Jmenuji se Thorm a budu Vám vyprávětpříběh z dávných časů. Můj duch se v těchto místech měl sice již dávno rozplynout,ale něco mě tu stále drží. Veliký Tromem má asi mnoho práce a tak, než mne k soběpovolá, poslouchejte…
"Jednoho večera jsme se já, Thorm, elfský učedník kouzelnický, spolu se svými přáteliGurmem a Bístem rozhodli utéci pryč z naší vesnice. Naši rodiče znali jen slovo prácea pracovat na cizím se nám nelíbilo. Dohoda zněla - každý uteče sám a v lese se setkáme.Já jsem šel pěšky. Potichu jako myška jsem proklouzl strážím za zády proklínaje se, žejsem se nestačil naučit kouzlo teleportace, které narozdíl ode mne Gurm uměl. Ještěštěstí, že náš lakotný pán neutrácel za ohrazení vesnice, ale i tak mi útěk přílišneulehčil. Stráží tu bylo dost a mě už začaly bolet nohy. Celý den pracovat na tompoli. Hrůza. Tak tu bolest budu muset překousnout, jinak, pokud mě chytí, budu mítochranný dozor přímo u motyky. Je sice noc a měsíc moc nesvítí, ale přece jen, jsoutu napadané větvičky a ty tak hrozně praskaj! O co horší má útěk Bíst. Bydlí uprostředvesnice a jeho tlustší barbaří tělo se neschová za kmen břízy tak lehce jako mé. A jestli s sebou bude tahat ještě to brnění po otci, tak to bude jak když ožije železářství. Takještě padesát sáhů a budu v lese. Sice tam teď něco blýsklo, ale snad to nebude stráž."
A tak jsem šel rychlým krokem k lesu, kde na mne již čekal Gurm.
"Kde se couráš?" ozval se potichu za mými zády.
"Blbý vtipy!" utrousil jsem. Gurm, byl zvláštní člověk, teda, spíš Elf.
Než kouzelníkem, měl být raději zlodějem, protože se uměl dobře schovat a neslyšněpohybovat. Vtom jsme uslyšeli funění, jako kdyby se na nás hnal kanec.
"To bude Bíst" pronesl jsem polohlasem.
V dálce se rýsovala silueta běžící hory masa a za ní ve vzdálenosti asi šedesátisáhů další.
"Kruci, zmerčili ho" zaklel Gurm a začal se připravovat na útěk.
I já jsem si více připevnil výbavu, kterou jsem si doma vzal na cestu. Jídlo,tři vrhací nože, křesadlo, lano a čtyřicet zlatých. Přiběhl opravdu Bíst a užpřekotně koktal:
"Já-já-já za to ne-nemůžu, voni mě slyšeli."
"Stejně by na to dřív nebo později přišli" vyhrkl jsem a dali jsme se na útěk.
Naše malé elfí postavičky se prodíraly vcelku lehce a díky malému nákladu jsmese ani moc neunavili, zato Bíst, starej chamtivec, si s sebou vzal snad čtyřiželezné zásoby jídla, nějaký meč a spoustu nepotřebností, jako třeba starýhrnek po dědovi, hřeben, náhradní křesadlo, přestože měl každý své a další věci.Cestou se mu pár věcí vysypalo, ale to mu možná ani nevadilo, protože jehoneupravený ranec byl alespoň lehčí. Asi po třiceti minutách rychlého běhu jsmezpomalili.
"Nikde žádná světla." poznamenal Bíst a začal si upravovat svůj náklad.
Měl několik šrámů ve tváři a natlučené koleno.
Gurm poznamenal:
"Půjdeme ještě asi tak čtyři hodiny lesem a pak bychom měli narazit na cestu.Tam by nás snad mohl vzít nějaký povoz."
"Vyrazíme?" optal jsem se tajně doufajíc v zápornou odpověď.
"Jo a hned." ozval se Bíst, který si svůj o větve potrhaný ranec mezitím vyspravil.
"Musels s sebou brát celou spižírnu?" dobíral si Bísta Gurm.
"Jsem ve vývinu a musím jíst, to říkala maminka" odpověděl s úšklebkem.
"Ve vývinu? Už dlouho co?" poznamenal jsem.
"Ještě budeš prstíčkem hrabat." opáčil Bíst a významně poukázal na obsah méhopoloprázdného "svačinového balíčku".
"Tak radši půjdeme, ne?" řekl Gurm a jen tak si zmizel a objevil se asi o deset sáhů dál.
"Vyčerpáš se a já tě pak nosit nebudu." poznamenal Bíst, nevěda, že Gurm použilkouzla a v žádném případě neběžel tuto vzdálenost ve zlomku sekundy.
Gurm se jen zasmál a pokynul nám rukou. Šli jsme celou noc. Gurmův odhad sečtyřmi hodinami se ukázal mylným, protože Bíst si musel chvíli co chvíli chladitkoleno, ze kterého se vyklubala pěkná pohmožděnina. Ale ještě před svítáním jsmebyli na cestě a podařilo se nám zastavit povoz košíkáře, kterému jsme se nabídlijako ochrana v našich lesích. Stařík, neznalý těchto krajin, si nás sice chvílinedůvěřivě prohlížel, ale nakonec, nevěda, že lapkové z lesa byli již dávno našímpánem okradeni a vyhnáni, nás na povoz vzal. Jen jsme ulehli mezi košíky, usnulijsme. Tedy alespoň já a Bíst. Gurm se vybavoval s košíkářem a mámil z něho zprávyo světě.
Probudil jsem se asi ve dvě hodiny odpoledne. Gurm a Bíst ještě spali. Košíkářse smál, že kdyby ho někdo přepadl, tak by ho okradli a my by jsme si ani nevšimliani toho, že jsme mrtví. Pro jistotu jsem si překontroloval věci, zdali mi nic nechybía vzbudil osazenstvo. Gurm, který spánek jen předstíral, mne chytil za ruku a silně ji stiskl.
"Jau, co šílíš?" vyjekl jsem a třel si ruku poškrábanou jeho nehty.
Gurm se jen zlomyslně zasmál a začal budit Bísta. Ten měl však velmi tvrdý spáneka tak nakonec pokusy o násilné vytržení barbara z říše snů skončily Bístovýmpřevalením a následným Gurmovým zalehnutím. Teď jsem se zas na oplátku smál Gurmovijá. Chytil jsem Bísta za nos a přiložil mu ruku na ústa. Za chvilku se dusící Bístprobral a rozmrzele zamumlal "Já dnes na to pole nejdu, mami." Lehce přidušený Gurmse začal sípavě, ale i tak dost nahlas smát. Zvuk, který vydal, probudil Bístadokonale a tak konečně z Gurma slezl.
"Ty máš ale váhu." pronesl na barbarovu adresu uznale a přepočítával si žebra.
"Holt vývin." poznamenal jsem a rychle sedl na kozlík ke košíkáři unikajíc Bístovu pohlavku.
"Kde to jsme?" optal se Bíst, rozmýšleje, zda mne pohlavku ušetří, nebo zda sepřece jen zvedne za účelem potrestání.
"Asi tři hodiny chůze od vesnice Murs, ale přes ni nejedu, protože se v lese u ní z
trácejí lidi." oznámil ochotně košíkář a v žertu poznamenal:
"Nepůjdete tam tu záhadu vyřešit?"
Gurm se zamyslel a nakonec zcela vážně a slavnostně pronesl:
"Děkujeme Vám dobrý muži za svezení, my už se těm zmizením podíváme na zoubek."
Košíkář se při pohledu na pomačkaného Gurma a poškrábaného Bísta zasmál a zastavilpovoz. Gurm s Bístem vyskočili. Já chtěl košíkáři dát za svezení měďák. Odmítl jejse smíchem a pronesl:
"Hrdiny musí člověk podporovat, děkuji za ozbrojený doprovod ve Vašem nebezpečnémhvozdu, cítil jsem se s Vámi opravdu neohroženě!"
Pak práskl bičem a odjížděl pryč vlevo rozcestím.
