Z dob hrdinů - kapitola desátá



Konečně jsme dorazili k Boraku. Bylo to docela velké město a tak jsme se všichni těšili na našeho kouzelníka. U brány nás však zastavil strážný.

"Vstupní daň, jeden zlatý."
"Prosím?" zeptal se Korm, který nikdy neopouštěl peníze nevydané za pitivo dobrovolně.
"Zlaťák, nebo vypadněte!" obořil se na nás strážný lehce naštvaně.
"Já to za nás trhnu" řekl Bíst, ale nikde neviděl Gurma.

Tak dal strážnému jen tři zlaté a vešel jako první. Tu jsem zahlédl v jednom tmavém koutu nějaký pohyb. Podíval jsem se tam lépe a zřel jsem Gurma, kterak se mi zhmotňuje přímo před očima. Jakmile jeho teleportační kouzlo skončilo, tak ke mě s úsměvem vykročil.

"Nechtělo se ti platit, co?" zeptal jsem se.
"To víš že jo, takovýmu vydřiduchoj budu cpát peníze, ani mě nehne." chichtal se.

Vyrazili jsme tedy do města. Jelikož cílem našeho hledání byl kouzelník, rozešli jsme se hledat každý sám. Vešel jsem tedy do chudší čtvrti, kde jsem se po asi hodinovém vyptávání málem srazil s Bístem a Gurmem, kteří byli zdejšími obyvateli nasměrováni na stejné místo. O kus dál jsme zahlédli Korma, jak se jeho vysoká postava doslova brodí davem čumilů, kteří takto vysokého člověka asi nikdy neviděli. Bíst na něho zamával a Korm, viditelně potěšen tím, že nás našel, začal "plout" k nám. Celá naše parta se tedy vydala k domku, který se od ostatních odlišoval jen tím, že měl na dveřích klepadlo ve tvaru jakési hůlky se stylizovaným bleskem. Gurm jím zaklepal a za chvilku se objevil v okně náš starý známý. Ihned nás poznal, zamával a opět zmizel v okně. Čekali jsme, až nám přijde otevřít. Asi po pěti minutách se Bíst rozhodl, že zaklepá znovu. V tu chvíli mu klepadlo zmizelo před očima.

"Co to je?" lekl se.
"Asi jsi to urval." konstatoval Korm, který si doposud nevšiml, že Bíst má ruce prázdné.
"Hele" řekl jsem a plácl rukou nad stopy v bahně vedle dveří.

Má ruka narazila na odpor nějaké neviditelné hmoty. Stopy se najednou začaly plnit nohama, až se objevila celá postava našeho kouzelníka i s klepadlem v rukou.

"Sakra, jak jsi mne odhalil?" řekl trochu zklamaně. "Vždyť jsem si dával takový pozor, abych se něčím neprozradil."
"To asi nebude klasická neviditelnost, co?" řekl Gurm uznale.
"Ne, ale jak jsi přišel na to kde stojím?" ptal se se zájmem.
"Stopy v bahně vidět byly." usmál jsem se.
"Už se lekl, že jsi použil nějaké magie a já mezitím šlápl do mokré hlíny!" uchechtl se kouzelník a otevíraje dveře nás pozval posunkem dovnitř.

Vešli jsme do nepříliš přepychově zařízené, ale velice hezké místnosti. Usadil nás na polštáře na zemi a přinesl čaj. Gurm, já i Bíst jsme si nalili z konévky, jen Korm i šálek naplnil ze své čutory. Kouzelník, chápaje krollovy potřeby, došel ještě pro pivo, které již náš obr s radostí přijal.

"Co vás přivádí, to už vám goblini vyprášili kožich?"

Korm lehce zakuckal a udiveně se na starce zahleděl.

"Ne, ty už otravovat nebudou." ušklíbl se Bíst.
"To jste se tedy vyznamenali!" poplácal uznale stále civícího Korma po zádech.
"Chtěli jsme vás s Gurmem poprosit, zda-li by jste nás nenaučil ještě nové kousky." řekl jsem.
"A jestli by se nenašel nějakej učitel pro nás" zablekotal Bíst.
"Ale jistě, bude mi ctí, mám však otázku. Budete se ještě toulat po světě, nebo se usadíte?"
"Já už sedím" ozval se Korm.
"Já se určitě časem vrátím do Mursu " řekl Bíst.
"My s Gurmem ještě nevíme" odpověděl jsem já. "Proč se ptáte?"
"No víte, zdejší zemanství je opravdu velké a asi měsíc cesty pěšky odtud je nějaký starý hrad a v něm nějaké divné síly. V okruhu padesáti mílí se tam nedaří nikomu, kdo věří v dobro, až na jednoho starého druida. A já jsem dostal za úkol zjistit proč tomu tak je. Ale obávám se, že bych musel bojovat se všelijakou sebrankou a mé reakce už nejsou co bývaly. No a navíc už jsem na nějaké to dlouhé cestování poněkud starý. Chtěl jsem vás tedy požádat, zda-li byste se tam podívali, navštívili druida a přinesli mi zprávu, co se to tam děje. Samozřejmě, že bych vás na cestu dostatečně vybavil jídlem, koňmi a dobrými radami."
"Máme v plánu se ještě nějaký čas toulat zdejším krajem a pokud Vám to pomůže, proč nejít zrovna tam?" řekl Gurm.
"Pak se můžeme dohodnout, jsem sice vcelku chudý, ale jako protislužbu bych vám dal tato lejstra. Číst toto písmo již umíte, takže cestou tam se můžete naučit nová kouzla z těchto svitků."
"Já myslel, že nás něco naučíte již nyní." špitl nesměle Gurm.
"Ale samozřejmě, můžeme začít hned zítra. Myslel jsem, kdyby jste se zlepšili po cestě. Bydlet můžete u mého přítele. Je to skvělý šermíř a jistě by vás něco naučil." řekl a vysvětlil nám jak se dostat k jeho obydlí.

Vyšli jsme tedy i s listem od kouzelníka k šermíři. Dveře nám otevřel sám majitel domu. Po předání listu se mu rozzářila očka a zamumlal:

"Tak to jste vy, o kom Melom vyprávěl, pojďte dál."

Usadili jsme se u stolu a celé naše vypravování o boji s gobliny se opakovalo. Šermíř na nás koukal a zjevně se bavil. Nakonec jsme dostali každý jednu místnost v jeho obydlí, kde jsme vegetovali celý měsíc. Bíst s Kormem se učili, až se z nich kouřilo. Dělali nějaké naznačované útoky, které vypadaly jako opravdové, ale jejich účinek měl jen zhoršit obranu nepřítele při příštím útoku. Já a Gurm jsme se také neváleli a studovali jsme s Melomem nová kouzla.


Po onom měsíci cvičení jsme se rozhodli vyrazit na návštěvu druida. Melom nám obstaral u místního zemana koně. Jediný problém stvořil Korm, kterému se zalíbil jeden zvlášť krásný, zcela evidentně bojový, kůň. Zemanovi se nechtělo koně příliš zbavovat a tak řekl:

"Pokud se sám rozhodně tě na hřbetu nést, zapůjčím ti ho!"

Korm se sebejistým krokem vydal ke koni, který začal jevit známky nevole. Začal se vzpínat a Kormovu snahu ho osedlat viditelně nepodporoval. Nakonec to skončilo jen pokopaným krollem, který se rozhodl, že půjde raději pěšky.


Já a Gurm jsme obdrželi zcela nové okované hole a krásné kápě. Bíst si nechal vyspravit brnění po Goblinovi, na kterém přece jen zapracoval výbuch v podzemí, i když se to tak na první pohled nezdálo. Celá zbroj se totiž v místě ožehnutí ztenčila a hrozilo její proražení i velmi slabým úderem. Korm si nechal ušít nové boty, protože jeho truc ho nepřešel a jiného koně nechtěl. Také si sehnal nový kyj, protože jeho starý se hodil již pouze jako silnější poleno do kamen.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst... Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě...).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.