažoval tak, že pokud on někoho nevidí, nevidí ani onen někdo jeho.
"A co když někdo hlídá uvnitř té díry, nebo je na té skále a pozoruje okolí?" odpověděl pohotově Bíst.
"Ale co když tam nikdo není?" ozval se trochu naivně Korm.
"To se dá zjistit." poznamenal jsem a začal pomalu odříkávat zaklínadlo neviditelnosti.

Kolem mé postavy se utvořila slabá žlutavá záře a má postava se začala jakoby rozpouštět ve vzduchu. Korm s Bístem na mne zděšeně zírali, zatímco já, mizíc jim z očí, jsem jim ještě s úsměvem zamával. První propadl hysterii Korm.

"Vo-vo-von zzzzmizel!" zašeptal a zuřivě se rozhlížel, zda jsem přece jen nezůstal schovaný za nějakým kmenem.

Ale ani s Bístem to nebylo zcela v pořádku. Usedl na zem, začal si protírat oči a štípat se do tváře v naději, že sní a za okamžik se probudí. Gurm se jen potměšile usmíval a začal oba bojovníky uklidňovat, že to je jen kouzlo a že se za chvíli vrátím. Tato slova měla nějaký účinek jen u Bísta. Já mezitím vyšel směrem k otvoru ve skále. Opatrně jsem našlapoval pamatujíc na slova starého kouzelníka, že kouzlo má trvání jen do té doby, než se nějakým činem nebo zvukem prozradím. Bez problémů jsem došel až k oné díře a nahlédl dovnitř. Uviděl jsem chodbu asi deset sáhů dlouhou a uvnitř ní seděl na štokrli klimbající goblin opřený o nějaký krátký meč. Pomalu jsem vstoupil dovnitř. Při chatrném osvětlení, poskytovaném pouze dvěma loučemi, jsem prošel okolo stráže a nahlédl za roh. Spatřil jsem místnost asi osm krát osm sáhů a v ní pořádné okované dubové dveře. Otočil jsem se a vyšel ven. Prohlédl jsem ještě skálu kolem dokola, ale žádný jiný, byť skrytý vchod nebo východ, jsem nenašel. Vydal jsem se tedy ihned ke své skupince. Když jsem je uviděl, bylo mi opravdu do smíchu. Gurm a Bíst uklidňovali zdrceného Korma, který již naprosto uvěřil, že jsem ztracen v nicotě a že mne již nic nezachrání. Postavil jsem se tady raději za krolla, sebral větévku a pomalu ji zlomil. Praskot zaregistroval Bíst a Gurm, nikoliv však Korm, který přestal vnímat svět kolem sebe již asi před pěti minutami. Bíst a Gurm uviděli, jak se jakoby rozpuštěné nic formuje do tvaru postavy a začíná získávat barvu a proporce normálního elfa. Korm zpozoroval udiveného Bísta a se zájmem hledícího Gurma na něco za ním. Ohlédl se a spatřil mou, ještě rozmazanou postavu. Vstal a začal v polohlasem děkovat svému bohu, že mne ušetřil zatracení a navrátil mne zpět mezi živé. Poté vykročil ke mě a stále nevěřícně po mě sáhl s obavou, že se opět rozplynu.

"Cos zjistil?" zeptal se nevzrušeně Gurm a mimoděk se podrbal na hlavě.

Já jsem uchopil Kormovu ruku, která mi stále bolestivě svírala pravou paži. Kroll okamžitě povolil stisk a já jsem vyjevil skupince poznatky ze svého průzkumu.

"Jen jedna stráž?" podivil se Bíst.
"Asi jsou si jisti svou nenalezitelností." poznamenal jsem, mnouc si bolavý loketní kloub.
"Vyrazíme na ně, ne?" zeptal se Korm, opět schopný racionálního myšlení.
"Můžeme, vypadá to, že by neměly nastat přílišné problémy." vytrhl se ze svých myšlenek Gurm.

Přemístili jsme se tedy k otvoru, který měl skrývat nebezpečné lapky. Korm sundal luk ze zad a připravil se ke střelbě. Bíst stiskl pevněji svou halapartnu a já s Gurmem jsme si vzali do rukou své okované hole. Vešli jsme dovnitř. Korm se lehce klepl do hlavy o neopracovaný strop. Tiše zaklel. Jeho kletba však probudila stráž, která rozhodně netrpěla tvrdým spánkem spravedlivých. Než se však vzpamatovala z prvotního šoku, trčel jí z hlavy šíp. Bíst uznale zamručel a já se divil, že se Korm tak neomylně strefil, když já sotva viděl obrysy strážného. Vzali jsme s Gurmem každý do ruky ze stěny jednu pochodeň a vydali se ke dveřím. Bíst mezitím naaranžoval na štokrle goblina tak, aby to vypadalo že spí, přičemž šíp připíchl ke stěně, aby držel ve vzpřímené poloze a nepadal. Vzal si od něho jen tři zlaté, které našel v jeho váčku. Uvnitř této místnosti jsme zjistili, že dveře jsou bytelnější, než se mi původně zdálo.

"To zvládnu" ozval se Korm.
"Jak?" vyhrkl rychle Gurm, vidouc, že Korm je schopen vyvést nějakou pitomost.
"Vyrazim" řekl sebevědomě kroll a už si couval, aby dodal svému nárazu razanci.
"To bude moc hlučné a ještě se zraníš" zašeptal skromně Bíst.
"A bude ti to chvilku trvat" přidal jsem si i já.
"Né víc jak pět minut" mručel nespokojeně Korm.
"Mám lepší nápad" ohlásil Gurm a začal hledat ve dveřích škvíru.

Po chvilce detailního prozkoumávání dveří se zarazil a doslova se přilepil na dveře.

"Co je?" řekl Korm škrábajíc svůj podpis do špíny na zemi špičkou boty.
"Ticho" okřikl nás polohlasně Gurm a přitiskl na dveře ucho.
"Tak co je?" ozval se o poznání tišeji Korm.
"Někdo jde" zašeptal Gurm a šel od dveří aby se pro změnu přitiskl vedle na zeď.
"Stoupněte si vedle dveří a zhasněte louče" zaskuhral Korm lovíc v toulci šíp.

Ani nevím proč, ale uposlechli jsme Kormova příkazu a byli úplně tiše. Za dveřmi se ozvalo šramocení, jako když někdo sundává závoru a dveře se se skřípotem otevřely. Ven vysvitl slabý paprsek.

"Tuliku" ozval se skřípavý hlas.
"Tuliku, jdu tě vystřídat" zazněl opět ten nepříjemný hlas a světlo posílilo.
"Zase tam spíš co, neřáde jeden, no počkej" vyprskl goblin za dveřmi a vešel ven.

V tu chvíli zadrnčela tětiva a ozvalo se prasknutí. Bíst se totiž strefil halapartnou i v chabém osvětlení přímo do goblinovy hlavy. Nazelenalá postava se bez hlesu sesunula k zemi s šípem v srdci a rozraženou hlavou.

"Čistá práce" pochválil je Gurm.

Opět jsme zažehli louče a vydali se, nyní již otevřenými dveřmi. Bíst je za námi zavřel. Rozhlédli jsme se po chodbě. Viděli jsme jen holé stěny a tak jsme vyrazili dál. Asi po dvaceti sázích jsme narazili na malá vrátka. Za nimi se ozývalo srkání, mlaskání a opilecký zpěv.

"Chlastaj!" ozval se závistivě Korm.
"A žerou!" posteskl si Bíst.
"A řvou!" postěžovali jsme si společně s Gurmem, zacpávajíc si uši.

Korm si vzal do ruky svůj kyj a napřáhl se s ním na asi sáh a půl vysoká vrátka. Když jsme byli všichni připraveni, vypadla krollovým přičiněním dvířka a my vběhli dovnitř. Objevili jsme se v nějaké jídelně. Bylo tu asi deset stolů, kde u každého seděly čtyři goblini v různém stádiu opilosti. Korm se vrhl k nejbližšímu stolu a jedinou ranou rozdrtil hlavy dvěma vedle sebe sedícím lapkům. Bíst efektně rozsekl goblina u dalšího stolu a na špici své halapartny nabodl nechtěně druhého. Já a Gurm jsme se bohužel vrhli společně na jednoho, kterého jsme svými holemi udolali. Teprve teď zeleným zlodějíčkům došlo, že jsou napadeni a ti, kteří toho byli schopni, se na nás vrhli. Někteří si stačili vzít do rukou krátké meče, jiní po nás šli noži, kterými si ještě před chvilkou řezali maso, další jen tak, beze zbraně. Bíst a Korm se okamžitě stáhli bok po boku k sobě a zuřivě se oháněli svými zbraněmi po dotírajících goblinech. Ti ač řádně opilí byli přece jen nepříjemnými protivníky. Já jsem se i nadále pokoušel zasáhnout nepřátele holí, zatím co Gurm po nich ze zákrytu těl našich bojovníků házel nože. Nebylo pro něho příliš těžké se strefit, protože malátní hodovníci byli zcela bez brnění a jen v hadrech. Ale i tak dostal Bíst a Korm několik bolestivých zásahů do nohou. Tlačili nás neustále více a více ke zdi. Gurmovi už dávno došly nože a tak se ne příliš vydatně, stejně jako já, snažil pomáhat naší živé zdi.

"Je jich moc!" zařval Korm, který již jevil viditelné známky únavy.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.