Z dob hrdinů - kapitola druhá



Gurm a já jsme si sedli a začali v meditaci sbírat magickou sílu, což nebylo zrovna snadné, protože Bíst v domnění, že chceme opět spát, ulehl mezi nás a po chvíli začal hlasitě chrápat. I přes tuto nepříjemnost skončila naše snaha úspěchem, čemuž jsme se i trochu divili, jelikož nám náš učitel říkal, že na meditaci by měl být klid, jinak se ve většině případů nepodaří magickou energii nashromáždit. Po opětovném vzbuzení Bísta jsme vyrazili cestou vpravo. Asi za dvě hodiny jsme viděli vesnici a začali potkávat první lidi vracející se z práce domů. Mne a Gurma si ani moc nevšímali, jelikož naše postavy asi jeden a půl sáhu vysoké nebyly ničím zajímavé, zato dvou sáhový Bíst budil pozornost, protože barbaři byli v tomto kraji spíše zvláštností. Ve vesnici vedla naše cesta do hostince, kde jsme se chtěli najíst a napít. Při příchodu do hostince jsme spatřili menší místnost, asi s pěti okny, které propouštěly málo světla. U stolů bylo prázdno, patrně proto že většina lidí byla ještě na polích a na pastvinách. Jen u jednoho stolu seděla asi dva a půl sáhu vysoká, chlupatá postava, která upíjela pivo a vůbec si nás nevšímala.

"Opice!" poznamenal tiše Bíst a spolu se mnou se zasmál.

Tu se onen neznámý zvedl a zařval:

"Kdo je u tebe opice, skrčku!!!"

A bylo vidět, že nemá daleko k tomu, aby se na nás vrhnul. Bíst viditelně zbledl a začal odříkávat roztřeseným hlasem formuli, která měla zahánět zlé síly. Onen svalnatý, asi dvacetiletý muž si nás prohlížel a vrávoravým krokem přistoupil k nám na vzdálenost dvou sáhů. Jeho zrak se zastavil na Bístově meči.

"Dáš mi ten meč. Pak na všechno zapomenu." pronesl sebejistě a nastavil svou srstnatou ruku.

Bíst se na něho podíval a pak sjel k jílci a začal meč vytahovat. Pomalu se začalo ukazovat místy zubaté, ale udržované a nezrezivělé ostří. Onen muž se začal usmívat a poznamenal:

"A co ta pochva?"

Bíst zbrunátněl, meč nepodal, ale pevně ho uchopil oběma rukama a připravil se odrazit případný útok.

"Ale nonono... přece nebudete bojovat" ozvalo se od dveří, kde stál hostinský.
"Urazil mě, ten ten... "
"Bíst" doplnil sebejistě náš společník muže.
"Říkám, že se tu souboj konat nebude!" řekl již mnohem méně přátelsky hostinský a luskl prsty.

Zpoza závěsů se objevily opravdu odporná stvoření, trochu se podobající oné "opici".

"Dobrá, dobrá, zaplať mi pivo a bude po problému." utrousil rezignovaně chlupáč, stále doufající v nějaké odškodnění.
"Hmmmm" ozval se Bíst.
"To by šlo." řekl rychle Gurm ve snaze předejít dalším nepříjemnostem a hodil hostinskému stříbrňák.
"Pro nás taky." řekl Bíst a zasunul meč zpět do pochvy.

Usadili jsme se raději dál od toho muže. Gurm vyjádřil obdiv Bístovi, že se byl ochoten postavit byť opilému, ale zajisté i tak nepříjemnému protivníkovi.

"Tady je to pivo...." řekl hostinský a položil na stůl džbán a hliněné nádobky.
"Prý se tu v lesích ztrácejí lidé." řekl Gurm upíjejíc ze svého pohárku.
"Jó, to jo, ale jestli se chcete ucházet o tu práci, mno odvaha by možná byla....., ale starosta vám řekne víc." načež odkráčel za svůj pultík.
"A ten je kde?" zeptal jsem se pro změnu já.
"Ve vesnici" odsekl hostinský a odešel z místnosti.

Dopili jsme své pivo a vydali se hledat starostu. Nebylo to příliš těžké, protože pořádné domy tu stály pouze tři a tak jsme šli každý k jednomu. Bíst zabušil na dveře, až se málem vylomily a čekal. Otevřely se dveře a v nich stál jakýsi zarostlý muž.

"Co chcete?"

Mezitím již Gurm zahvízdal a zavolal:

"Tady, pojďte sem!"
"Nic." odpověděl pohotově Bíst a rychle běžel k Gurmovi.

Vešli jsme do domu, kde seděl starosta v křesle a prohlížel si nás.

"Tak vy chcete zkusit tu nepříjemnost vyřešit?"
"Ano." odpověděl Gurm.
"Odměna je padesát zlatých.. Zbraně máte?"

Bíst ukázal pyšně svůj meč, já skromně své nože a Gurm prázdné ruce.

"Pojďte do zbrojírny."

Prošli jsme třemi chodbami. Na konci cesty nám stály v cestě kované dveře.

"Otevřte je!" řekl starosta.
"Bíste!"ozval jsem se současně s Gurmem.

Bíst se opřel vší silou do dveří, ale ty se nepohnuly ani o coul. Starosta se viditelně bavil. Bíst, vědom si toho, že musí zapůsobit poodstoupil a do dveří narazil ramenem. Dveře se sice otřásly, ale nepohly. Tu se ozval Gurm.

"Počkej." Vzal za kruh ve dveřích a zatáhl k sobě.

Dveře se skřípotem otevřely.

"Mno, hrubá síla asi není vždy to pravé." ospravedlňoval se Bíst.

Vešli jsme do dveří a ocitli se u menší sbírky zbrojí a zbraní. Místnost byla vytápěná a tak jsem si mimoděk sesunul kápi z hlavy. Starosta na nás pohlédl a sundal ze zdi kroužkové brnění. Hodil je Bístovi. Pak sundával dvě kožená brnění.

"To bohužel nepůjde" ozval jsem se.

Starosta se otočil a zahleděl se mi do tváře. Uviděl mé špičaté uši a poznamenal:

"Kouzelník?"
"Ano a tady Gurm taky."
"Tak alespoň vrhací nože a hole" nabídl nám starosta, "a tobě halapartnu." řekl k Bístovi.
"A to se nebojíte, že vám s těmi věcmi utečeme a vykašleme se na nějaký úkol?" optal se Bíst již skoro navlečený v brnění.
"Ne" zasmál se starosta, "protože tu necháte veškeré své peníze, které s sebou máte, jako záruku."
"Aha" usmál se Gurm, "a co když odmítneme?"
"Neodmítnete, protože jinak bych oznámil nějakým lidem na koních, že se tu přece jen po jejich odjezdu objevili tři takoví mladíci, odpovídající popisu těch uprchlých nevolníků."

Bíst sebou trhl, Gurmovi se ztratil úsměv ze rtů.

"Ale to je vydírání" křikl jsem na něho.
"Říkejme tomu raději "malá pojistka"." usmál se starosta.
"Myslím, že se dohodneme." zamumlal Bíst.
"Já nemám co ztratit," řekl starosta, "vaše peníze bohatě postačí k zaplacení zbraní, v případě, že se z nějakých důvodů nevrátíte."

Tu se ozval Gurm:

"Kam šli ti...."
"Pryč, ale pokud mě budete chtít podrazit, kdykoliv pro ně mohu nechat poslat, vaše vesnice zas není tak daleko."
"Jdeme na to raději hned, aby nás tu nenačapali, kdyby se sem vrátili sami." řekl Bíst.
"Ty peníze" připomněl rychle starosta.
"No jo" řekl jsem a vybral jsem od ostatních měšce.
"Táááák," zabroukal si spokojeně starosta "a teď můžete jít"

Vyšli jsme ven.

"Zmetek jeden" ulevil si Bíst.
"Teď už nemůžeme couvnout, jinak jsme bez peněz a tyhle zbraně mají královský cejch, takže je nemůžeme prodat, protože bychom byli hned podezřelí z jejich krádeže." oznamoval jsem neochotně kamarádům.
"Dost řečí, jdem." utrousil smutně Gurm a vyrazil směrem k lesu.

Asi po hodině jsme byli u kraje lesa, který rozhodně nevypadal příliš vlídně.

"Co se tu utábořit?" řekl Bíst, který se sice nebál živých protivníků, ale duchové a nemrtví mu naháněli hrůzu.
"Nejsem proti" přidal jsem se "ale budeme držet hlídky. Mám první."

Narychlo jsme udusali trávu, ve které jsme chtěli přenocovat. Bíst ještě poznamenal, že jsme mohli spát v hostinci.

"Tak za prvé by nás tam mohli chytit naši milí bývalí "zaměstnavatelé" a za druhé bys tam ještě mohl přijít k úrazu od toho hromotluka." osvětlil situaci Gurm.
"Raději mi pomozte rozdělat oheň a nerozumujte." ozval jsem se od neuměle sestavené hraničky dříví.
"No jo." odpověděl mi Bíst a za chvilku již oheň vesele plápolal.
"Budu mít druhou hlídku." řekl Gurm a spolu s Bístem se před spaním podívali na své zásoby jídla.

Za chvilku již ale chrupali a já hlídal. Měsíc nesvítil, oheň hřál a já po chvíli začal přemáhat spánek. Občas zavyli vlci, ale jinak nic. Asi po čtyřech hodinách jsem vzbudil Gurma a ulehl ke spánku. Gurm přiložil na oheň a pozoroval své okolí. Zhruba za hodinu něco v lese zapraskalo. Gurm okamžitě udusil oheň a pokoušel se zahlédnout pohyb v lese. Někdo nebo něco tam chodilo. Větve praskaly a Gurmovi došlo, že toto není člověk ale zvíře, které se snaží najít něco k snědku. Zavřel oči a soustředil se na zvuk. Snažil se najít místo, odkud praskání větví pocházelo. Najednou začal mumlat jakási slova, roztáhl ruce a okolo jeho těla se udělala jakási namodralá aura slabého světla. Vtom začal plápolat v lese ohýnek, který pomalu ale jistě sílil a osvětloval kousek lesa. Gurm se snažil okamžitě zaostřit zrak na původce praskání větví, ale uslyšel jen silný dusot prchajícího zvířete. Vzal si do ruky nůž, šel k plápolající větvi a odřízl ji. Podíval se na polohu hvězd a odhadl čas. Hlídal už asi hodinu a půl. Usedl vedle ohniště a větví opět zapálil již zcela uhaslé dřevo. Zbytek jeho i Bístovy stráže proběhl zcela bez jakýchkoliv incidentů.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.