Z dob hrdinů - kapitola osmá



"Bacha" zařval jsem a vrhl se za stoličku.

Z díry ve stěně se vyřítili čtyři goblini s meči a vrhli se na nás. Korm se neobratně vyhnul jednomu z nich ale druhý ho zasáhl do ruky. Korm zařval a zabil ho holou rukou úderem do hrudníku. Gurm se mezitím pokusil porazit holí třetího goblina, ale zasáhl ho do nohy šíp a z otvoru se vylouplo pět lukostřelců, takže zůstal jen jako nečinný přihlížející. Bíst se na ně vrhl, ale než je zabil svou halapartnou, dostal pár ošklivých ran do rukou a jednu do krku. Korm se mezitím staral o floutky s meči, když tu se z oné tajné chodby vyvalil asi dvoumetrový, svalnatý a v lesklé kovové zbroji oblečený goblin, ozbrojený dlouhým mečem. Tento goblin byl již na první pohled přerostlý a díky své velikostní odlišnosti se stal patrně vůdcem celé skupiny. Bezeslova se vrhl na Bísta a jedinou ranou mu vyrazil zbraň z ruky. Bíst okamžitě sáhl po meči, ale nepovedená rána vedená goblinem do jeho hlavy ho spolehlivě uspala. Gurm vyřkl nějaké zaklínadlo, které jsem ještě nikdy neslyšel. Jeho postava se jen velmi málo nadzvedla v důsledku uvolňované manaenergie. Celý obrys jeho těla zazářil mnoha barvami, až se ustálil na černé a z očí vyšlehl blesk, černý jak uhel. Goblin po zásahu zařval. Silně popálen a mírně ochromen se pomalu vydal k mému elfímu příteli. Korm, který si všiml, že Gurm toho asi s prostřeleným stehnem více nesvede, se vrhl na goblina zezadu. Ten však pohyb zaregistroval a otočil se zády ke mě a Gurmovi. Gurm se začal plazit směrem ke mě a tak jsem povyběhl k němu a stáhl ho za trůn. Viděl jsem, že Korm by onoho vůdce mohl svým kyjem dostat, kdyby mu meč jeho zbraň pomalu nerozdroboval. Korm pomalu ustupoval ve snaze dostat se blíže k halapartně nebo Bístovu meči, ale jakmile to goblin zpozoroval, vedl své útoky tak, že kroll byl nucen ustupovat směrem do chodby. Gurm si vytrhl šíp z nohy a až na bolest a nemožnost chodit si na nic nestěžoval. Všiml jsem si soudku, který měl zavěšen u pasu. Sebral jsem mu ho a pomalu se vydal za goblinem, který mezitím Korma zatlačil asi do poloviny chodby, v duchu se modlíc, aby mne neslyšel. Korm zahlédl zbraň v mých rukou a trochu na mne kývl, i když se mi to možná jen zdálo. Všiml jsem si, že soudek je bohužel naprasklý a tak jsem nemohl vědět, kolik náplně se již vysypalo. Položil jsem soudek na zem asi sáh za goblinova záda a otočil se. Tu jsem uviděl, že za mnou je černá stopa od kouzelného prachu, která vede až asi pět sáhů před trůn. Rychle jsem se vydal pro Gurma a doufal jsem, že Korm ještě nějakou dobu vydrží. A skutečně, náš kroll se zastavil a hrdinně bránil svou pozici po dobu, co jsem odtahoval Gurma a Bísta do tajné chodby. Pak ale obdržel silnou ránu od goblina a z naseknuté paže mu vypadl kyj. V tu chvíli jsem ze sebe vypravil zaklínadlo ohně a modlil se aby se prach jen vznítil a nebouchl mi pár sáhů před nosem, i když jsem byl schován v tajné chodbě. Ucítil jsem slabé brnění v lebce a tyto vibrace se mi postupně vydaly čelem ven z hlavy, aby nakonec v podobě magického impulsu vzplály v onom prachu. Korm se samozřejmě otočil čelem vzad a prchal vážně zraněn pryč z chodby. Prach se vznítil a goblin, slyšící podivný sykot se obrátil. Zařval hrůzou ještě víc, než při zásahu Gurmovým bleskem a začal utíkat za Kormem, ne ve snaze ho zabít, ale uniknout výbuchu. Měl však příliš těžkou zbroj... Prach hořel rychleji než provaz běžícího ohně a tak se goblin dostal jen pět sáhů od soudku, když se ozvala ohlušující detonace. V tu chvíli byl již Korm skoro venku, když tu najednou goblin vyletěl ven z chodby, kde měl výbuch větší sílu a jako živý projektil přerazil Kormovi levou, dosud nezraněnou, ruku. I přes tento náraz však stále ještě řvající pokračoval v letu přes celou místnost, aby s dunivým dopadem narazil na zeď, která jej, protože měl helmu, pouze dokonale omráčila. Vyběhl jsem z úkrytu a uviděl Korma, jak s bolestnou grimasou sedí u zdi a ruku má v nepřirozené poloze. Ihned jsem k němu vyrazil a pokusil se mu pomoci vstát. Ten však zůstal sedět a poslal mne, abych svázal omráčeného fanatického goblina, protože cítil, že ještě žije. Doběhl jsem tedy k ležící postavě a začal z okolních mrtvol stahovat opasky, abych jimi spoutal bezvládné tělo. Jak jsem tuto nezbytnou proceduru vykonal, vydal jsem se neprodleně ke Kormovi. Ten si vázal na zlomenou ruku nějaký klacek a tak jsem mu jeho provizorní dlahu připevnil. Poté jsem mu obvázal ošklivě naseknutý sval a omyl popálená lýtka vodou. Teprve teď mi došlo, že je tu dostatek světla, které nám poskytoval hořící trůn, který byl zřejmě napuštěn nějakou zvláštní směsí, protože jeho světlo dosáhlo až na konec jídelny.


Když byl Korm provizorně ošetřen, vydali jsme se spolu pro Bista a Gurma. Bíst byl již při vědomí, zato však s pěknou boulí na hlavě a šípy v krku a na rukách. Vzal jsem jednu louč z chodby a zapálil ji o trůn. Pak jsem vešel do tajné chodby a uviděl jen dva prstýnky a jednu zlatou jehlici na těle starého mrtvého goblina. Jinak tu nebylo vůbec nic, pokud nepočítám staré kůže na zdech a na zemi nějaké to jídlo. Sebral jsem tedy šperky, Bíst vzal náš poklad a vyrazili jsme k našemu zajatci. Ten byl již při vědomí, ale zcela neschopen odporu.

"Co s ním?" zeptal jsem se.
"Vezmeme ho sebou." zahuhlal Korm, který se staral hlavně o svou ruku.
"Vstávej a bacha na podrazy, nebo do tebe pošlu ještě nějaký blesky" zařval jsem výhružně a protože goblin uviděl, že jako jediný z celé naší party jsem zcela zdráv, poslechl, patrně se domnívaje, že jsem chráněn nějakým kouzlem.
"Rychle odtud" řekl Korm, který si všiml, že strop se začíná samovolně drobit na menší kameny a padá.
"Mizíme" zařval Bíst uskakujíc před kusem skály, který mu málem zlomil halapartnu.

Korm si vzal jako náhradu za kyj dlouhý meč a rychle jsme prchali pryč. Kameny se opravdu sypaly stále víc a tak jsme ani nepomysleli na nějakou prohlídku spižírny, nebo jiných místností, které tu dozajista někde musely být. Vyběhli jsme z jídelny a pádili ostošest ven chodbou. Goblin se samozřejmě snažil dostat pryč jako první, protože viděl, že to tu již dlouho stát nebude. Proběhli jsme okolo soudků a když jsme vybíhali ven, otočil jsem se a začal odříkávat kouzlo modrých blesků, na které jsem ještě měl magickou energii. Když goblin spatřil mou namodralou postavu a následné blesky, padl na kolena a začal něco brblat. Všichni jsme se vrhli na zem a poslouchali, jak zasáhnutý špagát od soudků hoří. Pak se ozval výbuch a terénem se rozlehlo dunění. Skála popraskala, začala se hroutit a ven ze vchodu se vyvalilo jen trochu prachu a suti. Celý komplex byl zasypán.

"Proč jsi to udělal?" zeptal se Gurm, když viděl, že podzemí je zcela zničeno.
"Kdyby byl ještě někdo někde schován, tak nyní se již jistě ven nedostane." A pak jsem dodal: "A pokud ti to jako důvod nestačí, představ si že bys našel tento úkryt a chtěl tu přes noc přespat. Mohl by ti spadnou na hlavu strop, takž bude lepší, když tu nic nebude."
"To je pravda" řekl Korm, ale byl asi více rád, že zmizely ty prokleté soudky.
"Jdeme" řekl Bíst, který neměl zrovna náladu se o něčem bavit, protože mu od goblinovy rány ještě pořádně hučelo v hlavě.

Cestou zpět se goblin kupodivu nepokusil o útěk, protože bral asi mou hrozbu s blesky vážně. Cestou jsme vůbec neodpočívali, jelikož jsme viděli, že Korm potřebuje ošetřit alespoň od mastičkáře z vesnice, přestože on sám tvrdil že je mu fajn. Asi za šest hodin jsme dorazili i se zajatcem do vesnice. Korm, který až doposud překonával bolest se najednou sesunul k zemi a rozhodně nebyl při vědomí. Najednou jsme si všiml, že má ještě ošklivou ránu na boku, která dost silně krvácí. Okolo stojící lidé ho okamžitě zanesli k mastičkáři a my odvedli goblina do vězení, kde jsme mu zabavili brnění a veškeré věci (mimochodem, brnění si přivlastnil Bíst). Starosta sice otravoval s tím, že mu musíme všechno hned vyložit, musel se však spokojit s Gurmovým prozatímním prohlášením "Vymalováno jest" kterým asi popisoval svůj útok soudkem na přeplněnou jídelnu. Odešli jsme všichni k mastičkáři a já pomáhal obvazovat, čistit rány, drtit byliny, natírat Kormovy popáleniny a jiné důležité úkony, kterými mne místní lékař pověřil. Nakonec jsem zcela vysílen ulehl a spal jak zabitý.


Ráno jsem se probudil a první, o koho jsem se zajímal, byl Korm. Ležel stále v bezvědomí, ale rány už mu dávno nekrvácely. Jak Bíst smutně poznamenal:

"Buďto se to hojí, nebo už nemá co týct."


Sám však na tom nebyl zrovna růžově, protože šíp, který se mu zabodl do krku mu porušil ústa a tak mohl jen tekuté jídlo v podobě kaší a bylinných odvarů, které jeho žaludek labužníka mnoho neuspokojovaly. Já a Gurm jsme se vydali i s pokladem ke starostovi, který byl již od pěti hodin ráno jak na jehlách a nemohl se nás dočkat. Ihned rozdělil, kupodivu spravedlivě poklad tak, že na každého z nás vyšlo něco okolo čtyř set zlatých. Poté vydal vypsanou odměnu padesát zlatých a veškeré naše peníze. Dohromady to bylo asi tisíc sedm set padesát zlatých, tedy nesmírná suma peněz. Gurm mu barvitě popisoval celý náš boj a i to, že doupě bylo kompletně zničeno, z čehož měl starosta velkou radost. Za goblina přidal ještě dalších sto zlatých, protože ho chtěl dát jako dar králi na důkaz toho, že lapkové byli vybiti, z čehož mu koukala také pěkná odměna. Padesát zlatých odměny však padlo na uzdravovací masti a kouzelné nápoje od mastičkáře, který nám poskytoval různé slevy a výhody, jelikož věděl, že pokud se roznese zpráva, že léčil ony hrdiny, kteří vyčistili zdejší hvozdy, bude moci zvýšit ceny za své služby. Toho dne jsem byl také svědkem rovnání zlomené Kormovy ruky. Kdyby nebyl Korm v bezvědomí, jistě by do něho upadl, protože felčar se mu s ní rovnal celou hodinu, aby správně srostla. Nakonec ji potřel nějakou žlutou mastí a přiložil speciálně tvarovanou dlahu, která na krollovu ruku perfektně sedla. Jak jsem se později dozvěděl, byla to dlaha na nohu. Druhého dne Korm dostal horečky a celá vesnice chodila navštěvovat svého hrdinu, přinášejíc i poměrně vzácné masti, určené jen pro rodinnou potřebu, na které zdejší mastičkář neměl potřebné exotické byliny. Bíst se nastěhoval ke kovářovi, kde údajně pomáhal, ale já a Gurm jsme věděli své. Korma jsme krmili kaší a horkým odvarem z bylin, aby nám neumřel hlady. Až za týden se probral z blouznění a to ,že je mu již lépe, dokázal tím, že do sebe obrátil tři piva naráz a sháněl se po nějaké kořalce. Pak však ještě dva dny v kuse spal (nikdo neví jestli z opice nebo z únavy) a teprve pak mu náš doktůrek dovolil opustit lůžko. Já a Gurm jsme se podělili o prstýnky, Korm dostal jehlici a Bíst sto zlatých za goblina nádavkem. Korm si koupil onu dlahu, kterou mu felčar připevnil na ruku, protože se domníval, že by se mu ještě mohla hodit. Gurm s Bístem přivezli mezitím od alchymisty z den cesty vzdálené usedlosti nějaký lektvar za dvě stě zlatých, na který jsme se Kormovi složili, jenž urychlil srůstání zlomené paže. Za necelý měsíc se Korm uzdravil úplně, Gurm a já se učili u felčara rozeznávat bylinky a Bíst slíbil kovářově dceři Nutě, že se jí dozajista vrátí, až ho to s námi přestane bavit. (mezi námi, měl k tomu již jeden, ale možná i dva, pádné malé důvody, které se měly projevit až za devět měsíců).

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.