Z dob hrdinů - kapitola sedmá



Když jsme přišli do jídelny, uviděli jsme, že málokdo byl zabit přímo výbuchem. Skoro všichni byli totiž rozdrceni rozbitými deskami stolů o stěny a ti, kteří byli přímo u výbuchu se pravděpodobně zcela vypařili. Pokud někdo explozi přežil, nebyl na tom určitě nejlépe. První se probral z hrůzy Gurm.

"Proboha, co jsme to udělali?"
"Pravda, ty stoly byly skoro nový." ozval se Korm, pravděpodobně zvyklý na nějakou tu nehodu při neopatrné manipulaci s kouzelným prachem
"Cyniku" okřikl ho Bíst, který viděl něco podobného také poprvé.
"Stejně by sme je zabili." odsekl Korm.
"Nejde o smrt ale o její způsob." řekl Bíst a odvrátil se znechuceně stranou.
"Nemohli se vůbec bránit." zašeptal zdrceně Gurm.
"Nezapomeň, že to byli lupiči, kteří chladnokrevně vraždili. A kdybychom s nimi bojovali, to bys tu raději viděl mne nebo Korma?" zeptal jsem se vyčítavě.
"To jsem neřekl" bránil se Gurm, uvědomujíc si, že jeho útok neodnesli nevinní lidé.

Tu se jeden z goblinů na zemi nadzvedl.

"Hele, ten chudák ještě žije" ukázal na něho Bíst.
"Ne nadlouho" řekl Korm, který pohlédl na jeho proražené břicho, pravděpodobně takto ošklivě zraněné urvanou nohou od stolu, která ležela zakrvácená několik sáhů za ním.

Goblin začal něco blekotat a tak jsme se k němu všichni vrhli a naslouchali.

"P-p-p-p..."

Utrpení zraněného patrně vzbudilo v Kormovi soucit a tak uchopil ležícího za ruku.

"P-p-p-p-parchanti" pronesl Goblin a zemřel.
"Hrdej až do smrti" zahuhlal Korm a pustil paži mrtvého.
"Asi bych vám řek to samé, stát se mi to co jemu." poznamenal Bíst a jal se prohledávat mrtvole kapsy.
"Nech toho, hyeno" řekl Gurm žertem, sám prohledávajíc ostatní o kousek dále.
"Fakt toho nechte, co když tu ještě někdo je?" okřikl jsem oba sběrače a rozhlížel jsem se po místnosti.
"No tak, ty už nám neutečou" přiklonil se na mou stranu Korm, rozhlížejíc se po nějakém opravdovém pokladu.

Oba tedy vstali a všichni jsme začali prohledávat místnost.

"Co vlastně hledáme?" optal se Bíst
"Dveře do další místnosti, přece nežili jen v jídelně." odpověděl Gurm a dodal, "i když u vás doma...."
"No ták, nech toho" pokáral jsem Gurma.

Najednou se ozvala rána. Spatřili jsme jak Korm sundává na zdi naražené stoly a jen tak rukama odhazuje i torza těl, která byla mezi deskami a stěnou jako dobré lepidlo. Když odhodil jednoho zvlášť rozblemclého, objevily se dveře. Gurm k nim hned přiskočil a pak zklamaně hlásil.

"Chybí jim klika, kruh, nebo něco, čím by se otevíraly. Je tu jen nějaká dírka a nad ní vyrvanej kus dřeva."

Všichni jsme se přesvědčili, že dveře jsou opravdu neotevřitelné a tak Korm pouze, samozřejmě se vší úctou, nakopl poslední sundanou mrtvolu. Ozvalo se cinknutí. Spatřili jsme, že kruh, který měl být na dveřích je v goblinovi a není nám už na nic.

"Akorát mi není jasný, proč to nevyrazilo i tyhle dveře." poznamenal Bíst.
"Protože se otevíraj k nám a né ven jako ty první" odpověděl Gurm.
"Tak je můžeš vyrazit" řekl jsem Kormovi.
"To určitě" zašklebil se Korm, vědom si, že by skončil minimálně s rozraženým ramenem.

Místo bouchání do dveří otevřel svou flašku, o které jsme si mysleli že skrývá vodu a jejím obsahem je polil. Pak si jen na chvilku půjčil louč a hned vesele plápolal na dubovém dřevě oheň.

"Vožralo, a já se divil, proč si mi nechtěl dát napít" zasmál jsem se.
"Vožrala? To né, to je pracovní nástroj!" chechtal se Korm a upil.

Asi za pět minut byly dveře lehce prohořelé a tak jsme oheň uhasili a malými meči, kterých bylo okolo dostatek, jsme do nich sekali. Dým se valil naštěstí jen u země a tak jsme mohli klidně dýchat.

"Korme, polej to ještě" řekl mu Bíst, když se prosekal na bílé dřevo.

Korm, ač nerad, přece jen obětoval něco ze své přenosné hospody a asi za dvacet minut jsme probourali do dveří díru. Do ní se natáhl Bíst, který měl zkušenosti s otevíráním spižírny u nich doma a grifem, který sám vymyslel, odemkl zámek zevnitř. V zámku to cvaklo a já se pokusil dveře otevřít. Ani jsem s nimi nehnul. Korm mne odstrčil a uchopil dveře v námi vysekaném otvoru a vytrhl je i s kusem zdi. Kromě masivního uzamykacího zařízení jsme uviděli lehce zabarikádovanou chodbu a tak se Korm s Bístem pustili do jejího uvolnění. Za chvilku jsme mohli projít. Jelikož už nám dohořívala louče, zapálil jsem ty, které byly umístěny na konci chodby v držácích. Spatřili jsme něco jako trůn, který na nás zlatavě blýskal.

"To jsem zvědav, jak chcete tohle dělit" ozval se Gurm sedajíc si na vypolstrovanou sedačku vedle trůnu.
"To je všechno?" zeptal se zklamaně Korm a začal prohledávat celou místnost.

Následovali jsme jeho vzoru a doufali, že alespoň nějakou cennost najdeme. Tu se ozval Bíst:

"Podejte mi sem světlo."

Přišel jsem k jednomu z držáků a pokusil se vytáhnou louč.

"Nejde to" křikl jsem a marně zápasil s kusem hořícího dřeva.
"Ukaž" chopil se louče Korm a vší silou zabral.

Ozvalo se zaskřípění a kámen na protější stěně se poodsunul. Korm vzal pohotově Gurma a za opasek ho pověsil na zhaslou louč se slovy "To máš za toho ušáka". Gurm, který se rozpomenul na svůj asi měsíc starý rozhovor s Bístem se jen zasmál, doufaje, že ho zas sundá. Když se však nikdo, kdo by ho sundal, nenacházel, začal se kroutit ve snaze dostat se na zem.

"Jo, jo, jooooooo!!!" zařval Korm, až se zdi otřásly.

Nakoukl jsem do otvoru ve zdi a uviděl jsem zlaťáky, drahé kameny a spoustu jiných, nepotřebných, ale drahých cetek. Tu se ozvalo prasknutí a my uviděli, jak se Gurm válí na zemi, protože louč, na které visel, byla přece jen spíš ke svícení, než aby sloužila jako věšák. Korm vyprázdnil svůj vak na jídlo a začal ho plnit zlatem. Všichni až na Bísta jsme ho následovali. Zprvu jsme se smáli, že Bíst neví, co je mu dražší, zda jídlo nebo peníze, když jsme ale zjistili, že prohledává něco na zemi, došli jsme k němu.

"Co tu máš?" optal se Korm, doufajíc v další skrytou pokladnici.
"Koukněte" ukazoval na podivně rozhrnutý prach na zemi.
"Jako kdyby tu někdo odsunul kámen a ten nahrnul prach na jednu stranu. Takhle jsem jednou našel doma hrnek s medem, protože mamka neuklízela prach u rohů a když otevírala svou tajnou skrýš, zanechalo to podobnou stopu."

Korm automaticky vyrazil k druhé louči, ale ta se mu v jeho rukou zlomila.

"Takhle se to asi neotvírá" řekl a utíral si ruce od sazí.
"To asi ne" kuckal smíchy Gurm, když uviděl Korma, který se mimoděk rukou od sazí podrbal na tváři a s make-upem, který si takto způsobil vypadal velice komicky.

Korm to však pochopil tak, že se směje jeho stylu logiky, když se pokusil otevřít tajnou skrýš tou druhou loučí.

"Tak se ukaž ty, když seš tak chytrej, ty ...." řekl přidušeně a i přes své nedobrovolné nalíčení viditelně zrudl.
"Klid, jen se tu nezačněte rvát, musí tu být něco, co jsme přehlédli." skočil jsem mu do řeči.

Došli jsme si tedy do jídelny pro louče a každý prohledával zdi a podlahu ve snaze nalézt nějaký skrytý spínač, nebo něco na ten způsob.


"...už uběhla asi hodina a furt nic, těch loučí v jídelně už moc není" ozval se Bíst, který si z hodovní místnosti přinášel již asi šestou.
"Už jsme prohledali všechno, zbývá jen trůn" řekl Gurm.
"Tak jdem na něj" špitl jsem.

Trůn byl sice hezky zdobený, místy pozlacený, ale nemohli jsme ho odnést, protože byl moc těžký a ani Bíst s Kormem s ním společně ani nehnuli.

"Ten je snad přilepenej" zahromoval Korm, kterému se nestávalo příliš často, že by nezvedl něco, co si usmyslel.
"Nebo ti ten chlast rozežral svaly" přisadil si Gurm a už vyklízel pole, protože svou poznámkou bodl do dvou vosích hnízd najednou, svalů a chlastu.

Korm se vrhl na Gurma a já s Bístem jsme se stali svědky precizních dostihů, kde Gurm dělal na Korma ksichty a ten, ještě více rozzuřen, chvílemi doháněl a chvílemi se vzdaloval od své oběti. Asi po deseti minutách, když už byli oba svým sprintem řádně unaveni, omluvil se elf krollovi tím, že mu nabídl z trůnu safír na jednom opěradle.

"Beru, ale vydloubneš ho ty" zasípal Korm a usedl na zem s úmyslem rozežrat své svaly kořalkou ještě víc.

Ozvalo se lupnutí, jak Gurm vytáhl nožem safír a pak jsme uslyšeli jen zahvízdání.

"Proč tak falešně pískáš mou oblíbenou?" zeptal se Bíst a našpulil pusu a už hvízdal svou písničku tak hrozně, že si i otrlý Korm zacpával uši na důkaz své nevole.
"Nech toho" okřikli jsme ho.
"Proč? No jó, vždyť to má bejt o půltón výš" uznal Bíst, ale než stačil opět zapískat, nacpal mu do pusy Korm kus masa a doufal, že ho tak umlčí.
"Cos našel?" zeptal jsem se.
"Pojď se podívat sám" zahuhlal Gurm a prohlížel si díru po safíru.

Přišel jsem tedy blíž a uviděl, že tam je vydlabaná díra a v ní zkrvavené tlačítko.

"Nehledali jsme náhodou tohle?" zeptal se Bíst plnou pusou ukazujíc do otvůrku. "Né, to určitě né, proč by jsme hledali tajné tlačítko" odpověděl mu ironicky Gurm. "Já myslel že jo" ozval se udiveně Korm a opravdu se divil, co jsme celou tu hodinu hledali.

Nechali jsme tedy krolla v jeho úžasu a tlačítko stiskli. Zcela bezhlučně se otevřela stěna, u které našel Bíst prašnou stopu. Ozval se svist a do trůnu, jen pár coulů od mého krku se zaryly tři šípy.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.