Z dob hrdinů - kapitola devatenáctá



Ráno jsem se vzbudil jako první. Setřepal jsem ze sebe rosu a vzbudil ostatní. Jen Korm stále ležel a nepřicházel k vědomí. Usedli jsme na vůz a vydali se podle mapky. Cestou jsme viděli zničené vesnice a vydrancované samoty, němé svědky řádění nemrtvých. Gurm mezitím prohrabával ostatní pergameny, najednou se zarazil a vyndal dva zapečetěné listy ven.

"Melome, co znamená tahle pečeť?"

Melom se otočil a prozkoumal je.

"Tuto pečeť jsem nikdy neviděl, je sice napsána runami, které znám, ale nedávají žádný smysl."
"Co je tam?" optal se Bíst.
"Runa pro let, smrt, čas, oltář a světlo a na druhém runy pro let a křížek."
"Tak ji rozloupneme, ne?" zeptal se Gurm a než kdokoliv stačil zareagovat, rozlomil vosk na prvním pergamenu.
"Ukaž, co se tam píše?" řekl Melom a sebral mu oby listy.
"Ain Uthúm Lithóm, Durám, Hyperio Hye archom Delek Tykchý otý mi po Ufi..."

Melom dočetl. Najednou se pergamen začal rozpadat a světlo kolem nás se počalo vytrácet.

"To byl kouzelný pergamen, kouzlo..." uslyšel jsem Bístův vyděšený hlas, ale najednou se mi zatočila hlava a já omdlel...

.
.
.

...probral jsem se a uviděl, že ostatní se také začínají probouzet. Byli jsme v lese a kolem nás bylo zlověstné ticho.

"Co se stalo?" zeptal se Gurm.
"Kouzlo, patrně nějaké přemístění, ale nejsem si jist. Byly tam uvedena zaklínadla pro jednoduchá kouzla, ale také několik mně neznámých formulí." řekl Melom a pomalu začal meditovat.

Bíst, který se ze šoku zcela vzpamatoval jako první se začal rozhlížet kolem. Vidět bylo jen stromy, keře a úzké paprsky světla, které se zarážely o nepropustnou hradbu stromů.

"Je tu nějaká stěna" vkřikl překvapeně.
"Kde je kůň a povoz" vykřikl jsem zase já, když jsem spatřil jenom Korma, který stále setrvával v bezvědomí.
"To nevím, ale měli bychom zjistit, kde se nacházíme..." uklidňoval nás Gurm.

Melom mezitím přišel blíže ke stěně, na kterou nás upozornil Bíst a nožem začal odstraňovat mech a nečistoty.

"Pojďte mi pomoci, ať zjistíme, co je to zač" zavolal na nás Melom.

Šli jsme tedy sundávat ze zdi nánosy staletí, až jsme se dostali ke chladnému kameni.

"Co dál..." zeptal jsem se.
"Pokračujme, někde tu může být letopočet, popsaný kámen, freska, nebo něco, podle čeho bychom poznali, kde jsme."

Pokračovali jsme tedy, až Gurm vykřikl:

"Něco mám!"

Všichni jsme se k němu nahrnuli a spatřili nějaké runy.

"Smrt, čas, oltář a světlo," překládal Melom, "ty samé runy, co na tom svitku."
"A co je tady to?" zeptal se Bíst, který hrábl svou rukou trochu výš a odhalil ještě jednu runu.
"Armon orxan, to je Orxanův zámek" přeložil Melom.
"To jsme před nějakým panstvím?" rozhlížel se nevěřícně Bíst.
"Ne, to je kouzlo, kterým se uzamyká vchod. Velmi silné kouzlo." upřesnil Melom.
"Tak ho odemkneme, ne?" uchechtl se Gurm.
"To není tak snadné," zarazil Gurma Melom, "musíš vědět, jak odemknout a hlavně, co odemknout."
"Já žádné dveře nevidím" poznamenal jsem.
"Třeba jsou skryté. A ty jen tak nepoznáme." řekl Melom
"Navíc nevidím důvod, proč lézt dovnitř" ozval se Bíst.

Gurm začal znovu odtrhávat mech až svého počínání prudce zanechal.

"Ta.. ta.. tady ně-ně-někdo ...je" zaskuhral a sesunul se k zemi.

Spatřili jsme mladého muže "zalisovaného" do zdi. Byl celý jako z mramoru.

"Co je to za sochu?" zeptal se Bíst.
"Možná nějaký bůh, nebo král vyobrazený v relié..."
"To není socha!" přerušil mne Melom, který měl hlavu u hrudi této postavy.
"Bije tam srdce!" vykřikl a začal odříkávat mě neznámou formuli.
"Tytafrii et ha kosem"

Nejprve se nic se nestalo. Najednou se ale začaly "soše" zabarvovat tváře a hruď se pohnula. Mužská postava, až doteď stojící ve zdi, se zhroutila k zemi.

"Je mrtvý?" zeptal se vyděšený Bíst.
"Spí, ale kdo to je?" optal se Melom, který se nad postavou sehnul a sebral ji nůž.
"Počkáme až se oba probudí, ne...?" řekl jsem a ukázal i na Gurma.

Protože se začalo smrákat, zažehli jsme oheň a určili hlídky.



Druhého dne ráno jsem se probudil. Bíst, který držel hlídku, kupodivu nespal a pozorně sledoval tajemného muže. Gurm a Melom již meditovali a já se k nim přidal. Zrovna, když jsem skončil, začal se probouzet i náš spolunocležník. Sotva se probral, vyděšeně odsedl a rukou bleskurychle sáhl k pasu.

"Hledáš tohle?" zeptal se Gurm a pohrával si s nožíkem.
"Kdo jste? Co tu chcete?" ptal se vyděšeně mladý muž.
"Já jsem Melom, tohle je Bíst, Gurm, Thorm a ten ležící Korm."
"Kde to jsem, co jste udělali s ..."
"S kým?" zeptal se se zájmem Melom.
"S Rothemem a ..."
"Ty jsi Durm?!" vykřikl zděšeně Melom.
"Ano, odkud mne znáte? Co jste zač?" ptal se nechápavě mladík.
"Tohle je Durm?" ptal jsem se nevěřícně já.
"Durme, co se stalo s tvými učiteli. Kde je vchod do svatyně? A kdo tě zaklel do..."
"Zaklel?" zhrozil se Durm, "včera jsem čekal na své učitele, ale přemohl mne spánek a dnes jste tu vy! Co jste s nimi udělali? A kde je Muris?!"
"Byl jsi zakletý, sto let proměněný v kámen. Tvůj včerejšek je dávná minulost. Stalo se moc věcí." Snažil se ho uklidnit Melom.
"Nevěřím vám, lžete, zabili jste mé přátele a učitele. Kde jinde byste vzali tu knihu." vykřikl a prstem ukázal na Melomovu knihu od jeho učitele.
"Klid, nevidíš, jak se změnil les okolo? A kde je vchod, kterým vešli tví učitelé do svatyně? Podívej, přečti si konec té knihy, uvidíš, že nelžeme." přesvědčoval Durma Melom a podával mu knihu.

Durm ji od něho nedůvěřivě převzal a četl. Jeho tvář se zastírala smutkem čím dál víc.

"Kde jsou mí učitelé?" ptal se s očima, které zalily slzy.
"Jsou mrtví, již dávno." řekl uklidňujícím hlasem Melom.
"Nesplnili jsme svůj úkol, zklamali jsme..." šeptal Durm.
"Máme stále šanci vše napravit." řekl Melom.

Durm na něho tázavě pohlédl.

"Ty i Muris jste byli vedeni k dobru. Muris neuspěl, ty můžeš. Musíme jen získat ten prokletý amulet."
"...jen?" opakoval Gurm.

Durm se na chvilku zamyslel a pak se rozhlédl kolem sebe.

"Jak jste se sem dostali? Nikde nevidím cestu." zeptal se Durm.
"Melom přečetl nějaké kouzlo. Ani jsme netušili, co se děje a najednou jsme byli zde." informoval jsem.
"Tak jsem si vzpomněl" řekl Gurm "že tam byl ještě jeden svitek."
"Co ho přečíst? Třeba nám otevře tu svatyni" poznamenal jsem.

Gurm vyndal onen svitek a prohlédl pečeť.

"Ta pečeť se změnila!" vykřikl.
"Jak změnila?" zajímali jsme se.
"Byly tam přece runy pro let a označení křížkem. Tak teď je tam let a kolečko s křížkem."

Melom vzal svitek do rukou.

"Na, rozlom pečeť a čti" řekl Durmovi.

Durm uposlechl a přečetl nahlas formuli.

"Ufi Delek Tlik Uthúm Ain"

Světlo kolem nás opět zmizelo a my se ocitli v temnotě. Očima mi projela ostrá bolest z náhlého oslnění prudkým světlem. Zavřel jsem oči. Ucítil jsem náraz. Rozhlédl jsem se. Seděli jsme všichni na voze, který táhl splašený kůň.

"Bíste, zastav povoz" křičel jsem a držel Korma, který byl již napůl venku z vozu.

Bíst se neohroženě vrhl ke kozlíku a zapřel se nohama o sedadlo. Visíc hlavou dolů se rukama snažil zachytit otěže, které vlály koníkovi nebezpečně blízko kopyt. Po dvou mírných nakopnutích se mu záměr podařil a vydrápal se zpět i s otěžemi v zubech. Melom je od něj rychle převzal a společnými silami koně zastavili. Rozhlédli jsme se. Všude byla udupaná tráva. Temné nebe nad námi a zlověstný vítr si pohrával s uschlými stromy.

"Co se to stalo?" zeptal se Durm.
"Nedávno tu prošla nějaká armáda" odtušil Melom a pozorně sledoval okolí.
"Támhle, vidíte ten oblak prachu na obzoru?" zvolal Durm.

Pohlédli jsme oním směrem a opravdu uviděli zvířený prach, který se s dýmem z požárů táhl přes celý obzor.

"Směřují do hlavního města znesvětit svatou půdu posledního odpočinku králů a zneuctít tak všechny bohy!" zvolal zděšeně Bíst, který se jako jediný z nás vzpamatoval nejrychleji a vyslovil své obavy.

Uslyšeli jsme za sebou zavrčení. Rychle jsme se obrátili a uviděli druidova zuboženého psa.

"Kde máš pána?" zavolal na něho Melom.

Pes se rozeběhl směrem k jednomu spálenému stromu. Tam se zastavil a táhle zavyl. Seskočili jsme z vozu a rozeběhli se tam. U onoho stromu ležel druid. Jeho vráskami protkaná tvář se na nás mírně usmála a zkrvavená ruka se zvedla na pozdrav. Uzřeli jsme v jeho hrudi otvor, který nasvědčoval, že se zde stalo něco strašného.

"Nedostal mě..." zasípal druid.
"Co se stalo?" zeptal se Durm a svlažil umírajícímu rty vodou.
"Již jsem si vzpomněl..." sípal druid a jen taktak přemáhal mdloby.
"Já jsem Muris, já měl zničit amulet."

Durm očividně zděšen prohlížel tvář svého přítele a vzoru, který svým vzezřením nepřipomínal toho, koho znal. Ale i my, šokováni Druidovými slovy, jen nevěřícně zírali.

"Co se stalo?" opakoval Durmovu otázku Melom.
"Démon ve mně se snažil zmocnit mého těla. Byl jsem ale duší silnější. Nemohl mne zapudit a tak mne raději zabil a..."
"Nejsi mrtvý!" vykřikl Durm, který se nechtěl vzdát zrovna nalezeného přítele.
"Umírám, ten amulet, který mi vrostl do prsou, mi vyrval a ovládl mrtvé tělo nějakého kouzelníka, který zemřel při obraně města." šeptal slábnoucím hlasem.
"Celou dobu škodil, ale mě ublížit nemohl, dokud jeho osvobození od mého těla nebylo úplně. Proto jsem mohl žít tam, kde ostatní umírali. A když jsem opustil místo v lesích, jeho temná armáda se vydala za amuletem ve mě. Vy to nechápete? Já je přivedl, já je..."

Jeho slova přerušil kašel, ve kterém se objevila krev. Melom a já mu mezitím obvazovali rány, ač jsme věděli, že zcela zbytečně.

"Nemůžeš pomoci Kormovi? Jeho duše uvízla v tom amuletu, ale ještě nezemřel." zašeptal Bíst.

Druid se náhle usmál. Lehce kývl hlavou a natočil se ke svému dávnému příteli.

"Odneste mne k němu, ale rychle, moc sil mi již nezbývá." Řekl tak slabě, že jsme slova spíš odezírali, než slyšeli.

Bíst vzal jeho bezvládné tělo, odnesl je k povozu a položil ho vedle Korma. Druid uchopil krollovu srstnatou ruku a naposledy k nám otočil své zraky. Dlouho mlčel a nakonec zasípl z posledních sil:

"Durme, dokonči poslání, já byl moc pyšný že mne vybr..."

Pak jen neslyšně pohyboval rty. Náhle se jeho hruď zachvěla a druid vydechl naposledy. V tom okamžiku Korm otevřel oči.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.