Z dob hrdinů - kapitola osmnáctá



Gurm a Melom vtrhli dovnitř, vzbudili Bísta a na povoz naložili Korma, který stále spal a přerývavě dýchal. Prohledal jsem tedy ještě zběžně stavení a vzal trochu jídla. Pak jsem již nasedl na vůz a vydali jsme se směrem od Boraku, který jsme včera opustili.

"Přece není možné, aby si udržel pod kontrolou takovou armádu!!!" promluvil najednou Melom.
"Co?" zareagoval Gurm.
"Studoval jsem i teorii černé magie, lépe se bojuje proti zlu, pokud vím, co od něho mohu čekat." odpověděl Melom a pokračoval "aby ho všichni ti nemrtví poslouchali, musel by mít denně tolik manaenergie, kolik nashromáždí pouze několik stovek kouzelníků najednou."
"Proč by ho neměli poslouchat, když si je oživil?" zeptal jsem se nechápavě.
"Poslouchal bys svého pána, kdyby ti nedal jíst?" odvětil Melom.
"To asi těžko!" ozval se Bíst a při té představě hladu začal prohrabávat své tenké zásoby.
"Nemrtví tě nebudou poslouchat, pokud jim denně neobětuješ nějakou tu magickou energii. Nejde ale jen o to, že by tě neposlouchali, oni by se proti tobě mohli stejně dobře obrátit." zasvěcoval nás Melom do principů černé magie.

Všichni mlčeli a kůň zpomalil, protože se začala cesta svažovat.

"Co mu znemožnit meditaci, to by se pak jeho armáda ocitla bez velení." křikl radostně Gurm.
"Jak jsem řekl, jeden člověk není schopen tolik energie zachytit." zavrhl jeho nápad s hořkým úsměvem Melom.

Rozhodl jsem se povědět jim o své vidině.

"Co nějaký amulet?" zeptal jsem se.
"To by musel být velmi vzácný artefakt" zakroutil nesouhlasně hlavou Melom.
"Když jste mne křísili, viděl jsem zástup duší, který směřoval k uklidňujícímu bílému světlu. To se ale náhle rozplynulo a místo něho se objevil temný vír, který do sebe duše strhával. Dokonce i Korma a..."

V tom mne Melom přerušil:

"Tak proto se nemůže zcela vzbudit!"
"Proč?" zeptali jsme se všichni.
"Jeho duše je napůl uzavřena v tom amuletu, ale jeho tělo žije."
"Ten amulet měl tvar lebky a ten mág ji měl na krku." dořekl jsem přerušenou větu.
"K čemu by zachytával duše?" ptal se zděšeně Bíst.
"Ten amulet, zavře duše a jejich životní energie, které nebylo dovoleno odejít do říše mrtvých, sytí těla, která byla kdysi jejich. Slyšel jsem o něm, ale měl být již před mnoha lety zničen!" zděsil se Melom a obrátil povoz zpět k městu a popohnal koně.
"Co blázníš? Těm v městě již nepomůžeme!" křikl Bíst, když poznal kouzelníkův úmysl.
"Ve svém domu mám knihu svého učitele o tomto amuletu i o jeho osudu. Má tam být řečeno, jakým způsobem byl zničen."
"Měl být zničen" opravil ho Gurm.

Když jsme dojeli na dohled, bylo vidět, že Borak je na tom zle. Nikde nebyla žádná armáda, ale město hořelo.

"Rychle, musím zachránit tu knihu, jinak je náš osud zpečetěn." vykřikl Melom a donutil koně k trysku...


Dojeli jsme do Boraku, ve kterém nebylo ani památky po živých či mrtvých.

"Posílili jeho řady" řekl s bolestí v hlase Melom.

Stočil povoz do chudinské čtvrti. Spatřili jsme plameny, které přímo řádili na střeše domů okolo a rudé jazyky ohně přeskakovaly ze stavení na stavení. Před jeho domem jsme zastavili a s úlevou zjistili, že dům je neponičen.

"Rychle, každá chvilka je nám drahá" pobídl nás Melom a vtrhl dovnitř.

Ukázalo se, že dům je nedotčen pouze zvenčí, protože uvnitř byly probourané stěny, spadané trámy a další známky rabování. Zcela automaticky jsme následovali Meloma a běželi do knihovny. Tedy já a Gurm, protože těžkopádný Bíst zůstal kdesi za námi. Ihned jsme začali prohlížet všechny knihy. Gurm uložil do koženého pytle několik svitků s kouzly a já našel mezi haraburdím Melomovu knihu kouzel. Tu se objevil Melom a v rukou svíral zaprášený svazek.

"Mám ji, jdeme!" křikl a zaváhal, když nikde neviděl Bísta.
"Asi zůstal u Korma" uklidnil jsem ho a vyrazili jsme ven.

Protože jsem měl ovázanou hlavu a viděl jen na jedno oko, zakopl jsem a upadl. Na zemi jsem si všiml kostry o kterou jsem škobrtnul. Její lebka byla rozdrcena trámem a ruka svírala nějaké papíry. Rychle jsem jí je vytrhl, vstal a pospíchal za Gurmem.

Jakmile jsme vyběhli, zjistili jsme, že oheň začal stravovat okolní domy a rychle se blížil.

"Kde je Bíst?" zeptal se nervózně Gurm, protože náš barbar u koně nečekal.

Tu jsme spatřili, jak náš kamarád vychází z domu, vzdáleného asi třicet sáhů a je obtěžkán neuvěřitelně velkým vakem. Když byl od domu asi tři sáhy, zbortila se jeho střecha a zavalila ulici prachem. Z oblaku kouře se opět vyloupla baculatá postava, která rychle spěchala k nám.

"Tebe to žrádlo jednou zabije!" poznamenal Gurm, ale uznal, že vybrat opuštěné řeznictví nebylo až tak nemorální.

Nasedli jsme a rychle ujížděli pryč. K večeru jsme zastavili a nechali koně vydechnout. Gurm rozdělal oheň a uvařil vývar z masa pro Korma, který nemohl, jak jsme se domnívali, nabýt vědomí, protože jeho duše byla napůl uvězněna v amuletu. My ostatní jsme si opekli trochu masa a já požádal Meloma, zda by nám nepřečetl ten příběh o amuletu. Melom vyndal knihu z vozu a usedl blíže k ohni.

"Před dávnými časy, kdy bohové ještě bojovali o moc nad světem, stvořil mistr všech alchymistů pro boha války Dora artefakt, který měl pomoci jeho armádě zvítězit v této válce titánů. Amulet měl podobu lidské lebky a uchovával v sobě sílu zemřelých nepřátel a pokud si vlastník amuletu přál, oživil mrtvé, kteří se poté přidali na jeho stranu. V poslední, rozhodující bitvě, kdy se proti sobě postavili bůh světla a bůh války, dostal se kouzelník strany dobra až k samotnému Dorovi a přeťal kouzelným mečem řetěz, který poutal amulet k brnění. Pomocí kouzla zmizel a amulet uschoval v chrámu, kam se jej vydala chránit celá Dorova nemrtvá armáda, která byla k amuletu poutána. Dorovi nezbylo mnoho bojovníků. Když mu bůh Světla, Lithom zasazoval poslední úder, vyřkl kletbu, ve které slíbil, že se vrátí a pomstí svou smrt. Poté se jeho duch oddělil od těla a zmizel. Od té doby svět čeká na návrat zla, které se zmocní tohoto amuletu."
"Tuhle pověst znám, říká se v ní také, že artefakt každého, kdo se do dotkne, změní a obrátí na stranu zla." řekl Gurm.
"Ano, ale nepraví se v ní to, co zaznamenal můj učitel před tím, než odešel do říše mrtvých: Tato pověst se zdála být pověstí jen do toho okamžiku, než jsme my, Rothem a já, nalezli tuto svatyni, ve které byl opravdu tento artefakt. Přeťatý článek řetězu byl nahrazen nemagickým z ryzího stříbra. Pokusili jsme se hledat v pradávných svitcích a nalezli jsme způsob, kterým kletbu zrušit. Artefakt, který umožňuje zadržet duše zemřelých by musel být zničen mužem čistého svědomí, neposkvrněného zlem, který by si amulet navlékl na hrdlo a propustil by všechny mrtvé duše ven. Tím by amulet ztratil svou sílu. Pokud by se ale pokusil navléknout si jej na hrdlo člověk duše nečisté, se zlým úmyslem, bude jeho duše zatracena a jeho tělo posedne démon boha války Dora, am..."

Bíst nasucho polkl a s napětím čekal další vyprávění.

"To není možné, někdo vytrhl list!" oznámil nám zděšeně Melom.

Gurm mu nevěřícně vytrhl knihu z rukou a hledal zuřivě na dalších stranách.

"Opravdu, někdo ji vytrhl..." uznal smutně.

Rychle jsem se podíval do svého vaku a prohlédl listy pergamenu, které svíral kostlivec v domě. Usmál jsem se a řekl:

"To nevadí."

Melom na mě tázavě obrátil svůj zrak. Podal jsem mu pergameny a sledoval, jak se mu obličej rozzařuje.

"Kde jsi je sebral?" ptali se všichni.
"Když jsme utíkali z tvého domu, málem jsem zakopl o kostru, která tyto listy měla u sebe. Sebral jsem je a utíkal dál za vámi."
"Co se tam píše dál?"
"...amulet mu vroste do těla a armáda nemrtvých se vydá ze svatyně páchat zlo."
"To je vše, co chybělo?" optal se poněkud zklamaný Gurm.
"Není, poslouchejte: Já a Rothem jsme se ujali dvou malých chlapců, kteří měli posloužit ke zničení kletby. Učili jsme je víře, moudrosti a dobrosrdečnosti. Durm byl vždy poněkud pomalejší, ale snažil se poctivě dosáhnout kvalit Murise. Po dovršení jejich dvaceti let jsme pro zlomení kletby vybrali Murise. Šel jsem s ním a Durmem ke svatyni. Cíle jsme dosáhli za měsíc. U vchodu jsme Murise zahalili kouzlem neviditelnosti a čekali jsme, až vykoná svůj úkol. Když se dlouho nevracel, vešli jsme s Rothemem za ním. K mému zděšení zmizely nemrtví, Muris i amulet. Vrátil jsem se rychle zpět, ale ani Durm nebyl k nalezení. Vyrazil jsem jak nejrychleji to šlo do Boraku. Spolu s Rothemem jsme pátrali dále ve svitcích. Dozvěděli jsme se, že démon boha Dora potřebuje sto let, aby ovládl své nové tělo, které uzavře pomocí kouzla na padesát let, aby se zcela vymanil z království mrtvých. Během této doby bude vrůstat lebka do prsou nositele. Pokusíme se amulet znovu najít a zničit. Rothem rozhodl, že náš neúspěch utajíme a pokusíme se ho napravit."
"Cože?" vykřikl jsem, "Oni to ututlali?"
"Zdá se, že mi můj zesnulý učitel dlužil vysvětlení..." zesmutněl Melom, když dočetl.
"A co se tedy stalo s Durmem?" zeptal se Gurm.
"To se zde nepíše." odpověděl Melom.

Vzal jsem Melomovi knihu a začal v ní listovat. Bíst se chtěl také podívat a jeho mastné prsty začaly vytvářet fleky na papíře.

"Pozor, nech toho ty prase!" křikl Gurm, když si všiml, co náš zamaštěný barbar dělá.
"Podívej," řekl jsem vzrušeně, "na těch mastných místech je nějaká čmáranice!"
"To vypadá jako mapa!" ozval se Melom.

Rychle jsme začali promaštěné místo studovat.

"Chce to asi ještě trochu promastit" poznamenal Gurm a křikl na Bísta.
"Půjč sem kus bůčku."
"Proč?" ptal se uraženě Bíst, kterého se přirovnání k domácímu divočákovi dotklo.
"Dobře, nejsi prase, dáš sem sádlo?" odpověděl mu Gurm.

Bíst, který toto slovní spojení nevzal jako omluvu (patrně se mu nezdála část "prase, dáš sem sádlo?") se ještě chvíli rozmýšlel, ale nakonec vyndal nějaký prorostlý kus uzeniny a hodil nám ho.

"V životě bych nevěřil, že budu dělat dobrovolně takové barbarství, jako matlat masem po starobylé knize." řekl Melom.
"Co furt máte?" zeptal se podrážděně Bíst.
"Ach, já to tak nemyslel" omluvil se mu Melom a hodil mu flákotu zpět.

Na papíře byla vidět poměrně zdařile nakreslená mapa, která popisovala cestu ke svatyni. Když jsme ji řádně prostudovali řekl Melom:

"Zítra tam vyrazíme, třeba tam najdeme nějaké stopy."

Pokývali jsme hlavou a šli spát.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.