Z dob hrdinů - kapitola šestnáctá



Druhý den mne probudil Bíst, který ve snaze projít kolem mne co nejtišeji, aby všem dopřál delší spánek, mi dupl na ruku. Mé zařvání bylo pochopitelné, protože mi dvousáhový kolos málem rozdrtil kosti. Bísta jsem nakopl a chladil se ve vědru s vodou. Nemotorný barbar ještě stačil zdemolovat stoličku, na kterou prudce dosedl. Druid se probudil téměř okamžitě, Korm se pouze převalil na druhý bok a spal dál. K mému velkému překvapení se ale probral i Gurm. Zdravou rukou si protíral oči a snažil se vstát.

"Je vzhůru!" křičel jsem.

Bíst a druid rychle přispěchali. Rychle jsme Gurmovi vysvětlovali kde je a co se s ním stalo. Nemohl uvěřit tomu, že byl mrtev. Když jeho prvotní překvapení pominulo, řekl:

"Měli bychom se co nejdříve vrátit do města, abychom varovali krále."
"Před čím? Ten bláznivej mág je pohřbenej pod troskama!" uklidňoval ho Bíst.
"Když mne napadl svým vědomím, podařil se mi jednu chvíli spatřit jeho podstatu. To co jsme zabili nebylo jeho skutečné tělo. To je strašlivě daleko odtud. Zabili jsme pouze zmámeného otroka, který neměl vlastní vůli."
"Cože?" zhrozil se druid.
"Skutečný mág se chystá napadnout toto království strašlivou armádou kostlivců a dalších nemrtvých, kteří mají změnit tuto zemi v hrob. Chce šířit jen smrt."
"To je možné, když napadl mne, uviděl jsem kostry a..."
"...chlapa v černé kápi" přerušil mne Gurm.
"Ano...." řekl jsem trochu nejistě, "ale myslel jsem , že je to nějaká halucinace."
"Pouze jsi spatřil jeho vědomí." poznamenal suše Gurm.
"Musíte se okamžitě vydat na cestu!" vykřikl druid a začal se zuřivě hrabat ve své truhle.

Udiveně jsme na něho hleděli. Najednou něco cvaklo a druid vyndal falešné dno. Poté vytáhl několik lahviček a trvanlivé jídlo, které sebou nosí lidé na dlouhé cesty.

"Vypijte to!" poručil a každému podal jeden lektvar.
"Co je to?" zeptal se nedůvěřivě Bíst, protože jednání našeho hostitele ho trochu zneklidnilo.
"Velmi vzácný a velmi účinný léčivý lektvar. Do konce dne budete zcela uzdraveni a svěží. Zítra se musíte okamžitě vydat na cestu, jinak může být naše království ztraceno!"

Jakmile jsme dopili, přišla na nás naléhavá únava. Jeden po druhém jsme se sesunuli k zemi. Ráno jsem se probudil spolu s ostatními a rozhlížel jsem se po chatce. Druid běhal tam a zpět jako šílený a připravoval věci na cestu. Mí přátelé pomalu vstávali a protahovali si ztuhlé údy.

"Není času nazbyt, musíme okamžitě do nejbližšího města, je tam část královské armády která nám může pomoci." chrlil druid.
"Nejlepší by bylo, kdyby někoho poslali do sídelního města, aby vyburcoval celé vojsko!" řekl Gurm.

Ihned jsme vyrazili. Les byl tichý a klidný. Druid šel první a my v řadě za ním. Celou cestu jsme šli velice svižným krokem a neviděli jsme ani jedno zvíře. K večeru jsme se utábořili a já jsem s Gurmem sedl k ohni a začal studovat svitky od kouzelníka z města. Gurm se začal učit mrak smrti, já ohnivou kouli a společně jsme luštili ochranu před šípy. Zadumáni do svých svitků jsme si ani nepovšimli druida, který se opatrně zvedl a hleděl kamsi do křoví. Korm a Bíst, kterým druidovo počínání neušlo, se napřáhli po svých zbraních, když tu náhle vyšel ze stínu nádherný pes, který na nás zlověstně, ale tak nějak zvláštně vrčel. Nyní jsme už i my zaregistrovali ticho, které přerušil druid uklidňujícími slovy. Pes najednou ztichl a začal se k němu lísat, jako by se znali odjakživa.

"Seznamte se, to je Frup" řekl nám.
"To se jmenuje podle toho, jak funí při vrčení?" vtipkoval Bíst.
"Ne, podle zvuku, který zazní, když někomu láme vaz" odvětil druid.

Bíst nasucho polkl a pohlédl na opravdu krásně stavěného psa, který spokojeně vrtěl ocasem.

"To je tvůj pes?" optal se Korm, kterému všechno docházelo poněkud později.
"Ano, Frup mi několikrát výrazně pomohl v boji."
"Je skvělej!" vykřikl Gurm a chtěl ho pohladit.

Pes se po něm ohnal tlamou a já mohl spatřit obrovské tesáky, které opravdu mohly zabít na jedno stisknutí.

"Neriskuj, nezná tě a neví co chceš dělat" varoval ho druid ale bylo to určeno nám všem.

Pes se pohodlně usadil u druidových nohou a začal spát. Oheň pomalu dohasínal a my jeden po druhém usínali.



Ráno mne probudilo svým studeným dechem. Ohniště ještě doutnalo a druidův pes vesele pobíhal a občas zafuněl Kormovi do tváře. Ten se vždy jen ohnal a zamručel. Kdyby to nebylo zvíře, věřil bych, že z Kormovy reakce měl škodolibou radost. Druid všechny ostatní vzbudil a vyrazili jsme na další cestu. Naše monotónní cesta trvala celých čtrnáct dnů. Za tuto dobu jsme s Gurmem bravurně zvládli nová kouzla a Bíst s Kormem rychlým pochodem utužili svá těla.

"Šli jsme napříč lesem, takže se během zítřka, nejvýše pozítří se musíme dostat do města." oznámil nám druid, když jsme asi v poledne vylezli z hvozdu.
"Chceš mi říct, že cesta zpět pěšky a lesem rvala skoro stejně dlouho, jako cesta k tobě na koních?" zeptal se nedůvěřivě Bíst.
"Když víš, kudy vedou zkratky a když znáš přesnou polohu svého cíle, trvá ti cesta vždy kratší dobu..." usmál se druid.
"...cesta ke mně je klikatá, vyhýbá se občasným roklím a objíždí skály, cesta hvozdem je rychlejší, protože vede přímo." vysvětloval druid a čáral špičkou nohy do jílovité zeminy nákres.
"My jsme jeli takovým obloukem?" udivil se Gurm, když zjistil, jak strašnou oklikou jsme obcházeli tento hvozd ukrytý za kopci.
"Pojďme, nebo nestihneme varovat krále včas!" vytrhl nás z rozjímání druid.

Druhý den se opravdu začalo v dáli rýsovat město Borak. Přidali jsme do kroku, když tu nás najednou upozornil Bíst na podivný oblak za obzorem.

"Že by se blížila bouře?" optal se znepokojeně Korm.
"Domnívám se, že jsme s odchodem příliš otáleli, bojím se, že to budou nepřátelské hordy" pronesl s bolestí v hlase druid.
"Rychle, ať jsme co nejdříve za hradbami!" vykřikl jsem.
"Korme, jsi nejrychlejší, běž a upozorni ve městě na nebezpečí. Ať vyšlou posly pro posily. Zdá se, že bude válka..." instruoval smutně druid Korma.

Ten nelenil a již klusal. Bíst trochu nadával, že musí nést větší část krollovy bagáže, ale uznal, že v zájmu věci musí být náš běžec co nejlehčí. Přišli jsme k bráně, u které se válel náš starý známý výběrčí vstupní daně. Korm se patrně nezdržoval placením a vynutil si vstup dovnitř svým osobitým stylem. Okolo stojící žebráci se mu stále smáli. My však pokračovali rychle dál. Když jsme vešli, byly přípravy na útok nepřátel v plném proudu. Plnily se zásobárny na hašení požárů, lukostřelci nacpávali své toulce a zkoušeli luky, v kádích se rozehřívala smola a tak dále. Všude byl shon a zmatek, který se pokoušel usměrnit nějaký voják. Jak jsme zjistili, byl dnes zrovna jarmark a ve městě bylo asi dvacet alchymistů, kteří přijeli prodávat své lektvary. Nyní pracovali na bombách a ohnivých hlínách. Druid zamířil okamžitě k veliteli, který rozmisťoval jednotlivé vojáky na hradby.

"Buď pozdraven, jsem druid z.."
"Ano, vím, děkuji za upozornění na nepřátelské vojsko. Poslové již vyjeli a... " informoval velitel.
"Kolik máte mužů?" otázal se tak trochu nevychovaně Bíst.
"Stopadesát lučištníků, třista mužů ve zbroji a padesátku jízdy..." odvětil Bístovi.
"Trochu málo" poznamenal Gurm.
"Samozřejmě že je tu ještě spousta dobrovolníků, několik alchymistů, kouzelníci a z okolních vesnic mají přijet další ozbrojené síly. Odhaduji že počet těžkooděnců vzroste na plných pětset..." odvětil hrdě a pln optimismu.
"...domnívám se že tvrz ubráníme!" dodal a bylo vidět, že tomu snad i věří.
"Bojím se že ne..." zašeptal jsem, ale nahlas jsem nic neřekl, abych nekazil morálku.
"Odhaduji, že útok bude proveden zítra ráno." prohlásil.
"Já si myslím, že budeme napadeni v noci." řekl druid.
"Prosím vás, jen blázen by napadal opevněné město, které ví o útoku v tu noc, ve kterou dorazí, bez odpočinku. Jejich ztráty by byly strašivější než ve dne. Měli bychom výhodu. Nemohli by účinně použít katapulty a..."
"Co když jim na ztrátách nezáleží..." ozval se temně druid, "...co když využijí noci, abychom nezjistili jejich počet a zaútočí."
"Pak to bude jejich smrt." usmál se velitel.
"Nebude, už jsou mrtví." pronesl Gurm.

Veliteli viditelně zatrnulo. Teprve teď mu začalo docházet, že bude mít tu čest s nemrtvými a ne s bandou nájezdníků.

"Připravte opevnění na noční útok, louče na hradby a zabarikádujte hlavní bránu." zařval na vojáky náš velící důstojník.
"Ale pane, kdo by riskoval noční pře.."
"Nediskutujte vojáku, vyplňte rozkaz..." zařval velitel, "...a modlete se." dodal polohlasem.

Voják rychle odběhl a začal vydávat rozkazy.

"Může jim trvat i den, než se k nám dostanou, ale nepodceňoval bych to nebezpečí." poznamenal ještě druid.

Šli jsme hledat Korma. Byl v krčmě a odpočíval. Přidali jsme se k němu. Já a Gurm jsme až do setmění spali.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.