Z dob hrdinů - kapitola dvacátá



"Co se stalo?" hlesl zděšeně, když nás uviděl.
"Je zdravej!" vykřikl Bíst.
"Muris před svou smrtí osvobodil jeho duši z lebky a vyměnil ji za svou..." šeptal s žalem v hlase Durm.
"Kdo Muris?" ptal se neohrabaně kroll, který stále tisknul druidovu ruku.
"On" řekl pevným hlasem Gurm, ale bylo vidět, že nemá daleko k pláči.
"Nesmíme plýtvat časem" řekl smutně Melom, "Vykopejme rychle hrob."

Narychlo jsme vyhloubili jámu, do které byl uložen druid Muris.

"Pomstíme tvou smrt" řekl jsem nad právě pohřbeným tělem a vydal se k vozu.

U hrobu se usadil druidův pes Frup. Teskně a smutně vyl. Na naše volání nereagoval. Nakonec jsme odjeli bez něho. Ještě dlouho jsme slyšeli, jak truchlí pro svého pána.

"Musíme se dostat do hlavního města co nejrychleji" vykřikl Melom, který se snažil přemoci slzy.
"Kůň si bude muset odpočinout." upozornil jsem ho, když jsem uviděl u huby štvaného zvířete pěnu.

Melom zastavil. Utřeli jsem koníkovi pot z těla suchou travou a přehodil přes něho deku. Pak jsme ho pustili na chudou pastvu a připravovali tábor. Gurm našemu krollovi vysvětloval, co se stalo. Durm jejich rozhovor poslouchal, ale nakonec šel znaven spát. Já zůstal na stráži.



Kolem půlnoci jsem zaslechl podivný škrábavý zvuk. Chvíli ticho a pak pomalé kroky a funění. Než jsem stačil kohokoliv vzbudit, objevil se druidův pes. Přišel až ke mně a lehl k mým nohám. Vzal jsem kus masa a hodil mu ho. Nechal ho ležet a smutně se díval do tmy. Nalil jsme mu tedy vodu. Hltavě ji vypil a vyprázdnil Bístovu helmu, kterou jsem si půjčil místo misky, i podruhé. Poté se zakousl i do onoho masa. Omyl jsem mu pár drobných ran. Nyní už vypadal docela v pořádku, jen pohublý a utahaný. Sám od sebe se vzbudil Melom, který uvítal našeho návštěvníka a vystřídal mne ve stráži.



Probudilo nás chladné ráno. Mlha stoupala jen pomalu a tak jsme se rychle rozhýbávali. Všichni měli radost, že se pes rozhodl jít s námi. Jediný Durm, který se těžce vyrovnával s nynějšími skutečnostmi měl chmury ve tváři.

"Dojedeme nejdříve dnes v noci" přemýšlel nahlas Melom.
"Nemrtví nemohou dorazit dříve, nejedou koňmo, jdou pěšky." doplňoval optimisticky Gurm.
"Ale šli celou noc a měli pořádný náskok, bojím se, abychom nepřišli pozdě, oni totiž neznají únavu!" namítl jsem.
"Mluvit můžeme potom, vyrazíme" řekl Durm a již zapřahal koně.

Vyjeli jsme. Opět jsme viděli, jakou spoušť za sebou nestvůry nechávaly. Spálené vesnice, které se s blížícím se městem stávaly čím dál hustší, svými padlými posilovaly řady našich nepřátel. Nikde nikdo. Ani živí ani mrtví. Jen před námi se znovu objevil onen mrak z prachu. Mlčky jsme se připravovali. Zatímco Melom kočíroval, Bíst a Korm čistili zbroj a brousili meč s halapartnou, Gurm a já jsme si připravovali vrhací nože, Durm se vsedě rozhýbával, aby procvičil ztuhlé svalstvo. V jedné vesnici jsme našli kovárnu, kde Korm nabral nějaké hřeby a pobyl jimi svůj kyj. Na voze pak piloval konce hřebů do nebezpečných špiček, které dodávaly už tak nebezpečné zbrani zlověstnějšího vzhledu. Bíst zas nalezl opravdu obrovský luk, který mohl použít jen Korm, protože jediný ho dokázal napnout. I když jsme si všichni byli jisti jeho těžkopádností, které hluboké bezvědomí rozhodně neubralo, ovládal jej stále stejně obratně jako při našem druhém setkání. A jelikož jsme po cestě, kde jako svědci urputných bojů ležely zbraně a kaluže krve, nalezli i šípy se zakalenými a stříbrnými hroty, nebyla o střely nouze.

Odpoledne jsme si všimli, že se mrak na obzoru přestává pohybovat.

"Dorazili dříve, než jsme čekali" zesmutněl Melom.
"Jedeme dál, stále je šance. Hlavní město vydrží déle, než náš Borak." křikl Bíst.

Melom jen mlčky popohnal koně, který již také mlel z posledního. Čím blíže jsme byli, tím více houstla atmosféra, kterou se Gurm marně snažil zlepšit svými nucenými žertíky. Melancholie a strach nás začaly obcházet. Bíst začal vzpomínat na Muris a Nutu, Korm na svůj hornatý domov s temnou oblohou a já se oddával naději, že nakonec ve svém poslání nezklameme. Prach na obzoru se po chvíli usadil a my uviděli vzdálené město a jeho vysoké věže. Po několika hodinách se začínaly ozývat tlumené výbuchy a objevila se zář značící první požáry.



Město se přibližovalo čím dál víc. Soumrak se snesl jakoby kouzlem. Kolem nás se objevovaly čerstvé pařezy. Frup začal zlověstně vrčet a utišil ho až můj hlas. Stromy patrně pokáceli nemrtví, aby si vyrobili beranidla. Zvuky sílily. Přidávalo se řinčení zbraní, charakteristické zvuky boje. Výhled nám blokovala skála, ale vše napovídalo tomu, že smrt si vybírá svou daň nebezpečně blízko. Tu se před námi vylouplo bojiště. Nemrtví doráželi na hlavní bránu, která stále ještě odolávala útokům. Na hradbách se ale již bojovalo muž proti muži. Zjistili jsme, že pokácené stromy byly použity i na stavbu dobývacích věží.

"Musíme do města, najít Gildu kouzelníků. S jejich pomocí můžeme zorganizovat účinný protiútok." řekl Melom a pak vyřkl kouzlo neviditelnosti.

Naše skupina, stále ještě krytá skalním masivem, se pomalu vydala kupředu. Raději jsem chytnul Frupa za kožich, aby se na někoho nevrhl a tím nás neprozradil. Velmi opatrně jsme procházeli jak okolo nemrtvých lidí, se kterými jsme ještě nedávno bránili Borak, tak i okolo zcela neznámých oživlých vesničanů. Došli jsme k jedné stěně, u které díky velmi dobře organizované střelbě z luků a kuší nebylo těsno a útočníci se marně snažili dostat k hradbám. Melom vyřkl nějakou formuli a ve stěně se objevil otvor. Rychle jsme se do něj nahrnuli, ale nebyli jsme jediní, kdo chtěl tento úkaz využít ve svůj prospěch. Zombie a kostlivci se velice rychle zorientovali a ve sebevražedném útoku se rozeběhli vpřed. Padali pod palbou jak podťatí, ale spousta jich dorazila k rozevřené stěně. Bíst a Korm se je chtěli pokusit zastavit. Sekli prvního z nich a ten padl k zemi. Naši přátelé přestali být neviditelní. Frup se mi snažil vytrhnout. Chtěl skočit po vrazích svého pána a já ho jen tak tak udržel. Melom s Gurmem rychle vtáhli naše bojovníky dovnitř. Dříve než stačili nepřátelé nějak zareagovat, otvor ve zdi se i s nimi uzavřel. U nás pominulo kouzlo neviditelnosti a překvapení obránci se k nám vrhli. První se vzpamatoval Durm:

"Jsme přátelé, kde je nějaký velit..."

Náhle se ozval mně povědomý zvuk praskajícího dřeva. Brána povolila. Rychle jsme se vydali na pomoc. Dovnitř se začaly valit nepřátelé. Prožíval jsme pocit bezmoci, něco, co se nezažije dvakrát a mě se to povedlo.

"Proč nebojuje také ten mág sám?" zakřičel jsem svou otázku na Meloma, snažíc se překřičet ostatní.
"Jeho přeměna ještě asi neskončila" odpověděl ve spěchu Melom a přidal do kroku.
"Musíme najít amulet!" zařval trochu zbytečně Korm a rozhlížel se po všech okolo.

Bíst se vrhl na pomoc obráncům. Gurm, já a Durm jsme se vydali k hradbám. Korm mezitím dělal paseku v nepřátelských řadách svým lukem. Náhle se na hradby snesla nějaká postava. Z očí jí sršelo zlo. Střely se odrážely od jakéhosi energetického štítu okolo ní. U krku se jí cosi blýsklo.

"Lebka, má ji!" vykřikl Durm a ukázal na něho prstem.

Postava na nás pohlédla. Frup se mi vytrhl a se zběsilým štěkáním běžel k neznámému.

"Rychle k zemi!" zařval jsem, když jsem uviděl jak se mu neslyšně pohybují rty.

Strhli jsme Durma na zem. Tlaková vlna výbuchu, která odhodila psa jak pírko, se přehnala nad námi. Melom, který stál kousek vedle, pronesl nějaké zaklínadlo. Z očí mu vyšlehly dva blesky. Směřovaly na onoho kouzelníka, ale náhle se odchýlily od směru a zasáhly pouze kamennou hradbu. I ostatní kouzelníci, kteří bránili město, vyslali blesky na tento cíl. Obranný štít je již neodchýlil, ale vrátil zpět. Ozvaly se desítky bolestných výkřiků. Příslušníci magické gildy byli vyřazeni z boje slepotou. Korm a Bíst spolu s dalšími bojovníky drželi kostlivce v patřičném odstupu. Melom, značně vyděšen protivníkovou silou, vyřkl další kouzlo. Jeho postava zazářila a poté pouze pohasla. Tu se ale kolem temného pána také zablesklo a cosi prasklo jako bublina. Korm rychle namířil a vystřelil. Šíp se postavě zaryl do nohy. Výkřik a rychlé mumlání. Korm rychle nabil další ránu, ale blesk byl rychlejší. Kroll zařval a s bolestí zkřivenou tváří svalil se k zemi. Bíst se vrhl po schodech vzhůru na cimbuří. Temný pán si ho všiml a jen s úšklebkem sledoval, jak se blíží. Proti ráně halapartnou nastavil holou ruku. Bíst poklesl v kolenou a již jen ze setrvačnosti sekl blízko ke krku. Ozval se náraz kovu na kov a prasknutí. Přetnutý řetěz s lebkou padl na zem.

Bístovi zbraň vypadla z ruky a on se uchopil za hrdlo. Já a Gurm jsme v hrůze zbaveni jakékoliv reakce hleděli na děsivé divadlo. Bíst se sám sebe snažil zadusit. Úšklebek na mágově tváři byl patrný i na několik desítek sáhů. První se vzpamatoval Melom. Začal odříkávat další kouzlo a Gurm se k němu přidal. Já zakouzlil pět modrých blesků. Naráz se objevilo sedm blesků, z toho dva černé. Mág nastavil druhou ruku a blesky se rozplynuly ve vzduchu. Tu se probral Durm, který byl doposud ochromen výbuchem. Melom zašeptal nějaké další kouzlo a Durm se na něho tázavě podíval. Melom zmizel. Já a Gurm jsme se pokusili ještě o další dávku blesků, ale formule nám uvízla v ústech. Za zády mága se objevila druhá postava. Jeden rychlý chmat. Melom se zmocnil řetězu a napřáhl ruku k hodu. Téměř všichni nemrtví přestali bojovat, jen pár kostlivců neustávalo. Mág zařval a otočil svůj hněv na Meloma, který jen o vlásek unikl dýce směřované na jeho hrdlo. Bíst povolil stisk a zhluboka se přerývavě nadechl. Melom rozlomil pečeť na svém přívěšku a jeho postava modře zazářila. Kolem jeho těla se vytvořilo obranné pole. Všichni paralyzováni začali sledovat bitvu kouzelníků.

Mág zamumlal kouzlo a okolo Meloma se náhle objevili kostlivci. Všichni se na něho vrhli ale byli odhozeni magickou silou. Gurm přiběhl ke Kormovi a začal ho křísit. Korm, silně popálen, se chopil svého luku. Mág začal kouzlit. Jeho útoky pomalu rozbíjely Melomovu obranu. Melom se soustředil na obranou magii a snažil se sílu nepřítele využít ve svůj prospěch. Ten ale používal stále ničivější kouzla, kterým se dalo bránit jen velmi těžce. Modravé pole zářilo čím dál méně. Korm založil šíp. Melom se ocitl na posledním úseku hradby. Korm vystřelil, ale šíp skrze mága jen proletěl. Také Bíst, který se již vzpamatoval se marně svou halapartnou snažil zasáhnout mágovo tělo. Jeho zbraň pouze procházela skrz. Mág se otočil, zamumlal cosi a jeho dlaň zaplála silným světlem. Mocným úderem ruky Bísta shodil z hradeb. Ten letěl plných dvacet sáhů a dopadl na doškovou střechu jednoho z domů. Melom využil tohoto okamžiku a vrhl vší silou přívěšek k nám. Mág se k Melomovi rozeběhl. Natáhl ruku po amuletu, ale pozdě. Zařval a napadl našeho učitele. Ten zavrávoral pod těžkými údery kouzly posílených rukou. Stále couval a my s hrůzou sledovali, jak se blíží čím dál blíže k okraji. Melom se odvážil k poslednímu útoku. Vyřkl kouzlo, když tu náhle mág rozpřáhl ruce a z jeho úst vylétla nějaká nazelenalá záře, která z Meloma vysála veškerou sílu a pak ho srazila z hradeb. Uslyšeli jsme pouze táhlý výkřik a tupý náraz. Korm se vrhl po přívěšku. Rychle ho sebral a roztáhlé stříbrné oko řetězu spojil. Amulet tajemně zazářil. Mág se náhle objevil za jeho zády. Rozpřáhl se. Korm k nám hodil přívěšek a sám najednou odlétl na stranu jako kus hadru. Mág se blížil. Z jeho šlépějí vyšlehly plameny, které blikavě osvětlovaly tuto scénu. Z očí mu čišela nenávist a my byli jako z kamene. Durm se jako jediný pohnul a sebral přívěšek.

"Néééééééééé", zařval mág a vykřikl kouzlo.

Durm pozdvihal amulet ke své hlavě. Tu z očí mága vyšlehl bledý blesk. Durm si právě nasazoval přívěšek na hrdlo, když jsem se vrhal před něho. Blesk mne zasáhl a rána odrazila. Mé bezvládné tělo se odkutálelo stranou. Durm pohlédl na mága. Jejich oči se setkaly v okamžiku, když amulet dosedal na Durmovo hrdlo. Lebka na amuletu praskla a rozpadla se. Zazářilo světlo silnější než tisíc sluncí. Osvobozené duše se vrhly na mága. Zahlédl jsem i duši Meloma a Murise. Mágovo tělo se pod tímto útokem rozpadlo. Uzřeli jsme ducha boha Dora, který byl náhle zbaven své magické obrany lidského těla. Duše se vrhly i na něho. Dor bojoval. Řval. Odhazoval duše, které se na něho stále sesypávaly a pomalu ho rozcupovaly na kousky. Náhle ryk utichl a než se můj zrak zcela zakalil, zahlédl jsem Frupa, jak se popálený belhá ke mě. Ucítil jsem opět onu lehkost bytí. Zazářilo na mne z temnoty světlo, do kterého se táhl zástup lidí. Všechny duše v něm zmizely a světlo pohaslo. Tma se rozplynula a já uviděl mé přátele, jak se sklání nad mým tělem. Frup seděl a vyl, Korm mne křísil, Gurm sháněl pomoc mastičkáře. Já ale věděl, že je pozdě. Jediný, kdo nesledoval tuto smutnou scénu byl Durm. Pohlédl jakoby na mne a kývl hlavou. Viděl mne. Jako jediný mne viděl. Chtěl jsem promluvit, ale neslyšel jsem svůj hlas. Když přinesli tělo Meloma, napadlo mne podívat se, co se stalo s nemrtvými. Všude byla na zemi těla bývalých pomocníků zla. Jejich tváře se jakoby usmívaly. A já pocítil neuvěřitelný klid a smíření se svým osudem. Nevím proč mne světlo věčnosti nepohltilo, ale bylo mi to jedno. Tu promluvil Durm:

"Neodejde ten, kdo ještě nenaplnil svůj osud. Neodejde i kdyby byl po smrti. Thorm svůj osud naplní až přijde čas."

Náhle jeho tělo spadlo jak podťaté. Všichni s hrůzou sledovali smrt mladého, zdravého a nezraněného zachránce. A já jediný spatřil boha Lithoma, který se od tohoto těla oddělil.

"Naplnil jsi můj osud, ne však svůj. To já měl odejít tak jak jsi odešel ty. Nemohu ti dát život ani věčnost. Proto přijmi alespoň toto." a napřáhl ke mně ruku. Byl v ní přívěšek s runami.
"Budeš moci promlouvat lidem do snů. A až přijde čas i ty se dočkáš." řekl a než jsem stačil jakkoliv dát najevo své pocity, rozplynul se...




"...a tak čekám, až čas se naplní. Do té doby budu vyprávět tento příběh každému pocestnému do jeho snů."



Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.