Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (0.63MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.
Byla jedna jablíčka, ne zas tak moc maličká,
a ta zdrhla z ošatky od jedné staré babky.
Koulela se světem, utíkala dětem,
koulela se po cestě, dostala se k nevěstě.
Nevěsta je zvedla – „Jsou ta jablka jedlá?“
„Určitě jsou, moje paní,“ řekl ženich, otřel je dlaní.
Nevěsta se zubila, ženich se též zubil,
jablíčka se zhrozila, když z nich kousek ubyl.
Ti dva potom do misky dali už jen ohryzky.
A tak milá jablíčka, co je měla babička,
v ohryzky se změnila, už tak krásná nebyla.
Ale jeden malý chlapec, co si občas zalez za pec,
sebral z jablek zbytky, dal je mezi kytky.
Začaly z nich rašit stromky, časem vyšší nežli domky.
Jak už letí ten náš svět, minula desítka let,
a pak druhá a pak třetí, až zestárly milé děti.
A byly z nich babičky, co se krmí jablíčky.
Z kluka se stal dědeček, sedl si na bobeček,
sebral jabka do ošatky, položil je vedle babky.
A byla to jablíčka, ne zas tak moc maličká…
