Když jsem se probral, viděl jsem trochu rozmazaně Gurma, který seděl ustaraně vedle mne a otíral mi čelo mokrým hadrem.
"Slyšíš mne?" ozval se a snažil se nemluvit příliš nahlas.
Přikývl jsem a pokusil jsem se promluvit. Vyšlo ze mne jen zasípání. Začal jsemsi uvědomovat své rozbolavělé tělo. V hlavě mě hučelo, v ústech jsem měl sucho acelý jsem byl propocený.
"Ležíš už dva dny, skoro jsi nedýchal, už jsme se báli, že umřeš" oznámil miBíst, který měl v kotlíku uvařený nějaký podivný lektvar.
"Tady máš Rudý kříž" ozval se Korm kdesi za mnou a objevila se jeho svalnatáruka, která mi dopravila hrdlo flakónku k puse.
Napil jsem se a začal jsem cítit, jak se mi ulevuje. Bolest hlavy začalaustupovat a celý jsem se začal cítit lépe.
"Co ten krysák?" zeptal jsem se hlasem, který jsem zprvu nemohl poznat.
Byl sípavý, nevýrazný, zastřený.
"Dostal jsi ho" řekl Korm.
"Málem utekl, ale něco mu při útěku problesklo hlavou, tak si to asi rozmyslel"usmál se Gurm a podepřel mi hlavu, abych se mohl napít vývaru z Bístova kotlíku.
"Je to recept po babičce. Pije se sice na kocovinu, ale myslím, že ti to nemůžeuškodit" řekl Bíst.
Polkl jsem onu hořkou tekutinu. Výrazná česneková chuť přebytá nějakým neznámýmkořením mi zaplavila hrdlo. Je pravda, že byla nechutná, skoro odporná, ale měljsem hrozný hlad a tak jsem hltal onen hnus i nadále.
"Nevíme, co se ti stalo, jestli nějaký jed, nebo něco takovýho…" řekl mi Gurm,"ale nemohli jsme tě probrat. Nalili jsme do tebe postupně pár Rudých křížů, ažna těle nebylo ani známky po zranění, ale nepřicházel jsi k vědomí."
"To možná ty krysy, hodně mne pokousaly" řekl jsem hlasem, který mi ten můjpřipomínal již mnohem více, "myslím, že bych se zkusil projít."
Gurm s Kormem mne opatrně nadzvedli. Ten Bístův "dryják" opravdu fungoval. Vkombinaci s lektvarem jsem se opravdu cítil skvěle, jen poněkud zesláble.
"Půjdu do lesa" řekl jsem, vzal si svou hůl a šel.
Ušel jsem asi padesát sáhu od chajdy, usadil se a začal meditací sbíratmanaenergii. Když jsem skončil, šel jsem dál do lesa. Všude bylo ptactvo avoněly květiny. Když jsem se ohlédl k hradu, spatřil jsem nad ním oblohu temnouještě více než posledně. Rychle jsem se tedy vydal zpět, abych na onen úkazupozornil.
"Myslím, že bychom to tam měli ještě prozkoumat." řekl jsem, sotva jsem vešel dodveří.
"Já bych se sebral a zmizel odtud" houkl Bíst.
"A co druid?" zeptal jsem se.
"To je pravda, jestli žije, je to možná jediný člověk, který zná odpověď, jakzničit toho zmetka." poznamenal Gurm.
"Dobře, podíváme se tam, ale při nějakým průšvihu okamžitě mizíme." řekl Korm,kterému se návštěva jámy lvové také příliš nezamlouvala.
"Thorm si ale potřebuje ještě odpočinout, vyrazíme nejdříve zítra, podle toho,jak se bude cítit." řekl Gurm.
Nejprve jsem chtěl zaprotestovat, ale pak jsem sám uznal, že den odpočinku minemůže uškodit.
Druhý den, hned ráno, jsme vzali s sebou nějaké provazy, trochu jídla, lucernu aolej, které našel Gurm při prohledávání sklepení a vydali jsme se k sídlu mága.Po slabé hodině rychlé chůze jsme přišli k místu, kde jsme uviděli otvor podveřích.
"Ponesu lucernu" oznámil Gurm.
Bíst s Kormem si upravili zbroj. Bíst pevně sevřel svou halapartnu a Kormpozvedl svůj kyj. Já jsem vzal hůl a šel jsem do podzemí za nimi. Gurm šel zanámi a svítil. Došli jsme na onu rozbočku a vydali se opět doprava. Prošli jsmeokolo ohořelých a pobitých krys a pokračovali dál. Asi po dvaceti sázích jsmeopravdu přišli k spojnici, která vedla zpět do hlavní chodby.
"Tahle chodba nemá logiku, proč tu je?" zeptal se Bíst.
"Asi tu byly sudy s vínem" prohlásil Gurm.
"Nebo má blbnout hlavu takovejm šťouralům, jako jsi ty" syknul Korm a šel dál.
Chodba se najednou začala snižovat. Ke konci byl strop asi sáh nad zemí. Kormměl velké problémy, aby se vůbec skrčil a neustále nadával Bístovi, který ho, ačnechtěl, několikrát halapartnou bodl do hýždí. Po padesáti sázích najednouchodba vyústila ve větší sál, který byl asi dvacet sáhů široký a dvacet sáhůdlouhý. Naproti jsme zahlédli otvor, který byl zhruba sáh vysoký a stejně takširoký. Na pravé straně byly dřevěné dveře. V rozích stálo několik lávovýchkamenů a uprostřed byly rozházené kosti.
"Ty už nikomu neublíží." konstatoval Gurm při pohledu na rozpadající se ostatky.
Korm se ihned, nevšímaje si okolí, vydal k oněm dveřím. Koukl se dírou po sukudovnitř.
"Někdo tam vevnitř visí v okovech." ohlásil.
"Ukaž" ozval se Gurm a tlačil se k otvoru. "No jo, nějaký stařík a ta sochavedle vypadá, skoro jako by ho hlídala."
"Mě se to tu nelíbí…" prohlásil Bíst a sehnul se pro kousek masa, který muupadl z ruky.
Najednou se ozval náraz oceli na kámen a nad Bístem se objevilo několik jisker.Všichni jsme se otočili za zvukem. Za Bístem stál kostlivec s mečem, který právěo vlásek minul našeho hladového kamaráda, kterému jeho žravost zachránila život.Útočník nebyl ale sám. Za ním stálo dobrých dvacet dalších. Začalo mi docházet,že ty kosti ze země nebyly tak docela neškodné, jak se zdály. Bíst, který seinstinktivně otočil neúmyslně zasáhl Korma držadlem halapartny do břicha. Ten sepři úderu předklonil a tím uštědřil kostlivci pořádnou "hlavičku".
"Na ně" zareagoval Gurm jako první a udeřil vší silou kostlivce holí.
Lucerna v jeho rukou se pořádně rozhoupala a vrhla na zdi rozpohybované stíny.Kostlivci se na nás vrhli. Korm dva odrazil kyjem a Bíst jednomu rozpoltillebku. Kostlivec se rozpadl na jednotlivé kosti a složil se k zemi. Já jsemodrazil útok kostlivce, který po mé ráně přišel o levou končetinu s mečem a zbylmu pouze malý štít. Kostlivci však útočili i nadále. Gurm, který pokládallucernu na zem, aby mohl lépe uchopit svou hůl málem dostal přímý zásah dohlavy. Tuto ránu vykryl Korm svým kyjem, sám však inkasoval nepěkný zásah dohrudi. Jeho zbroj zařinčela a objevil se potůček krve. Korm strašlivě zařval akostlivci, který ho zranil rozdrtil úderem hrudní koš. Úlomky kostí se rozlétlypo celé místnosti. Kroll běsnil. Mlátil kolem sebe jak smyslů zbavený. Já, ačjsem měl problémy s dvěma dorážejícími, jsem udiveně pozoroval, jak s neustálýmřevem ničí jednoho za druhým, ač přitom dostává nepříjemné zásahy. Bíst, se mupokoušel krýt záda, ale výsledkem bylo to, že sám obdržel ránu, kterou naštěstízachytilo brnění. Gurm začal dělat paseku v řadách nepřítele vrhacími noži,kterými stačil během chvilky zneškodnit tři kostlivce. Bitevní vřava ustala.Korm stál jak bůh války zkrvaven nad zbytky nepřátel. Bíst se na něho sestrachem díval. Gurm zalovil ve vaku a vyndal poslední Rudý kříž, který se mupodařilo najít před odchodem z chaty. Já pozdvihl lucernu a podíval jsem seotvorem ve dveřích. To co jsem uviděl mi vzalo dech. Socha se pohybovala směremke mně. Nevěřícně jsem se podíval znovu. Mohla být od dveří asi tři sáhy. Rychlejsem se ode dveří vzdálil a vykřikl leknutím.
"Co se děje?" otázal se udýchaný Korm, který právě dopil lektvar a starostlivěsi prohlížel protržené kroužkové brnění.
"Ta socha, chodí!!!" vykřikl jsem.
V tom okamžiku se dveře, které nás od sochy dělily s praskotem rozpadly.Objevila se asi dva sáhy vysoká socha, která se pomalým krokem začala blížit.Korm duchapřítomně sebral ze země jeden z mečů a vší silou ho vrhl po soše.Meč se však neškodně odrazil od chladného mramoru a s řinčením dopadl na zem.Socha se zastavila a na tváři se ji objevil krutý úsměv. Bíst do ní seklhalapartnou, ale ta jen odskočila a mohl hovořit o štěstí, že si ji nezlomil.Socha se pomalu začala otáčet k Bístovi a napřáhla před sebe ruce. Z prstů jivytryskly pramínky rudé hmoty, které svítily. Zasáhly našeho barbara přímo dobrnění. Začali jsme cítit pach spálených chlupů.
"Láva" zařval Bíst a okamžitě začal přeřezávat kožená poutka, která brněnídržela pohromadě.
Brnění se pomalu začalo rozpalovat. Korm popadl svůj kyj a udeřil sochu zezadu.Zasáhl pouze její paži, protože se zrovna otáčela zpět, ale v kameni se objevilaprasklina. Obličej ji zkřivil úšklebek a napřáhla ruce po Kormovi. Ten okamžitěuskočil stranou a láva mu prolétla jen několik coulů od nechráněné ruky. To jsemse již vzpamatoval z šoku. Okamžitě jsem začal kouzlit černý blesk a zaslechljsem i Gurma, který mne začal napodobovat. Oba blesky vyšlehly a socha bylazasažena. Ukázala se začernalá opálená místa, která označila místa dopadu oboublesků. Kamenný nepřítel zareagoval řevem a rychlostí, kterou bych od tohototvora nečekal, se po mě ohnal. Stačil jsem zaregistrovat Kormův kyj, jehož nárazmne vrhl k otvoru, kterým jsme přišli. Ozvalo se také zařinčení. To se konečněpodařilo Bístovi sundat rozpálené brnění. Gurm se okamžitě vrhl k otvoru ve zdi,který mu byl bližší, tedy na druhou stranu, co já. Bíst s Kormem ho následovali.Jediné na co jsem se vzmohl bylo kouzlo teleportace, kterým jsem se dostal conejdále do chodby, která vedla k východu. Začal jsem si přepočítávat kosti poráně, kterou mi náš neohrabaný kroll zachránil život. Co se stalo s mými přátelijsem netušil. Věděl jsem jediné. Teď už jim nepomohu. Má magická energie bylavyčerpána na záchranný teleport. Musel jsem pryč, abych je mohl alespoň pomstít.Rychle jsem vstal a prchal ven. Cestou jsem klopýtal a doufal, že socha neprojdetím malým otvorem, aby mne mohla pronásledovat. Vidina roztaveného kamene, kterýby mne mohl zasáhnout mne poháněl k ještě rychlejšímu běhu. Poslepu jsem sedostal hlavní chodbou ven. Poslouchal jsem u díry, ale nic jsem neslyšel. Přestojsem prchal dál, až jsem vysílením padl na zem…
