"Bacha" zařval jsem a vrhl se za stoličku.
Z díry ve stěně se vyřítili čtyři goblini s meči a vrhli se na nás. Korm seneobratně vyhnul jednomu z nich ale druhý ho zasáhl do ruky. Korm zařval a zabilho holou rukou úderem do hrudníku. Gurm se mezitím pokusil porazit holí třetíhogoblina, ale zasáhl ho do nohy šíp a z otvoru se vylouplo pět lukostřelců, takžezůstal jen jako nečinný přihlížející. Bíst se na ně vrhl, ale než je zabil svouhalapartnou, dostal pár ošklivých ran do rukou a jednu do krku. Korm se mezitímstaral o floutky s meči, když tu se z oné tajné chodby vyvalil asi dvoumetrový,svalnatý a v lesklé kovové zbroji oblečený goblin, ozbrojený dlouhým mečem.Tento goblin byl již na první pohled přerostlý a díky své velikostní odlišnostise stal patrně vůdcem celé skupiny. Bezeslova se vrhl na Bísta a jedinou ranoumu vyrazil zbraň z ruky. Bíst okamžitě sáhl po meči, ale nepovedená rána vedenágoblinem do jeho hlavy ho spolehlivě uspala. Gurm vyřkl nějaké zaklínadlo, kteréjsem ještě nikdy neslyšel. Jeho postava se jen velmi málo nadzvedla v důsledkuuvolňované manaenergie. Celý obrys jeho těla zazářil mnoha barvami, až seustálil na černé a z očí vyšlehl blesk, černý jak uhel. Goblin po zásahu zařval.Silně popálen a mírně ochromen se pomalu vydal k mému elfímu příteli. Korm,který si všiml, že Gurm toho asi s prostřeleným stehnem více nesvede, se vrhl nagoblina zezadu. Ten však pohyb zaregistroval a otočil se zády ke mě a Gurmovi.Gurm se začal plazit směrem ke mě a tak jsem povyběhl k němu a stáhl ho za trůn.Viděl jsem, že Korm by onoho vůdce mohl svým kyjem dostat, kdyby mu meč jehozbraň pomalu nerozdroboval. Korm pomalu ustupoval ve snaze dostat se blíže khalapartně nebo Bístovu meči, ale jakmile to goblin zpozoroval, vedl své útokytak, že kroll byl nucen ustupovat směrem do chodby. Gurm si vytrhl šíp z nohy aaž na bolest a nemožnost chodit si na nic nestěžoval. Všiml jsem si soudku,který měl zavěšen u pasu. Sebral jsem mu ho a pomalu se vydal za goblinem, kterýmezitím Korma zatlačil asi do poloviny chodby, v duchu se modlíc, aby mneneslyšel. Korm zahlédl zbraň v mých rukou a trochu na mne kývl, i když se mito možná jen zdálo. Všiml jsem si, že soudek je bohužel naprasklý a tak jsemnemohl vědět, kolik náplně se již vysypalo. Položil jsem soudek na zem asi sáhza goblinova záda a otočil se. Tu jsem uviděl, že za mnou je černá stopa odkouzelného prachu, která vede až asi pět sáhů před trůn. Rychle jsem se vydalpro Gurma a doufal jsem, že Korm ještě nějakou dobu vydrží. A skutečně, náškroll se zastavil a hrdinně bránil svou pozici po dobu, co jsem odtahoval Gurmaa Bísta do tajné chodby. Pak ale obdržel silnou ránu od goblina a z naseknutépaže mu vypadl kyj. V tu chvíli jsem ze sebe vypravil zaklínadlo ohně a modlilse aby se prach jen vznítil a nebouchl mi pár sáhů před nosem, i když jsem bylschován v tajné chodbě. Ucítil jsem slabé brnění v lebce a tyto vibrace se mipostupně vydaly čelem ven z hlavy, aby nakonec v podobě magického impulsuvzplály v onom prachu. Korm se samozřejmě otočil čelem vzad a prchal vážnězraněn pryč z chodby. Prach se vznítil a goblin, slyšící podivný sykot seobrátil. Zařval hrůzou ještě víc, než při zásahu Gurmovým bleskem a začal utíkatza Kormem, ne ve snaze ho zabít, ale uniknout výbuchu. Měl však příliš těžkouzbroj… Prach hořel rychleji než provaz běžícího ohně a tak se goblin dostaljen pět sáhů od soudku, když se ozvala ohlušující detonace. V tu chvíli byl jižKorm skoro venku, když tu najednou goblin vyletěl ven z chodby, kde měl výbuchvětší sílu a jako živý projektil přerazil Kormovi levou, dosud nezraněnou, ruku.I přes tento náraz však stále ještě řvající pokračoval v letu přes celoumístnost, aby s dunivým dopadem narazil na zeď, která jej, protože měl helmu,pouze dokonale omráčila. Vyběhl jsem z úkrytu a uviděl Korma, jak s bolestnougrimasou sedí u zdi a ruku má v nepřirozené poloze. Ihned jsem k němu vyrazil apokusil se mu pomoci vstát. Ten však zůstal sedět a poslal mne, abych svázalomráčeného fanatického goblina, protože cítil, že ještě žije. Doběhl jsem tedyk ležící postavě a začal z okolních mrtvol stahovat opasky, abych jimi spoutalbezvládné tělo. Jak jsem tuto nezbytnou proceduru vykonal, vydal jsem seneprodleně ke Kormovi. Ten si vázal na zlomenou ruku nějaký klacek a tak jsem mujeho provizorní dlahu připevnil. Poté jsem mu obvázal ošklivě naseknutý sval aomyl popálená lýtka vodou. Teprve teď mi došlo, že je tu dostatek světla, kterénám poskytoval hořící trůn, který byl zřejmě napuštěn nějakou zvláštní směsí,protože jeho světlo dosáhlo až na konec jídelny.
Když byl Korm provizorně ošetřen, vydali jsme se spolu pro Bista a Gurma. Bístbyl již při vědomí, zato však s pěknou boulí na hlavě a šípy v krku a na rukách.Vzal jsem jednu louč z chodby a zapálil ji o trůn. Pak jsem vešel do tajné chodbya uviděl jen dva prstýnky a jednu zlatou jehlici na těle starého mrtvého goblina.Jinak tu nebylo vůbec nic, pokud nepočítám staré kůže na zdech a na zemi nějakéto jídlo. Sebral jsem tedy šperky, Bíst vzal náš poklad a vyrazili jsme k našemuzajatci. Ten byl již při vědomí, ale zcela neschopen odporu.
"Co s ním?" zeptal jsem se.
"Vezmeme ho sebou." zahuhlal Korm, který se staral hlavně o svou ruku.
"Vstávej a bacha na podrazy, nebo do tebe pošlu ještě nějaký blesky" zařval jsemvýhružně a protože goblin uviděl, že jako jediný z celé naší party jsem zcelazdráv, poslechl, patrně se domnívaje, že jsem chráněn nějakým kouzlem.
"Rychle odtud" řekl Korm, který si všiml, že strop se začíná samovolně drobit namenší kameny a padá.
"Mizíme" zařval Bíst uskakujíc před kusem skály, který mu málem zlomil halapartnu.
Korm si vzal jako náhradu za kyj dlouhý meč a rychle jsme prchali pryč. Kamenyse opravdu sypaly stále víc a tak jsme ani nepomysleli na nějakou prohlídkuspižírny, nebo jiných místností, které tu dozajista někde musely být. Vyběhlijsme z jídelny a pádili ostošest ven chodbou. Goblin se samozřejmě snažil dostatpryč jako první, protože viděl, že to tu již dlouho stát nebude. Proběhli jsmeokolo soudků a když jsme vybíhali ven, otočil jsem se a začal odříkávat kouzlomodrých blesků, na které jsem ještě měl magickou energii. Když goblin spatřilmou namodralou postavu a následné blesky, padl na kolena a začal něco brblat.Všichni jsme se vrhli na zem a poslouchali, jak zasáhnutý špagát od soudků hoří.Pak se ozval výbuch a terénem se rozlehlo dunění. Skála popraskala, začala sehroutit a ven ze vchodu se vyvalilo jen trochu prachu a suti. Celý komplex bylzasypán.
"Proč jsi to udělal?" zeptal se Gurm, když viděl, že podzemí je zcela zničeno.
"Kdyby byl ještě někdo někde schován, tak nyní se již jistě ven nedostane." Apak jsem dodal: "A pokud ti to jako důvod nestačí, představ si že bys našel tentoúkryt a chtěl tu přes noc přespat. Mohl by ti spadnou na hlavu strop, takž budelepší, když tu nic nebude."
"To je pravda" řekl Korm, ale byl asi více rád, že zmizely ty prokleté soudky.
"Jdeme" řekl Bíst, který neměl zrovna náladu se o něčem bavit, protože mu odgoblinovy rány ještě pořádně hučelo v hlavě.
Cestou zpět se goblin kupodivu nepokusil o útěk, protože bral asi mou hrozbu sblesky vážně. Cestou jsme vůbec neodpočívali, jelikož jsme viděli, že Kormpotřebuje ošetřit alespoň od mastičkáře z vesnice, přestože on sám tvrdil žeje mu fajn. Asi za šest hodin jsme dorazili i se zajatcem do vesnice. Korm,který až doposud překonával bolest se najednou sesunul k zemi a rozhodně nebylpři vědomí. Najednou jsme si všiml, že má ještě ošklivou ránu na boku, kterádost silně krvácí. Okolo stojící lidé ho okamžitě zanesli k mastičkáři a myodvedli goblina do vězení, kde jsme mu zabavili brnění a veškeré věci(mimochodem, brnění si přivlastnil Bíst). Starosta sice otravoval s tím, že mumusíme všechno hned vyložit, musel se však spokojit s Gurmovým prozatímnímprohlášením "Vymalováno jest" kterým asi popisoval svůj útok soudkem napřeplněnou jídelnu. Odešli jsme všichni k mastičkáři a já pomáhal obvazovat,čistit rány, drtit byliny, natírat Kormovy popáleniny a jiné důležité úkony,kterými mne místní lékař pověřil. Nakonec jsem zcela vysílen ulehl a spal jakzabitý.
Ráno jsem se probudil a první, o koho jsem se zajímal, byl Korm. Ležel stále vbezvědomí, ale rány už mu dávno nekrvácely. Jak Bíst smutně poznamenal:
"Buďto se to hojí, nebo už nemá co týct."
Sám však na tom nebyl zrovna růžově, protože šíp, který se mu zabodl do krku muporušil ústa a tak mohl jen tekuté jídlo v podobě kaší a bylinných odvarů, kteréjeho žaludek labužníka mnoho neuspokojovaly. Já a Gurm jsme se vydali i spokladem ke starostovi, který byl již od pěti hodin ráno jak na jehlách a nemohlse nás dočkat. Ihned rozdělil, kupodivu spravedlivě poklad tak, že na každého znás vyšlo něco okolo čtyř set zlatých. Poté vydal vypsanou odměnu padesátzlatých a veškeré naše peníze. Dohromady to bylo asi tisíc sedm set padesátzlatých, tedy nesmírná suma peněz. Gurm mu barvitě popisoval celý náš boj a ito, že doupě bylo kompletně zničeno, z čehož měl starosta velkou radost. Zagoblina přidal ještě dalších sto zlatých, protože ho chtěl dát jako dar králina důkaz toho, že lapkové byli vybiti, z čehož mu koukala také pěkná odměna.Padesát zlatých odměny však padlo na uzdravovací masti a kouzelné nápoje odmastičkáře, který nám poskytoval různé slevy a výhody, jelikož věděl, že pokudse roznese zpráva, že léčil ony hrdiny, kteří vyčistili zdejší hvozdy, bude mocizvýšit ceny za své služby. Toho dne jsem byl také svědkem rovnání zlomenéKormovy ruky. Kdyby nebyl Korm v bezvědomí, jistě by do něho upadl, protožefelčar se mu s ní rovnal celou hodinu, aby správně srostla. Nakonec ji potřelnějakou žlutou mastí a přiložil speciálně tvarovanou dlahu, která na krollovuruku perfektně sedla. Jak jsem se později dozvěděl, byla to dlaha na nohu.Druhého dne Korm dostal horečky a celá vesnice chodila navštěvovat svého hrdinu,přinášejíc i poměrně vzácné masti, určené jen pro rodinnou potřebu, na kterézdejší mastičkář neměl potřebné exotické byliny. Bíst se nastěhoval ke kovářovi,kde údajně pomáhal, ale já a Gurm jsme věděli své. Korma jsme krmili kaší ahorkým odvarem z bylin, aby nám neumřel hlady. Až za týden se probral zblouznění a to ,že je mu již lépe, dokázal tím, že do sebe obrátil tři pivanaráz a sháněl se po nějaké kořalce. Pak však ještě dva dny v kuse spal (nikdoneví jestli z opice nebo z únavy) a teprve pak mu náš doktůrek dovolil opustitlůžko. Já a Gurm jsme se podělili o prstýnky, Korm dostal jehlici a Bíst stozlatých za goblina nádavkem. Korm si koupil onu dlahu, kterou mu felčarpřipevnil na ruku, protože se domníval, že by se mu ještě mohla hodit. Gurm sBístem přivezli mezitím od alchymisty z den cesty vzdálené usedlosti nějakýlektvar za dvě stě zlatých, na který jsme se Kormovi složili, jenž urychlilsrůstání zlomené paže. Za necelý měsíc se Korm uzdravil úplně, Gurm a já seučili u felčara rozeznávat bylinky a Bíst slíbil kovářově dceři Nutě, že se jídozajista vrátí, až ho to s námi přestane bavit. (mezi námi, měl k tomu jižjeden, ale možná i dva, pádné malé důvody, které se měly projevit až za devětměsíců).
