Z dob hrdinů - kapitola devátá



Nadešel den našeho odchodu. Bísta skoro oplakávala Nuta, Gurma a mne felčar, jemuž se naše pomoc velmi hodila a Korma hostinský, protože mu odcházel štamgast, který vydal za tři. Sbalili jsme si tedy své věci a všichni vyrazili k městu Borak, ve kterém jsme chtěli najít kouzelníka, který mne a Gurma naučil novým kouzlům. Vydali jsme se na cestu. Korm ve své, již trochu potrhané a potlučené kroužkové zbroji a s dlouhým mečem v ruce. Já a Gurm v nové kápi, co nám dal felčar za naše služby a s holemi. Průvod zakončoval Bíst opírající se o halapartnu a svítil v goblinově vypulírované zbroji jako nový hrnec. Šli jsme chutě přes les a ptali se pocestných, které jsme potkávali, jestli neví jak daleko je do Boraku, protože kouzelník nám sice řekl směr, ale ne vzdálenost (asi tomu že přežijeme moc nevěřil). Informace se lišily, od padesáti do sta mil, až jeden starý žebrák u cesty nám za kus pečeně, kterou jsme vytáhli z rance Bístovi, aniž by o tom věděl, řekl, že cesty vedou do města dvě. Jedna delší a pohodlná, druhá kratší ale přes hory. Já a Gurm jsme byli pro cestu kratší, protože naše boty nebyly na dlouhé túry. Bístovi se nechtělo chodit takovou dálku, ale se svým ohozem se tahat do kopce také nechtěl. Korm byl samozřejmě okamžitě pro cestu kratší. Když jsme se otázali žebráka za jak dlouho tam tou kterou cestou budeme, mlčel. Gurm pochopil a už chytil pohlavek od Bísta, který cítil, že jeho ranec je čím dál lehčí a že se mu v něm někdo hrabe. Korm se tedy obětoval a vytáhl pořádný kus uzeného a významně ho potěžkal. Žebrákovi zasvítily oči a ihned vyklopil, že přes hory i přes údolí to bude trvat stejně, protože terén je v horách těžký kdežto cesta je udržovaná. Samozřejmě se rozpovídal i o tom jak se v které hospodě po cestě vaří a jak je kde draho. Po jeho posledních slovech Korm se smíchem uzené zase schoval a vesele s pískotem vyšel. Bíst notně se chechtaje ho následoval. Gurm, který viděl jak oči muže plné naděje vyhasly nesnesl tento pohled a vytáhl z mého ranečku uzené, které žebrákovi hodil a dal se na útěk. Chvilku jsem ještě zmateně stál před žebrákem, který mi nahlas děkoval, protože neviděl kdo mu maso hodil a o berli pokračoval ve své cestě. V duchu jsem zaklel a slíbil Gurmovi podobnou sladkou pomstu. Uzené mě stálo dva zlaté a to jsem nemínil nechat tomu opičákovi jen tak projít. Dohnal jsem naši partu, kde se mi všichni smáli, jak jsem štědře obdaroval chudáka dědu. Nedal jsem na sobě znát, jak mě Gurmův žertík žere a zahloubal jsem se do toho, čím vypeču já jeho. Šli jsme celý den a k večeru jsme dorazili k hostinci. Vešli jsme dovnitř a usedli k nejbližšímu stolu. Po chvíli přišel hostinský.

"Co si dáte?" zeptal se né moc úslužně.
"Pivo" špitl Gurm.
"Dvě piva" řekl Bíst.
"Tolik" zahřměl Korm ukazujíc pět prstů levé ruky.
"Večeři" pronesl jsem a čekal co mi hostinský nabídne.

Místo výčtu jednotlivých jídel se hostinský otočil a asi za deset minut přinesl osm piv a nějaké jídlo, které velmi vonělo.

"Nekecal, obsluha nic moc ale pivo dobrý" pochvaloval si radu starce Bíst.
"Jídlo je taky na úrovni" smál se plnou pusou Gurm, který si vzal kus masa z mého talíře.
"To bych řek" ozval se hostinský.
"Budete přespávat?"
"Asi ano" řekl jsem žvýkajíc kousek výtečného masa.
"Dva pokoje" zahuhlal hostinský dozadu do lokálu a pomalu se šoural od našeho stolku.

Pomalu jsem dojedl a vyšel za hospodským, zda-li by neměl něco, co pomůže bolavému žaludku, nebo něco podobného.

"To se ti udělalo jako špatně po mým jídle, nebo co?" zeptal se naštvaně.
"Né, to v žádném případě, ale zítra budeme už v jiném hostinci a ten, který je při cestě kvalitou jídla, na rozdíl od vašeho, příliš nevyniká." řekl jsem předem připravenou květnatou větu.

Majitel a kuchař v jedné osobě si přebíral mou řeč a po chvilce se mu rozzářil obličej.

"Jó, tak to jó" zasmál se a sáhl pro malou lahvičku za pult.
"Tohle z vás dostane zkažené jídlo nato tata." řekl chechtajíc se.
"Děkuji" šeptal jsem úslužně a zaplatil mu jeden stříbrný.
"Ale bacha, stačí jen kapka, po celý by ste se provalil bokem." varoval mne ještě.
"V tom případě je to přesně to co potřebuji." odpověděl jsem a přímo ďábelsky s zasmál.

Pak jsem se odebral na pokoj a na schodech ještě zavolal na svůj lokál uklízejícího majitele:

"A prosil bych zítra snídani pro nás všechny."
"Ale samozřejmě" zahlaholil úslužně polichocený hospodský.

Když jsem došel na pokoj, Gurm po mě hned chtěl vědět co jsem dole tak dlouho dělal.

"Domlouval jsem snídani" řekl jsem na oko otráveně a šel si lehnout.

Ráno jsem vstal jako první, zameditoval a šel hospodskému pomoci se snídaní. Nejprve se vytáčel, že pomoc nepotřebuje, ale nakonec jsem ho přesvědčil, když jsem mu řekl, že se chci naučit alespoň nějaké jídlo od takového báječného kuchtíka. Tato slova jeho srdce oblomila a já mohl Gurmovi nepozorovaně vylepšit jeho pokrm obsahem čtvrtiny lahvičky.


Pak jsem sám naservíroval a aby nedošlo k omylu, tak jsem dal k jedné snídani pivo (Korm), k druhé mléko (to pil Bíst u Nuty po ránu vždy), ovocnou šťávu (tu Gurm bytostně nesnášel a tato porce byla pro mne) a pramenitou vodu, po které se mohl Gurm po ránu utlouct, protože mu prý pročišťuje hlavu.


Pak jsem šel všechny vzbudit a nasměroval rozespalé bojovníky k jejich porcím. Gurm si ale sedl k mé snídani a v polospánku se napil mé šťávy. Okamžitě se probral a s odporem ji vyprskl.

"Fuj, to sou blbý fóry" křičel vyplachujíc si pusu vodou.
"Tvoje místo je tady" ukazoval jsem mu stoličku vedle Korma.
"Aha" řekl Gurm lehce naštvaně.

Na snídani jsme si všichni moc pochutnali, nejvíce snad Gurm, který si nemohl vynachválit tu zvláštní příchuť, kterou toto jídlo mělo. A to to bylo jen upečené skopové s bylinkami, které byly v kuchyni úplně všude. I když.....



Pak jsme se vydali na další cestu. Asi za dvě hodiny se Gurm vytratil a odbíhal pravidelně v asi dvacetiminutových intervalech. Všichni se ptali co mu je a on tvrdil, že za to může ta moje blbá šťáva. Já však věděl své a byl jsem uvnitř se svou malou pomstou zcela spokojen. Navenek jsem se mu ale omlouval a prosil ho, ať mi to odpustí. Gurm nevěda, že původcem jeho problémů není rozhodně šťáva se na mne mračil ale nakonec mi prominul. Pronesl doslova.

"Beru to jako neúmyslnou odplatu za to uzený" a lehce se usmál.

Chudák ani nevěděl jak blízko byl pravdě.



Během tří hodin ho "šťávový" záchvat pustil a my mohli nerušeně pokračovat dál. Celkem jsme přespali ve čtyřech hospodách, ve kterých už pokrmy opravdu nebyly tak dobré, ale zase tam obsluhovaly dívky, takže většina hostů při jídle myslela na úplně jiné věci.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.