Z dob hrdinů - kapitola třináctá



Když jsem se probral, viděl jsem trochu rozmazaně Gurma, který seděl ustaraně vedle mne a otíral mi čelo mokrým hadrem.

"Slyšíš mne?" ozval se a snažil se nemluvit příliš nahlas.

Přikývl jsem a pokusil jsem se promluvit. Vyšlo ze mne jen zasípání. Začal jsem si uvědomovat své rozbolavělé tělo. V hlavě mě hučelo, v ústech jsem měl sucho a celý jsem byl propocený.

"Ležíš už dva dny, skoro jsi nedýchal, už jsme se báli, že umřeš" oznámil mi Bíst, který měl v kotlíku uvařený nějaký podivný lektvar.
"Tady máš Rudý kříž" ozval se Korm kdesi za mnou a objevila se jeho svalnatá ruka, která mi dopravila hrdlo flakónku k puse.

Napil jsem se a začal jsem cítit, jak se mi ulevuje. Bolest hlavy začala ustupovat a celý jsem se začal cítit lépe.

"Co ten krysák?" zeptal jsem se hlasem, který jsem zprvu nemohl poznat.

Byl sípavý, nevýrazný, zastřený.

"Dostal jsi ho" řekl Korm.
"Málem utekl, ale něco mu při útěku problesklo hlavou, tak si to asi rozmyslel" usmál se Gurm a podepřel mi hlavu, abych se mohl napít vývaru z Bístova kotlíku.
"Je to recept po babičce. Pije se sice na kocovinu, ale myslím, že ti to nemůže uškodit" řekl Bíst.

Polkl jsem onu hořkou tekutinu. Výrazná česneková chuť přebytá nějakým neznámým kořením mi zaplavila hrdlo. Je pravda, že byla nechutná, skoro odporná, ale měl jsem hrozný hlad a tak jsem hltal onen hnus i nadále.

"Nevíme, co se ti stalo, jestli nějaký jed, nebo něco takovýho..." řekl mi Gurm, "ale nemohli jsme tě probrat. Nalili jsme do tebe postupně pár Rudých křížů, až na těle nebylo ani známky po zranění, ale nepřicházel jsi k vědomí."
"To možná ty krysy, hodně mne pokousaly" řekl jsem hlasem, který mi ten můj připomínal již mnohem více, "myslím, že bych se zkusil projít."

Gurm s Kormem mne opatrně nadzvedli. Ten Bístův "dryják" opravdu fungoval. V kombinaci s lektvarem jsem se opravdu cítil skvěle, jen poněkud zesláble.

"Půjdu do lesa" řekl jsem, vzal si svou hůl a šel.

Ušel jsem asi padesát sáhu od chajdy, usadil se a začal meditací sbírat manaenergii. Když jsem skončil, šel jsem dál do lesa. Všude bylo ptactvo a voněly květiny. Když jsem se ohlédl k hradu, spatřil jsem nad ním oblohu temnou ještě více než posledně. Rychle jsem se tedy vydal zpět, abych na onen úkaz upozornil.

"Myslím, že bychom to tam měli ještě prozkoumat." řekl jsem, sotva jsem vešel do dveří.
"Já bych se sebral a zmizel odtud" houkl Bíst.
"A co druid?" zeptal jsem se.
"To je pravda, jestli žije, je to možná jediný člověk, který zná odpověď, jak zničit toho zmetka." poznamenal Gurm.
"Dobře, podíváme se tam, ale při nějakým průšvihu okamžitě mizíme." řekl Korm, kterému se návštěva jámy lvové také příliš nezamlouvala.
"Thorm si ale potřebuje ještě odpočinout, vyrazíme nejdříve zítra, podle toho, jak se bude cítit." řekl Gurm.

Nejprve jsem chtěl zaprotestovat, ale pak jsem sám uznal, že den odpočinku mi nemůže uškodit.


Druhý den, hned ráno, jsme vzali s sebou nějaké provazy, trochu jídla, lucernu a olej, které našel Gurm při prohledávání sklepení a vydali jsme se k sídlu mága. Po slabé hodině rychlé chůze jsme přišli k místu, kde jsme uviděli otvor po dveřích.

"Ponesu lucernu" oznámil Gurm.

Bíst s Kormem si upravili zbroj. Bíst pevně sevřel svou halapartnu a Korm pozvedl svůj kyj. Já jsem vzal hůl a šel jsem do podzemí za nimi. Gurm šel za námi a svítil. Došli jsme na onu rozbočku a vydali se opět doprava. Prošli jsme okolo ohořelých a pobitých krys a pokračovali dál. Asi po dvaceti sázích jsme opravdu přišli k spojnici, která vedla zpět do hlavní chodby.

"Tahle chodba nemá logiku, proč tu je?" zeptal se Bíst.
"Asi tu byly sudy s vínem" prohlásil Gurm.
"Nebo má blbnout hlavu takovejm šťouralům, jako jsi ty" syknul Korm a šel dál.

Chodba se najednou začala snižovat. Ke konci byl strop asi sáh nad zemí. Korm měl velké problémy, aby se vůbec skrčil a neustále nadával Bístovi, který ho, ač nechtěl, několikrát halapartnou bodl do hýždí. Po padesáti sázích najednou chodba vyústila ve větší sál, který byl asi dvacet sáhů široký a dvacet sáhů dlouhý. Naproti jsme zahlédli otvor, který byl zhruba sáh vysoký a stejně tak široký. Na pravé straně byly dřevěné dveře. V rozích stálo několik lávových kamenů a uprostřed byly rozházené kosti.

"Ty už nikomu neublíží." konstatoval Gurm při pohledu na rozpadající se ostatky.

Korm se ihned, nevšímaje si okolí, vydal k oněm dveřím. Koukl se dírou po suku dovnitř.

"Někdo tam vevnitř visí v okovech." ohlásil.
"Ukaž" ozval se Gurm a tlačil se k otvoru. "No jo, nějaký stařík a ta socha vedle vypadá, skoro jako by ho hlídala."
"Mě se to tu nelíbí..." prohlásil Bíst a sehnul se pro kousek masa, který mu upadl z ruky.

Najednou se ozval náraz oceli na kámen a nad Bístem se objevilo několik jisker. Všichni jsme se otočili za zvukem. Za Bístem stál kostlivec s mečem, který právě o vlásek minul našeho hladového kamaráda, kterému jeho žravost zachránila život. Útočník nebyl ale sám. Za ním stálo dobrých dvacet dalších. Začalo mi docházet, že ty kosti ze země nebyly tak docela neškodné, jak se zdály. Bíst, který se instinktivně otočil neúmyslně zasáhl Korma držadlem halapartny do břicha. Ten se při úderu předklonil a tím uštědřil kostlivci pořádnou "hlavičku".

"Na ně" zareagoval Gurm jako první a udeřil vší silou kostlivce holí.

Lucerna v jeho rukou se pořádně rozhoupala a vrhla na zdi rozpohybované stíny. Kostlivci se na nás vrhli. Korm dva odrazil kyjem a Bíst jednomu rozpoltil lebku. Kostlivec se rozpadl na jednotlivé kosti a složil se k zemi. Já jsem odrazil útok kostlivce, který po mé ráně přišel o levou končetinu s mečem a zbyl mu pouze malý štít. Kostlivci však útočili i nadále. Gurm, který pokládal lucernu na zem, aby mohl lépe uchopit svou hůl málem dostal přímý zásah do hlavy. Tuto ránu vykryl Korm svým kyjem, sám však inkasoval nepěkný zásah do hrudi. Jeho zbroj zařinčela a objevil se potůček krve. Korm strašlivě zařval a kostlivci, který ho zranil rozdrtil úderem hrudní koš. Úlomky kostí se rozlétly po celé místnosti. Kroll běsnil. Mlátil kolem sebe jak smyslů zbavený. Já, ač jsem měl problémy s dvěma dorážejícími, jsem udiveně pozoroval, jak s neustálým řevem ničí jednoho za druhým, ač přitom dostává nepříjemné zásahy. Bíst, se mu pokoušel krýt záda, ale výsledkem bylo to, že sám obdržel ránu, kterou naštěstí zachytilo brnění. Gurm začal dělat paseku v řadách nepřítele vrhacími noži, kterými stačil během chvilky zneškodnit tři kostlivce. Bitevní vřava ustala. Korm stál jak bůh války zkrvaven nad zbytky nepřátel. Bíst se na něho se strachem díval. Gurm zalovil ve vaku a vyndal poslední Rudý kříž, který se mu podařilo najít před odchodem z chaty. Já pozdvihl lucernu a podíval jsem se otvorem ve dveřích. To co jsem uviděl mi vzalo dech. Socha se pohybovala směrem ke mně. Nevěřícně jsem se podíval znovu. Mohla být od dveří asi tři sáhy. Rychle jsem se ode dveří vzdálil a vykřikl leknutím.

"Co se děje?" otázal se udýchaný Korm, který právě dopil lektvar a starostlivě si prohlížel protržené kroužkové brnění.
"Ta socha, chodí!!!" vykřikl jsem.

V tom okamžiku se dveře, které nás od sochy dělily s praskotem rozpadly. Objevila se asi dva sáhy vysoká socha, která se pomalým krokem začala blížit. Korm duchapřítomně sebral ze země jeden z mečů a vší silou ho vrhl po soše. Meč se však neškodně odrazil od chladného mramoru a s řinčením dopadl na zem. Socha se zastavila a na tváři se ji objevil krutý úsměv. Bíst do ní sekl halapartnou, ale ta jen odskočila a mohl hovořit o štěstí, že si ji nezlomil. Socha se pomalu začala otáčet k Bístovi a napřáhla před sebe ruce. Z prstů ji vytryskly pramínky rudé hmoty, které svítily. Zasáhly našeho barbara přímo do brnění. Začali jsme cítit pach spálených chlupů.

"Láva" zařval Bíst a okamžitě začal přeřezávat kožená poutka, která brnění držela pohromadě.

Brnění se pomalu začalo rozpalovat. Korm popadl svůj kyj a udeřil sochu zezadu. Zasáhl pouze její paži, protože se zrovna otáčela zpět, ale v kameni se objevila prasklina. Obličej ji zkřivil úšklebek a napřáhla ruce po Kormovi. Ten okamžitě uskočil stranou a láva mu prolétla jen několik coulů od nechráněné ruky. To jsem se již vzpamatoval z šoku. Okamžitě jsem začal kouzlit černý blesk a zaslechl jsem i Gurma, který mne začal napodobovat. Oba blesky vyšlehly a socha byla zasažena. Ukázala se začernalá opálená místa, která označila místa dopadu obou blesků. Kamenný nepřítel zareagoval řevem a rychlostí, kterou bych od tohoto tvora nečekal, se po mě ohnal. Stačil jsem zaregistrovat Kormův kyj, jehož náraz mne vrhl k otvoru, kterým jsme přišli. Ozvalo se také zařinčení. To se konečně podařilo Bístovi sundat rozpálené brnění. Gurm se okamžitě vrhl k otvoru ve zdi, který mu byl bližší, tedy na druhou stranu, co já. Bíst s Kormem ho následovali. Jediné na co jsem se vzmohl bylo kouzlo teleportace, kterým jsem se dostal co nejdále do chodby, která vedla k východu. Začal jsem si přepočítávat kosti po ráně, kterou mi náš neohrabaný kroll zachránil život. Co se stalo s mými přáteli jsem netušil. Věděl jsem jediné. Teď už jim nepomohu. Má magická energie byla vyčerpána na záchranný teleport. Musel jsem pryč, abych je mohl alespoň pomstít. Rychle jsem vstal a prchal ven. Cestou jsem klopýtal a doufal, že socha neprojde tím malým otvorem, aby mne mohla pronásledovat. Vidina roztaveného kamene, který by mne mohl zasáhnout mne poháněl k ještě rychlejšímu běhu. Poslepu jsem se dostal hlavní chodbou ven. Poslouchal jsem u díry, ale nic jsem neslyšel. Přesto jsem prchal dál, až jsem vysílením padl na zem....


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.