Gurm a Melom vtrhli dovnitř, vzbudili Bísta a na povoz naložili Korma, kterýstále spal a přerývavě dýchal. Prohledal jsem tedy ještě zběžně stavení a vzaltrochu jídla. Pak jsem již nasedl na vůz a vydali jsme se směrem od Boraku,který jsme včera opustili.
"Přece není možné, aby si udržel pod kontrolou takovou armádu!!!" promluvilnajednou Melom.
"Co?" zareagoval Gurm.
"Studoval jsem i teorii černé magie, lépe se bojuje proti zlu, pokud vím, co odněho mohu čekat." odpověděl Melom a pokračoval "aby ho všichni ti nemrtvíposlouchali, musel by mít denně tolik manaenergie, kolik nashromáždí pouzeněkolik stovek kouzelníků najednou."
"Proč by ho neměli poslouchat, když si je oživil?" zeptal jsem se nechápavě.
"Poslouchal bys svého pána, kdyby ti nedal jíst?" odvětil Melom.
"To asi těžko!" ozval se Bíst a při té představě hladu začal prohrabávat svétenké zásoby.
"Nemrtví tě nebudou poslouchat, pokud jim denně neobětuješ nějakou tu magickouenergii. Nejde ale jen o to, že by tě neposlouchali, oni by se proti tobě mohlistejně dobře obrátit." zasvěcoval nás Melom do principů černé magie.
Všichni mlčeli a kůň zpomalil, protože se začala cesta svažovat.
"Co mu znemožnit meditaci, to by se pak jeho armáda ocitla bez velení." křiklradostně Gurm.
"Jak jsem řekl, jeden člověk není schopen tolik energie zachytit." zavrhl jehonápad s hořkým úsměvem Melom.
Rozhodl jsem se povědět jim o své vidině.
"Co nějaký amulet?" zeptal jsem se.
"To by musel být velmi vzácný artefakt" zakroutil nesouhlasně hlavou Melom.
"Když jste mne křísili, viděl jsem zástup duší, který směřoval k uklidňujícímubílému světlu. To se ale náhle rozplynulo a místo něho se objevil temný vír,který do sebe duše strhával. Dokonce i Korma a…"
V tom mne Melom přerušil:
"Tak proto se nemůže zcela vzbudit!"
"Proč?" zeptali jsme se všichni.
"Jeho duše je napůl uzavřena v tom amuletu, ale jeho tělo žije."
"Ten amulet měl tvar lebky a ten mág ji měl na krku." dořekl jsem přerušenouvětu.
"K čemu by zachytával duše?" ptal se zděšeně Bíst.
"Ten amulet, zavře duše a jejich životní energie, které nebylo dovoleno odejítdo říše mrtvých, sytí těla, která byla kdysi jejich. Slyšel jsem o něm, ale mělbýt již před mnoha lety zničen!" zděsil se Melom a obrátil povoz zpět k městu a
popohnal koně.
"Co blázníš? Těm v městě již nepomůžeme!" křikl Bíst, když poznal kouzelníkůvúmysl.
"Ve svém domu mám knihu svého učitele o tomto amuletu i o jeho osudu. Má tam býtřečeno, jakým způsobem byl zničen."
"Měl být zničen" opravil ho Gurm.
Když jsme dojeli na dohled, bylo vidět, že Borak je na tom zle. Nikde nebylažádná armáda, ale město hořelo.
"Rychle, musím zachránit tu knihu, jinak je náš osud zpečetěn." vykřikl Melom a donutil koně k trysku…
Dojeli jsme do Boraku, ve kterém nebylo ani památky po živých či mrtvých.
"Posílili jeho řady" řekl s bolestí v hlase Melom.
Stočil povoz do chudinské čtvrti. Spatřili jsme plameny, které přímo řádili nastřeše domů okolo a rudé jazyky ohně přeskakovaly ze stavení na stavení. Předjeho domem jsme zastavili a s úlevou zjistili, že dům je neponičen.
"Rychle, každá chvilka je nám drahá" pobídl nás Melom a vtrhl dovnitř.
Ukázalo se, že dům je nedotčen pouze zvenčí, protože uvnitř byly probouranéstěny, spadané trámy a další známky rabování. Zcela automaticky jsme následovaliMeloma a běželi do knihovny. Tedy já a Gurm, protože těžkopádný Bíst zůstalkdesi za námi. Ihned jsme začali prohlížet všechny knihy. Gurm uložil dokoženého pytle několik svitků s kouzly a já našel mezi haraburdím Melomovu knihukouzel. Tu se objevil Melom a v rukou svíral zaprášený svazek.
"Mám ji, jdeme!" křikl a zaváhal, když nikde neviděl Bísta.
"Asi zůstal u Korma" uklidnil jsem ho a vyrazili jsme ven.
Protože jsem měl ovázanou hlavu a viděl jen na jedno oko, zakopl jsem a upadl.Na zemi jsem si všiml kostry o kterou jsem škobrtnul. Její lebka byla rozdrcenatrámem a ruka svírala nějaké papíry. Rychle jsem jí je vytrhl, vstal a pospíchalza Gurmem.
Jakmile jsme vyběhli, zjistili jsme, že oheň začal stravovat okolní domy a rychle se blížil.
"Kde je Bíst?" zeptal se nervózně Gurm, protože náš barbar u koně nečekal.
Tu jsme spatřili, jak náš kamarád vychází z domu, vzdáleného asi třicet sáhů a je obtěžkán neuvěřitelně velkým vakem. Když byl od domu asi tři sáhy, zbortilase jeho střecha a zavalila ulici prachem. Z oblaku kouře se opět vylouplabaculatá postava, která rychle spěchala k nám.
"Tebe to žrádlo jednou zabije!" poznamenal Gurm, ale uznal, že vybrat opuštěnéřeznictví nebylo až tak nemorální.
Nasedli jsme a rychle ujížděli pryč. K večeru jsme zastavili a nechali koněvydechnout. Gurm rozdělal oheň a uvařil vývar z masa pro Korma, který nemohl,jak jsme se domnívali, nabýt vědomí, protože jeho duše byla napůl uvězněna v amuletu. My ostatní jsme si opekli trochu masa a já požádal Meloma, zda by námnepřečetl ten příběh o amuletu. Melom vyndal knihu z vozu a usedl blíže k ohni.
"Před dávnými časy, kdy bohové ještě bojovali o moc nad světem, stvořil mistrvšech alchymistů pro boha války Dora artefakt, který měl pomoci jeho armádězvítězit v této válce titánů. Amulet měl podobu lidské lebky a uchovával v soběsílu zemřelých nepřátel a pokud si vlastník amuletu přál, oživil mrtvé, kteříse poté přidali na jeho stranu. V poslední, rozhodující bitvě, kdy se proti soběpostavili bůh světla a bůh války, dostal se kouzelník strany dobra až k
samotnému Dorovi a přeťal kouzelným mečem řetěz, který poutal amulet k brnění.Pomocí kouzla zmizel a amulet uschoval v chrámu, kam se jej vydala chránit celáDorova nemrtvá armáda, která byla k amuletu poutána. Dorovi nezbylo mnohobojovníků. Když mu bůh Světla, Lithom zasazoval poslední úder, vyřkl kletbu, vekteré slíbil, že se vrátí a pomstí svou smrt. Poté se jeho duch oddělil od tělaa zmizel. Od té doby svět čeká na návrat zla, které se zmocní tohoto amuletu."
"Tuhle pověst znám, říká se v ní také, že artefakt každého, kdo se do dotkne,změní a obrátí na stranu zla." řekl Gurm.
"Ano, ale nepraví se v ní to, co zaznamenal můj učitel před tím, než odešel doříše mrtvých: Tato pověst se zdála být pověstí jen do toho okamžiku, než jsme my,Rothem a já, nalezli tuto svatyni, ve které byl opravdu tento artefakt. Přeťatýčlánek řetězu byl nahrazen nemagickým z ryzího stříbra. Pokusili jsme se hledatv pradávných svitcích a nalezli jsme způsob, kterým kletbu zrušit. Artefakt,který umožňuje zadržet duše zemřelých by musel být zničen mužem čistého svědomí,neposkvrněného zlem, který by si amulet navlékl na hrdlo a propustil by všechnymrtvé duše ven. Tím by amulet ztratil svou sílu. Pokud by se ale pokusilnavléknout si jej na hrdlo člověk duše nečisté, se zlým úmyslem, bude jeho dušezatracena a jeho tělo posedne démon boha války Dora, am…"
Bíst nasucho polkl a s napětím čekal další vyprávění.
"To není možné, někdo vytrhl list!" oznámil nám zděšeně Melom.
Gurm mu nevěřícně vytrhl knihu z rukou a hledal zuřivě na dalších stranách.
"Opravdu, někdo ji vytrhl…" uznal smutně.
Rychle jsem se podíval do svého vaku a prohlédl listy pergamenu, které svíralkostlivec v domě. Usmál jsem se a řekl:
"To nevadí."
Melom na mě tázavě obrátil svůj zrak. Podal jsem mu pergameny a sledoval, jak semu obličej rozzařuje.
"Kde jsi je sebral?" ptali se všichni.
"Když jsme utíkali z tvého domu, málem jsem zakopl o kostru, která tyto listyměla u sebe. Sebral jsem je a utíkal dál za vámi."
"Co se tam píše dál?"
"…amulet mu vroste do těla a armáda nemrtvých se vydá ze svatyně páchat zlo."
"To je vše, co chybělo?" optal se poněkud zklamaný Gurm.
"Není, poslouchejte: Já a Rothem jsme se ujali dvou malých chlapců, kteří měliposloužit ke zničení kletby. Učili jsme je víře, moudrosti a dobrosrdečnosti.Durm byl vždy poněkud pomalejší, ale snažil se poctivě dosáhnout kvalit Murise.Po dovršení jejich dvaceti let jsme pro zlomení kletby vybrali Murise. Šel jsems ním a Durmem ke svatyni. Cíle jsme dosáhli za měsíc. U vchodu jsme Murisezahalili kouzlem neviditelnosti a čekali jsme, až vykoná svůj úkol. Když sedlouho nevracel, vešli jsme s Rothemem za ním. K mému zděšení zmizely nemrtví,Muris i amulet. Vrátil jsem se rychle zpět, ale ani Durm nebyl k nalezení.Vyrazil jsem jak nejrychleji to šlo do Boraku. Spolu s Rothemem jsme pátralidále ve svitcích. Dozvěděli jsme se, že démon boha Dora potřebuje sto let, abyovládl své nové tělo, které uzavře pomocí kouzla na padesát let, aby se zcelavymanil z království mrtvých. Během této doby bude vrůstat lebka do prsounositele. Pokusíme se amulet znovu najít a zničit. Rothem rozhodl, že nášneúspěch utajíme a pokusíme se ho napravit."
"Cože?" vykřikl jsem, "Oni to ututlali?"
"Zdá se, že mi můj zesnulý učitel dlužil vysvětlení…" zesmutněl Melom,když dočetl.
"A co se tedy stalo s Durmem?" zeptal se Gurm.
"To se zde nepíše." odpověděl Melom.
Vzal jsem Melomovi knihu a začal v ní listovat. Bíst se chtěl také podívat a jeho mastné prsty začaly vytvářet fleky na papíře.
"Pozor, nech toho ty prase!" křikl Gurm, když si všiml, co náš zamaštěný barbardělá.
"Podívej," řekl jsem vzrušeně, "na těch mastných místech je nějaká čmáranice!"
"To vypadá jako mapa!" ozval se Melom.
Rychle jsme začali promaštěné místo studovat.
"Chce to asi ještě trochu promastit" poznamenal Gurm a křikl na Bísta.
"Půjč sem kus bůčku."
"Proč?" ptal se uraženě Bíst, kterého se přirovnání k domácímu divočákovidotklo.
"Dobře, nejsi prase, dáš sem sádlo?" odpověděl mu Gurm.
Bíst, který toto slovní spojení nevzal jako omluvu (patrně se mu nezdála část"prase, dáš sem sádlo?") se ještě chvíli rozmýšlel, ale nakonec vyndal nějakýprorostlý kus uzeniny a hodil nám ho.
"V životě bych nevěřil, že budu dělat dobrovolně takové barbarství, jako matlatmasem po starobylé knize." řekl Melom.
"Co furt máte?" zeptal se podrážděně Bíst.
"Ach, já to tak nemyslel" omluvil se mu Melom a hodil mu flákotu zpět.
Na papíře byla vidět poměrně zdařile nakreslená mapa, která popisovala cestuke svatyni. Když jsme ji řádně prostudovali řekl Melom:
"Zítra tam vyrazíme, třeba tam najdeme nějaké stopy."
Pokývali jsme hlavou a šli spát.
