Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (2.1MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.
Byl jednou jeden Janek. Byla to andulka (papoušek) a patřila jednomu Lukášovi. A ten Lukáš byl moc chudý. Jediná jeho obživa byla produkce Janka. Jenže Janeknebyl moc ukecaný andulka, a tak většinu roku měl Lukáš bídu s nouzínastěhovanou v chalupě. Postupem času musel prodat Hi-Fi věž, která mu bylastejně na nic od té doby, co mu odpojili elektřinu. Jednou ráno, když chtěl jítdo města s papouchem, našel v kleci místo Janka kocoura. Lukáš propadlbeznaději. Janek byl sežranej nějakým vypelichaným kocourem. Ale kocour věděl,co se sluší a patří, a s Lukášem se o papouška rozdělil. Lukáš už se chystal, žese oběsí, když tu kocour promluvil:
„Co blázníš, chceš se zabít?“
Lukáš se lekl, ujely mu nohy a už visel. Nebýt toho, že trámy byly shnilé a lanozpuchřelé, možná by zde pohádka končila, ale jelikož trámy byly jako z perníku a lano stálo taky za. no nestálo za nic, tak to milý Lukáš přežil jen s odřeninami. Barák mu ale spadl na hlavu. Vyškrábal se ven, kde už na něho čekalkocour.
„Sežeň mi boty a odměním se ti bezstarostným životem,“ zamňoukalkocour a urovnal si fousky.
Lukáš zprvu nevěřil svým očím. Kocour, který mluví a chce boty. Ale protože bylještě trochu zblblý z toho věšení, a hlavně připitomělý z toho, jak mu spadnulbarák na škebli, tak se vydali k místnímu obuvníkovi. Kocour si vybral boty napodpatku, zdobené perletí, celé z krokodýlí kůže. Lukáš zaplatil poslednímidvěma sty tisíci, co měl náhodou u sebe.
„A jsem na mizině,“ prohlásil, když mu po třech dnech došlo, co udělal.
„To nic…“ utěšoval ho kocour a vykračoval si v nových botkách vedle bosého Lukáše.
„Co budu dělat?“ hořekoval Lukáš a vzpomínal na zlaté časy s Jankem.
„Hoď se do klidu, nemáš vůbec žádný problém,“ snažil se mu spravit náladu kocour.
„Jak to, že nemám? Nemám peníze, dům, jsem chudej jak kostelní myš!“
„Myš…“ zopakoval zasněně kocour a mlsně se oblízl.
A tak šli a šli a šli, až došli do království, kde hledali pro princeznu ženicha.
„Teď je na mě, abych se ti odvděčil!“ řekl kocour a vydal se ke králi.
Král uvítal kocoura jako pána. Obdivoval jeho krásné drahé boty. Kocour muvyprávěl o daleké cestě, kterou vážil až sem, protože slyšel, že hledají ženichapro svou dceru. Král byl nadšen. Okamžitě kocoura se svou dcerou oženil. Kocourz toho byl ještě chvíli na větvi, ale než se vzpamatoval, byli svoji. Zjistil,že princezna je docela kočka a že to mu jako kocourovi vyhovuje. Vyjeli si ven v kočáru. Lukáš ještě ležel u brány a čekal na svého kocoura, až mu pomůže a odmění se mu za boty.
Kocour opravdu nezapomněl a udělal z Lukáše svého poskoka. Lukáš musel cíditjeho boty, leštit trůn, jablko, žezlo i korunu, a když měl všechny povinnostisplněné, mohl kocoura hladit. Lukáš byl vždy trochu prostomyslný, a tak mu to aninevadilo. Měl zbytky z toho, co kocour nedojedl, mohl spát na zemi u jehopostele a hlavně měl jistotu, že zdejší lana a trámy jsou určitě dostatečněpevné…
A tak si žil a žil, až jednoho krásného dne mu došlo, že kocour se má líp.Sebral mu boty, dal je do bazaru a za stržené peníze si koupil papouška.Andulku. A dal mu jméno Janek. Odešel z království, našel si pěknou chajdu a tamsi žil klidně a spokojeně až do dne, kdy ho zase navštívil jeden vychytralýkocour. Ale to už je jiná pohádka. Nebo není…?
Jo, nutno dodat, že bez bot pozbyl kocour svých výhod, princezna se s nímrozvedla a vzala si Lukáše, který konečně vedl bezstarostný život… Uf, na to jsem málem zapomněl 87).
