Z dob hrdinů - kapitola šestá



"Už-už-už ne-ne-nemů-nemůžu." zaúpěl Bíst a odrazil tři gobliny najednou.
"Mizíme !" zvolal ve snaze překřičet fanatické opilce Gurm.

Hned na to vypálil dva modré blesky do jednoho raněného goblina, který byl zcela polit kořalkou. V okamžiku se z něho stala živá pochodeň. Tato skutečnost na chvilku protivníky zparalyzovala a my jsme se vrhli do únikové chodby. První supěl Bíst, pak Gurm, za ním jsem běžel já a na konci pajdal Korm, který poslepu přezbrojil na luk a střílel šípy nazdařbůh zpět chodbou. Dorazili jsme ke dveřím. Bíst z hrůzou v hlese oznámil:

"Nejdou otevřít."
"Jak nejdou!" vyjekl jsem zděšeně.
"Nějak se zasekly!" zařval zoufale Gurm a zběsile lomcoval s kruhem ve snaze otevřít.
"Thorme, pal do nich." ozval se Korm a protlačil se úzkou chodbou vedle mne a Gurma.

Otočil jsem se do chodby čelem a zíral, zda se neobjeví nějaký cíl. Ve vzdálenosti asi deseti sáhů se objevil goblin a s kletbou na rtech se na mne vrhl. Tři zelené blesky ho zklidnily natolik, že se značně popálen klidil z cesty. Nikomu z těch dalších se nechtělo následovat jeho příkladu a tak zůstali skryti za záhybem chodby. Tu se ozvala rána a skřípot dveří. Za látku šatů na zádech mne vytáhla čísi ruka z chodby. Ocitl jsem se s za dveřmi které Bíst s Gurmem kvapně zavírali a Korm je zajišťoval závorou. Všichni jsme si oddechli. Pak jsem rozhodl, že přespíme bezprostředně za dveřmi, přičemž budeme držet čtyř hodinové hlídky.

"Proč raději nepůjdeme nahlásit tohle shnilý doupě do vesnice?" zeptal se Bíst.
"Co kdyby to vylomili?"odpověděl Korm.
"Myslíš, že by nás pronásledovali i do vesnice?" hekl Bíst.
"A co když je tu tajný východ o kterém nevíme?" ozval se Gurm.
"To budeme muset risknout" potřásl najednou hlavou Korm, kterému zasvítily oči a bylo na něm vidět, že mu nejde ani tak o bezpečnost, jako spíš o peníze, o kterých doufal, že je najde.
"Nebudem se hádat, zůstanem tady, i když se mi to tu moc nelíbí" rozsoudil nás Gurm.
"Mám první hlídku" přihlásil jsem se dobrovolně.
"Já druhou" řekl Bíst
"Třetí" zívl Gurm a natáhl se na zemi.
"Hmm" prohlásil Korm a já viděl, že ho budu muset naučit i počítat.

Celou noc jsme spali jako na jehlách. Báli jsme se, aby nás nepřekvapily ve spánku nějací, do doupě se navracivší lupiči. Kupodivu se ale nic nestalo a dokonce i za dveřmi bylo podezřelé ticho. Hned ráno jsem spolu s Gurmem meditoval. Bíst a Korm si ošetřovali svá zranění, ale nebylo to nic vážného. Dohadovali jsme se na další strategii našeho boje.

"Co tu nechat Korma s Gurmem a já s Thormem bychom došli pro pomoc do vesnice." navrhl Bíst.
"Nepřipadá v úvahu" odepřel mu naději Gurm.
"Proč ?" vyvalil oči překvapeně Bíst.
"Počítej se mnou, čtyři a půl hodiny cesty tam, hodina příprav na cestu zpět, pět hodin zpět, to je celkem..."
"Hodně." utnul mu řeč Korm.
"Tak co navrhujete ?" řekl rezignovaně Bíst.
"Vtrhnout tam, vybít to tam, sebrat poklad a zmizet." vyprskl Korm.
"To je ale nápad," zvolal Bíst významně si klepajíc na čelo.

Korm, který si barbarův posunek vyložil jako "to je ale hlavička" se na nás významně podíval.

"Asi nám nic jinýho nezbyde" řekl jsem.
"Jste se asi zbláznili, včera jsme jich dostali s bídou dvacet a to byli opilí" obracel oči v sloup Bíst.
"No a ?" ozval se sebevědomě Korm kterému toto číslo, i když mu nerozuměl, lichotilo.
"Nic, vůbec nic" odpověděl mu Bíst a začal se loučit se světem.
"Hele tady něco je" ozval se Gurm a my spatřili, jak se na zemi válí kámen ze zdi a v díře po něm jsou vidět jen nohy.
"Co tam máš?" zeptal jsem se vyděšeně.
"Nějaký soudky, špagáty a křesadlo" ozval se Gurmův zkreslený hlas.
"Vyndej to" řekli jsme všichni jako jeden muž.

Nohy se na chvíli ztratily a za chvilku se ukázala zaprášená hlava.

"Tady to je" pronesl vyvalujíc soudky.
"Bacha!" zařval Korm a s hrůzou se vrhl za stěnu.

Nechápavě jsme jeho počínání sledovali, ale raději jsme jeho příkladu rychle následovali. I Gurmovi po chvilce zmizel úsměv ze tváře, když viděl, že Korm míní své varování vážně.

"Kouzelný prach" zašeptal s posvátnou hrůzou Korm.
"Co ?" zeptal se ho Gurm, po špičkách obcházejíc vyvalený soudek.
"Kouzelný, bouchavý prach" doplnil se Korm.
"Viděl jsem, jak trhá skály, tvoří údolí, ničí" huhlal vyděšeně a pokračoval, "zapálí se a BUM!"
"V tom případě máme po problémech, protože jich tam je ještě šest" zajásal Gurm.
"Co ty provázky" ptal se kvapně ukazujíc černé motouzy."
"Provazy běžícího ohně." vysvětlil Korm.
"Vloží se do sudu a čouhající kus se zapálí."
"Pár jich tam taky je a jsou suchý jak troud" radoval se z nálezu Gurm.

Vzal asi půlmetrovou šňůru a zastrčil ji do soudku. Pak zmizel v díře a vyvalil zbytek arzenálu. Všichni až na Korma, který s touto podivnou zbraní asi neměl nejlepší zkušenosti, jsme zandávali podivné motouzy do soudků.

"Hlavně opatrně" šeptal Korm stále skrytý za stěnou.
"Hotovo" řekl jsem a se zalíbením pozoroval asi dvacet coulů vysoké soudky.

Gurm vzal do ruky jeden, který byl poloprázdný a řekl Bístovi.

"Ty a Korm otevřete dveře a já to do tý chodby zapálený hodím".
"Dobře, ale šahat na to nebudu." řekl Korm a šel ke dveřím.

Chvilku u nich naslouchal a když nic neslyšel pomalu a potichu začal sundávat závoru. Gurm mezitím zapálil louč a držíc ji v ruce, připravoval se k zapálení a hodu. Na znamení otevřel Bíst dveře. Gurm nahlédl dovnitř, ale když nikoho neviděl, pokynul nám, abychom šli dovnitř. V chodbě opravdu nikdo nebyl. Gurm jdouc sebevědomě první došel až k záhybu chodby a uviděl, že otvor, kterým jsme včera vtrhli na gobliní hostinu je zcela zabarikádován. Došel až k němu a nahlédl otvůrkem u země dovnitř. Spatřil zpřevrácené stoly a za nimi připravených asi třicet goblinů s luky a meči. Otočil se k nám a posunkem naznačil Bístovi, aby došel pro plnější soudek. Během minuty byl Bíst zpět a opatrně nesl jeden zcela plný opatřený asi čtvrtmetrovou šňůrkou. Gurm ho vzal a poměřil s dírou při zemi. Soudek do ní tak tak pasoval. Položil ho tedy na zem, zapálil onen motouz a vší silou ho kopl dovnitř. Když to Korm uviděl, podlomila se mu kolena a utíkal z chodby pryč. Jelikož jsme věděli, že Korm není bázlivý a má velmi dobře vypěstovaný pud sebezáchovy, utíkali jsme za ním. Jakmile vyběhl ze dveří i Gurm, zapřel je Bíst závorou a přitiskl se po vzoru krolla ke zdi. Chvilku bylo ticho a ozývalo se jen udivené chrochtání goblinů, kteří patrně viděli něco podobného taky poprvé. Třísekundové ticho protrhla detonace. Mohli jsme na vlastní kůži posoudit, zda si Korm vymýšlel, či zda li mluvil pravdu. Chvilku po ohlušující ráně byly vyraženy dveře a sesypalo se na nás ze stropu trocha uvolněného kamení. Všude bylo najednou plno prachu a já se jen s obavami podíval na zbylé soudky, které se válely pár kroků ode mne. Naštěstí jim nic nebylo.

"Fuj, to byla pecka!" odplivl si Bíst a koukal na tu spoušť kolem.
"Blázne, tys do toho kop" řval hystericky Korm na Gurma a málem mu jednu ubalil.
"Klid" chytil jsem krolla za srstnatou ruku, aby se snad v prchlivosti neunáhlil, ale tím jsem na sebe jen upozornil.
"Tos mu v tom nemoh zabránit" řval na mne a já litoval, že jsem na něj šahal.
"Pardon" ozval se trochu ukašlaně Gurm.
"Takovou pitomost bych neudělal ani já" vybíjel si na Gurmovi zlost Korm.
"Tiše" řekl Bíst a uklidňoval naše hlučné chování.

Všichni jsme uslyšeli úpění a řev, který pozvolna ustával.

"Na ně, než se vzpamatujou" řekl Bíst, jako by snad netušil, jakou hrůzu to muselo v jídelně udělat.
"Ty už se nevzpamatujou" poznamenal trochu klidněji Korm, otevřel svou čutoru, napil se a šel za Bístem.
"To mi nedáš ani loka ?" zeptal jsem se, doufajíc, že ho tak přivedu na jiné myšlenky.
"Tak já sebou vezmu raději tu slabší" křikl do chodby Gurm a pro jistotu ještě trochu ze soudku odsypal.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.