Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (2.1MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.
Žil byl jeden dědeček a ten se živil rybolovem. Každé ráno vyjížděl na moře avečer se vracel domů. Většinou s prázdnou, protože od té doby, co tu jezdilytankery s naftou, se občas nějaký potopil a v tom sajrajtu toho moc živéhonezbylo. Ale dědeček měl důchod a na svůj životní styl byl zvyklý. A tak pokaždéráno vyjel na moře a pokoušel se něco vylovit. Někdy vytáhl kapitána právěpotopené lodi (ty vyhazoval, protože byli podměreční), občas mu zabrala mořskápanna, kterou si dlouze prohlédl a pak ji vrátil moři, protože by mu jehobabička pěkně zmalovala záda, kdyby se dozvěděla, jak si prohlíží spoře oděnénymfy. A od té doby, co byla babička přes internet napojená na špionážnísatelity, už raději ty mořské panny z vody ani netahal.
Jednoho dne se mu splávek opět zakolíbal a dědeček hrábl po podběráku. Jaké bylojeho překvapení, když vytáhl zlatou rybu.
„Když mě nehodíš zpátky, splním ti tři přání,“ zaskřehotala přiotrávená ryba apři pohledu na ropné skvrny se jí udělalo šoufl.
Hledala nějakou udici již pěknou řádku let, ale nikdo, až na našeho dědu, nebyltakový blázen, aby v takovém sajrajtu rybařil.
Děda nejprve nevěděl, co má dělat, ale nakonec si rybu uložil do kyblíčku svodou, nahodil motor a rozjel se směrem ke břehu. Ryba se podivila, když sivšimla, že motor nemá žádnou nádrž.
„Jestli budeš chtít, tak ti přičaruju nádrž k tomu motoru,“ řekla.
„K čemu nádrž?“ podivil se děda a začal si ťukat na čelo.
„Na pohonné hmoty,“ odvětila rybka a vykašlala reklamní leták od Aralu.
„Moře je plné ropy…“ odtušil děda a vesele se zasmál.
Ryba si konečně všimla hadice ponořené do moře, která nasávala mastnotu a sunulaji k motoru, vybrakovanému ze starého trabanta.
Dorazili ke břehu. Děda popadl kyblík s rybou a vydal se ke staré barabizně.Rybka zmerčila možnost a začala nabízet:
„Co bys řekl novému domu?“
„Blázníš, rybo?“ zděsil se děda. „Víš, jaký bych musel platit daně? Takhle mámalespoň pokoj od berňáku!“
Otevřel dveře a přinesl rybu dovnitř. Vnitřek byl dost ubohý. Málo světla zeškvíry u dveří a jedna skříň. Ryba to zkusila naposledy:
„A co krásný vnitřek domu? Interiér dle poslední módy?“
„Ne, děkuju!“ odsekl děda a otevřel skříň.
Objevily se dveře do výtahu. Za chvilku to cinklo a děda vstoupil dovnitř.Stiskl tlačítko a výtah se rozjel dolů. Ryba oněměla úžasem. Taková barabizna amá výtah. Najednou se zdviž zastavila a děda vstoupil do podzemního přepychovéhosídla.
„Koukni, co jsem chytil, babičko,“ volal už z dálky.
Babička líně zvedla oči od počítače, kde zrovna chatovala se Sexyboyem.
„Co to zase máš?“
„Zlatou rybku!“ chlubil se děda.
„Mluví?“ otázala se znuděně babička.
Děda zašplouchal prstem ve vodě v kyblíku, ale ryba ze sebe nedostala ani slovo.
„Už ne, asi oněměla úžasem,“ pokrčil rameny dědeček.
„Tak ji hoď do akvária,“ houkla babička a vrátila se zpět dokonverzace s mužem, který si říkal Sexyboy.
Zlatá rybka se marně snažila promluvit. Opravdu oněměla. Nedostala ze sebe anihlásku. Dědeček ji přinesl k obrovskému bazénu.
„Tady ti bude dobře,“ řekl a vylil ji do vody.
Rybka se potopila, protřela si ploutvičkama oči a oněměla podruhé. V bazénu byloasi tisíc dalších němých zlatých rybek. Děda nasypal do bazénu osm pytlů krmenía šel zpátky do kuchyně. Vzal to přes konírnu, oddělení aligátorů, podrbal zauchem svého oblíbeného jednorožce, dal zob ptáku Ohniváku, nakrmil vlka a svouoblíbenou svíčkovou dostala do svého kotce i Karkulka. Když došel do kuchyně azačal vařit pro sedmero krkavců, jen si povzdechl:
„Tedy, nebýt kouzelný dědeček, tak nevím, jak to tu uživím…“
