Z dob hrdinů - kapitola dvacátá



"Co se stalo?" hlesl zděšeně, když nás uviděl.
"Je zdravej!" vykřikl Bíst.
"Muris před svou smrtí osvobodil jeho duši z lebky a vyměnil ji za svou…" šeptal s žalem v hlase Durm.
"Kdo Muris?" ptal se neohrabaně kroll, který stále tisknul druidovu ruku.
"On" řekl pevným hlasem Gurm, ale bylo vidět, že nemá daleko k pláči.
"Nesmíme plýtvat časem" řekl smutně Melom, "Vykopejme rychle hrob."

Narychlo jsme vyhloubili jámu, do které byl uložen druid Muris.

"Pomstíme tvou smrt" řekl jsem nad právě pohřbeným tělem a vydal se k vozu.

U hrobu se usadil druidův pes Frup. Teskně a smutně vyl. Na naše volání nereagoval. Nakonec jsme odjeli bez něho. Ještě dlouho jsme slyšeli, jak truchlí pro svého pána.

"Musíme se dostat do hlavního města co nejrychleji" vykřikl Melom, který se snažil přemoci slzy.
"Kůň si bude muset odpočinout." upozornil jsem ho, když jsem uviděl u huby štvaného zvířete pěnu.

Melom zastavil. Utřeli jsem koníkovi pot z těla suchou travou a přehodil přes něho deku. Pak jsme ho pustili na chudou pastvu a připravovali tábor. Gurm našemu krollovi vysvětloval, co se stalo. Durm jejich rozhovor poslouchal, ale nakonec šel znaven spát. Já zůstal na stráži.



Kolem půlnoci jsem zaslechl podivný škrábavý zvuk. Chvíli ticho a pak pomalé kroky a funění. Než jsem stačil kohokoliv vzbudit, objevil se druidův pes. Přišel až ke mně a lehl k mým nohám. Vzal jsem kus masa a hodil mu ho. Nechal ho ležet a smutně se díval do tmy. Nalil jsme mu tedy vodu. Hltavě ji vypil a vyprázdnil Bístovu helmu, kterou jsem si půjčil místo misky, i podruhé. Poté se zakousl i do onoho masa. Omyl jsem mu pár drobných ran. Nyní už vypadal docela v pořádku, jen pohublý a utahaný. Sám od sebe se vzbudil Melom, který uvítal našeho návštěvníka a vystřídal mne ve stráži.



Probudilo nás chladné ráno. Mlha stoupala jen pomalu a tak jsme se rychle rozhýbávali. Všichni měli radost, že se pes rozhodl jít s námi. Jediný Durm, který se těžce vyrovnával s nynějšími skutečnostmi měl chmury ve tváři.

"Dojedeme nejdříve dnes v noci" přemýšlel nahlas Melom.
"Nemrtví nemohou dorazit dříve, nejedou koňmo, jdou pěšky." doplňoval optimisticky Gurm.
"Ale šli celou noc a měli pořádný náskok, bojím se, abychom nepřišli pozdě, oni totiž neznají únavu!" namítl jsem.
"Mluvit můžeme potom, vyrazíme" řekl Durm a již zapřahal koně.

Vyjeli jsme. Opět jsme viděli, jakou spoušť za sebou nestvůry nechávaly. Spálené vesnice, které se s blížícím se městem stávaly čím dál hustší, svými padlými posilovaly řady našich nepřátel. Nikde nikdo. Ani živí ani mrtví. Jen před námi se znovu objevil onen mrak z prachu. Mlčky jsme se připravovali. Zatímco Melom kočíroval, Bíst a Korm čistili zbroj a brousili meč s halapartnou, Gurm a já jsme si připravovali vrhací nože, Durm se vsedě rozhýbával, aby procvičil ztuhlé svalstvo. V jedné vesnici jsme našli kovárnu, kde Korm nabral nějaké hřeby a pobyl jimi svůj kyj. Na voze pak piloval konce hřebů do nebezpečných špiček, které dodávaly už tak nebezpečné zbrani zlověstnějšího vzhledu. Bíst zas nalezl opravdu obrovský luk, který mohl použít jen Korm, protože jediný ho dokázal napnout. I když jsme si všichni byli jisti jeho těžkopádností, které hluboké bezvědomí rozhodně neubralo, ovládal jej stále stejně obratně jako při našem druhém setkání. A jelikož jsme po cestě, kde jako svědci urputných bojů ležely zbraně a kaluže krve, nalezli i šípy se zakalenými a stříbrnými hroty, nebyla o střely nouze.

Odpoledne jsme si všimli, že se mrak na obzoru přestává pohybovat.

"Dorazili dříve, než jsme čekali" zesmutněl Melom.
"Jedeme dál, stále je šance. Hlavní město vydrží déle, než náš Borak." křikl Bíst.

Melom jen mlčky popohnal koně, který již také mlel z posledního. Čím blíže jsme byli, tím více houstla atmosféra, kterou se Gurm marně snažil zlepšit svými nucenými žertíky. Melancholie a strach nás začaly obcházet. Bíst začal vzpomínat na Muris a Nutu, Korm na svůj hornatý domov s temnou oblohou a já se oddával naději, že nakonec ve svém poslání nezklameme. Prach na obzoru se po chvíli usadil a my uviděli vzdálené město a jeho vysoké věže. Po několika hodinách se začínaly ozývat tlumené výbuchy a objevila se zář značící první požáry.



Město se přibližovalo čím dál víc. Soumrak se snesl jakoby kouzlem. Kolem nás se objevovaly čerstvé pařezy. Frup začal zlověstně vrčet a utišil ho až můj hlas. Stromy patrně pokáceli nemrtví, aby si vyrobili beranidla. Zvuky sílily. Přidávalo se řinčení zbraní, charakteristické zvuky boje. Výhled nám blokovala skála, ale vše napovídalo tomu, že smrt si vybírá svou daň nebezpečně blízko. Tuse před námi vylouplo bojiště. Nemrtví doráželi na hlavní bránu, která stále ještě odolávala útokům. Na hradbách se ale již bojovalo muž proti muži. Zjistili jsme, že pokácené stromy byly použity i na stavbu dobývacích věží.

"Musíme do města, najít Gildu kouzelníků. S jejich pomocí můžeme zorganizovat účinný protiútok." řekl Melom a pak vyřkl kouzlo neviditelnosti.

Naše skupina, stále ještě krytá skalním masivem, se pomalu vydala kupředu.Raději jsem chytnul Frupa za kožich, aby se na někoho nevrhl a tím násneprozradil. Velmi opatrně jsme procházeli jak okolo nemrtvých lidí, se kterýmijsme ještě nedávno bránili Borak, tak i okolo zcela neznámých oživlýchvesničanů. Došli jsme k jedné stěně, u které díky velmi dobře organizovanéstřelbě z luků a kuší nebylo těsno a útočníci se marně snažili dostat k hradbám.Melom vyřkl nějakou formuli a ve stěně se objevil otvor. Rychle jsme se do nějnahrnuli, ale nebyli jsme jediní, kdo chtěl tento úkaz využít ve svůj prospěch.Zombie a kostlivci se velice rychle zorientovali a ve sebevražedném útoku serozeběhli vpřed. Padali pod palbou jak podťatí, ale spousta jich dorazila k rozevřené stěně. Bíst a Korm se je chtěli pokusit zastavit. Sekli prvního z nicha ten padl k zemi. Naši přátelé přestali být neviditelní. Frup se mi snažilvytrhnout. Chtěl skočit po vrazích svého pána a já ho jen tak tak udržel. Meloms Gurmem rychle vtáhli naše bojovníky dovnitř. Dříve než stačili nepřátelé nějakzareagovat, otvor ve zdi se i s nimi uzavřel. U nás pominulo kouzloneviditelnosti a překvapení obránci se k nám vrhli. První se vzpamatoval Durm:

"Jsme přátelé, kde je nějaký velit…"

Náhle se ozval mně povědomý zvuk praskajícího dřeva. Brána povolila. Rychle jsmese vydali na pomoc. Dovnitř se začaly valit nepřátelé. Prožíval jsme pocitbezmoci, něco, co se nezažije dvakrát a mě se to povedlo.

"Proč nebojuje také ten mág sám?" zakřičel jsem svou otázku na Meloma, snažíc sepřekřičet ostatní.
"Jeho přeměna ještě asi neskončila" odpověděl ve spěchu Melom a přidal do kroku.
"Musíme najít amulet!" zařval trochu zbytečně Korm a rozhlížel se po všech okolo.

Bíst se vrhl na pomoc obráncům. Gurm, já a Durm jsme se vydali k hradbám. Kormmezitím dělal paseku v nepřátelských řadách svým lukem. Náhle se na hradbysnesla nějaká postava. Z očí jí sršelo zlo. Střely se odrážely od jakéhosienergetického štítu okolo ní. U krku se jí cosi blýsklo.

"Lebka, má ji!" vykřikl Durm a ukázal na něho prstem.

Postava na nás pohlédla. Frup se mi vytrhl a se zběsilým štěkáním běžel k  neznámému.

"Rychle k zemi!" zařval jsem, když jsem uviděl jak se mu neslyšně pohybují rty.

Strhli jsme Durma na zem. Tlaková vlna výbuchu, která odhodila psa jak pírko, sepřehnala nad námi. Melom, který stál kousek vedle, pronesl nějaké zaklínadlo. Z  očí mu vyšlehly dva blesky. Směřovaly na onoho kouzelníka, ale náhle seodchýlily od směru a zasáhly pouze kamennou hradbu. I ostatní kouzelníci, kteříbránili město, vyslali blesky na tento cíl. Obranný štít je již neodchýlil,ale vrátil zpět. Ozvaly se desítky bolestných výkřiků. Příslušníci magické gildybyli vyřazeni z boje slepotou. Korm a Bíst spolu s dalšími bojovníky drželikostlivce v patřičném odstupu. Melom, značně vyděšen protivníkovou silou, vyřkldalší kouzlo. Jeho postava zazářila a poté pouze pohasla. Tu se ale kolemtemného pána také zablesklo a cosi prasklo jako bublina. Korm rychle namířil a  vystřelil. Šíp se postavě zaryl do nohy. Výkřik a rychlé mumlání. Korm rychlenabil další ránu, ale blesk byl rychlejší. Kroll zařval a s bolestí zkřivenoutváří svalil se k zemi. Bíst se vrhl po schodech vzhůru na cimbuří. Temný pán siho všiml a jen s úšklebkem sledoval, jak se blíží. Proti ráně halapartnounastavil holou ruku. Bíst poklesl v kolenou a již jen ze setrvačnosti seklblízko ke krku. Ozval se náraz kovu na kov a prasknutí. Přetnutý řetěz s lebkoupadl na zem.

Bístovi zbraň vypadla z ruky a on se uchopil za hrdlo. Já a Gurmjsme v hrůze zbaveni jakékoliv reakce hleděli na děsivé divadlo. Bíst se sámsebe snažil zadusit. Úšklebek na mágově tváři byl patrný i na několik desíteksáhů. První se vzpamatoval Melom. Začal odříkávat další kouzlo a Gurm se k němupřidal. Já zakouzlil pět modrých blesků. Naráz se objevilo sedm blesků, z tohodva černé. Mág nastavil druhou ruku a blesky se rozplynuly ve vzduchu. Tu seprobral Durm, který byl doposud ochromen výbuchem. Melom zašeptal nějaké dalšíkouzlo a Durm se na něho tázavě podíval. Melom zmizel. Já a Gurm jsme sepokusili ještě o další dávku blesků, ale formule nám uvízla v ústech. Za zádymága se objevila druhá postava. Jeden rychlý chmat. Melom se zmocnil řetězu a  napřáhl ruku k hodu. Téměř všichni nemrtví přestali bojovat, jen pár kostlivcůneustávalo. Mág zařval a otočil svůj hněv na Meloma, který jen o vlásek unikldýce směřované na jeho hrdlo. Bíst povolil stisk a zhluboka se přerývavěnadechl. Melom rozlomil pečeť na svém přívěšku a jeho postava modře zazářila.Kolem jeho těla se vytvořilo obranné pole. Všichni paralyzováni začali sledovatbitvu kouzelníků.

Mág zamumlal kouzlo a okolo Meloma se náhle objevilikostlivci. Všichni se na něho vrhli ale byli odhozeni magickou silou. Gurmpřiběhl ke Kormovi a začal ho křísit. Korm, silně popálen, se chopil svéholuku. Mág začal kouzlit. Jeho útoky pomalu rozbíjely Melomovu obranu. Melomse soustředil na obranou magii a snažil se sílu nepřítele využít ve svůjprospěch. Ten ale používal stále ničivější kouzla, kterým se dalo bránit jenvelmi těžce. Modravé pole zářilo čím dál méně. Korm založil šíp. Melom se ocitlna posledním úseku hradby. Korm vystřelil, ale šíp skrze mága jen proletěl. TakéBíst, který se již vzpamatoval se marně svou halapartnou snažil zasáhnout mágovotělo. Jeho zbraň pouze procházela skrz. Mág se otočil, zamumlal cosi a jeho dlaňzaplála silným světlem. Mocným úderem ruky Bísta shodil z hradeb. Ten letělplných dvacet sáhů a dopadl na doškovou střechu jednoho z domů. Melom využiltohoto okamžiku a vrhl vší silou přívěšek k nám. Mág se k Melomovi rozeběhl. Natáhlruku po amuletu, ale pozdě. Zařval a napadl našeho učitele. Ten zavrávoral podtěžkými údery kouzly posílených rukou. Stále couval a my s hrůzou sledovali, jakse blíží čím dál blíže k okraji. Melom se odvážil k poslednímu útoku. Vyřklkouzlo, když tu náhle mág rozpřáhl ruce a z jeho úst vylétla nějaká nazelenalázáře, která z Meloma vysála veškerou sílu a pak ho srazila z hradeb. Uslyšelijsme pouze táhlý výkřik a tupý náraz. Korm se vrhl po přívěšku. Rychle ho sebrala roztáhlé stříbrné oko řetězu spojil. Amulet tajemně zazářil. Mág se náhleobjevil za jeho zády. Rozpřáhl se. Korm k nám hodil přívěšek a sám najednou odlétlna stranu jako kus hadru. Mág se blížil. Z jeho šlépějí vyšlehly plameny, kteréblikavě osvětlovaly tuto scénu. Z očí mu čišela nenávist a my byli jako z  kamene. Durm se jako jediný pohnul a sebral přívěšek.

"Néééééééééé", zařval mág a vykřikl kouzlo.

Durm pozdvihal amulet ke své hlavě. Tu z očí mága vyšlehl bledý blesk. Durm siprávě nasazoval přívěšek na hrdlo, když jsem se vrhal před něho. Blesk mnezasáhl a rána odrazila. Mé bezvládné tělo se odkutálelo stranou. Durm pohlédlna mága. Jejich oči se setkaly v okamžiku, když amulet dosedal na Durmovo hrdlo.Lebka na amuletu praskla a rozpadla se. Zazářilo světlo silnější než tisíc sluncí.Osvobozené duše se vrhly na mága. Zahlédl jsem i duši Meloma a Murise. Mágovotělo se pod tímto útokem rozpadlo. Uzřeli jsme ducha boha Dora, který byl náhlezbaven své magické obrany lidského těla. Duše se vrhly i na něho. Dor bojoval.Řval. Odhazoval duše, které se na něho stále sesypávaly a pomalu ho rozcupovalyna kousky. Náhle ryk utichl a než se můj zrak zcela zakalil, zahlédl jsem Frupa,jak se popálený belhá ke mě. Ucítil jsem opět onu lehkost bytí. Zazářilo na mnez temnoty světlo, do kterého se táhl zástup lidí. Všechny duše v něm zmizely a  světlo pohaslo. Tma se rozplynula a já uviděl mé přátele, jak se sklání nad mýmtělem. Frup seděl a vyl, Korm mne křísil, Gurm sháněl pomoc mastičkáře. Já alevěděl, že je pozdě. Jediný, kdo nesledoval tuto smutnou scénu byl Durm. Pohlédljakoby na mne a kývl hlavou. Viděl mne. Jako jediný mne viděl. Chtěl jsempromluvit, ale neslyšel jsem svůj hlas. Když přinesli tělo Meloma, napadlo mnepodívat se, co se stalo s nemrtvými. Všude byla na zemi těla bývalých pomocníkůzla. Jejich tváře se jakoby usmívaly. A já pocítil neuvěřitelný klid a smířeníse svým osudem. Nevím proč mne světlo věčnosti nepohltilo, ale bylo mi to jedno.Tu promluvil Durm:

"Neodejde ten, kdo ještě nenaplnil svůj osud. Neodejde i kdyby byl po smrti.Thorm svůj osud naplní až přijde čas."

Náhle jeho tělo spadlo jak podťaté. Všichni s hrůzou sledovali smrt mladého,zdravého a nezraněného zachránce. A já jediný spatřil boha Lithoma, který se odtohoto těla oddělil.

"Naplnil jsi můj osud, ne však svůj. To já měl odejít tak jak jsi odešel ty.Nemohu ti dát život ani věčnost. Proto přijmi alespoň toto." a napřáhl ke mněruku. Byl v ní přívěšek s runami.
"Budeš moci promlouvat lidem do snů. A až přijde čas i ty se dočkáš." řekl a nežjsem stačil jakkoliv dát najevo své pocity, rozplynul se…




"…a tak čekám, až čas se naplní. Do té doby budu vyprávět tento příběh každémupocestnému do jeho snů."



Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst… Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.