Druhý den mne probudil Bíst, který ve snaze projít kolem mne co nejtišeji, abyvšem dopřál delší spánek, mi dupl na ruku. Mé zařvání bylo pochopitelné, protožemi dvousáhový kolos málem rozdrtil kosti. Bísta jsem nakopl a chladil se vevědru s vodou. Nemotorný barbar ještě stačil zdemolovat stoličku, na kterouprudce dosedl. Druid se probudil téměř okamžitě, Korm se pouze převalil na druhýbok a spal dál. K mému velkému překvapení se ale probral i Gurm. Zdravou rukousi protíral oči a snažil se vstát.
"Je vzhůru!" křičel jsem.
Bíst a druid rychle přispěchali. Rychle jsme Gurmovi vysvětlovali kde je a co ses ním stalo. Nemohl uvěřit tomu, že byl mrtev. Když jeho prvotní překvapenípominulo, řekl:
"Měli bychom se co nejdříve vrátit do města, abychom varovali krále."
"Před čím? Ten bláznivej mág je pohřbenej pod troskama!" uklidňoval ho Bíst.
"Když mne napadl svým vědomím, podařil se mi jednu chvíli spatřit jeho podstatu.To co jsme zabili nebylo jeho skutečné tělo. To je strašlivě daleko odtud.Zabili jsme pouze zmámeného otroka, který neměl vlastní vůli."
"Cože?" zhrozil se druid.
"Skutečný mág se chystá napadnout toto království strašlivou armádou kostlivců adalších nemrtvých, kteří mají změnit tuto zemi v hrob. Chce šířit jen smrt."
"To je možné, když napadl mne, uviděl jsem kostry a…"
"…chlapa v černé kápi" přerušil mne Gurm.
"Ano…" řekl jsem trochu nejistě, "ale myslel jsem , že je to nějakáhalucinace."
"Pouze jsi spatřil jeho vědomí." poznamenal suše Gurm.
"Musíte se okamžitě vydat na cestu!" vykřikl druid a začal se zuřivě hrabat vesvé truhle.
Udiveně jsme na něho hleděli. Najednou něco cvaklo a druid vyndal falešné dno.Poté vytáhl několik lahviček a trvanlivé jídlo, které sebou nosí lidé na dlouhécesty.
"Vypijte to!" poručil a každému podal jeden lektvar.
"Co je to?" zeptal se nedůvěřivě Bíst, protože jednání našeho hostitele hotrochu zneklidnilo.
"Velmi vzácný a velmi účinný léčivý lektvar. Do konce dne budete zcela uzdraveni
a svěží. Zítra se musíte okamžitě vydat na cestu, jinak může být naše království ztraceno!"
Jakmile jsme dopili, přišla na nás naléhavá únava. Jeden po druhém jsme sesesunuli k zemi. Ráno jsem se probudil spolu s ostatními a rozhlížel jsem se pochatce. Druid běhal tam a zpět jako šílený a připravoval věci na cestu. Mípřátelé pomalu vstávali a protahovali si ztuhlé údy.
"Není času nazbyt, musíme okamžitě do nejbližšího města, je tam část královskéarmády která nám může pomoci." chrlil druid.
"Nejlepší by bylo, kdyby někoho poslali do sídelního města, aby vyburcoval celévojsko!" řekl Gurm.
Ihned jsme vyrazili. Les byl tichý a klidný. Druid šel první a my v řadě za ním.Celou cestu jsme šli velice svižným krokem a neviděli jsme ani jedno zvíře. Kvečeru jsme se utábořili a já jsem s Gurmem sedl k ohni a začal studovat svitkyod kouzelníka z města. Gurm se začal učit mrak smrti, já ohnivou kouli aspolečně jsme luštili ochranu před šípy. Zadumáni do svých svitků jsme si aninepovšimli druida, který se opatrně zvedl a hleděl kamsi do křoví. Korm a Bíst,kterým druidovo počínání neušlo, se napřáhli po svých zbraních, když tu náhlevyšel ze stínu nádherný pes, který na nás zlověstně, ale tak nějak zvláštněvrčel. Nyní jsme už i my zaregistrovali ticho, které přerušil druiduklidňujícími slovy. Pes najednou ztichl a začal se k němu lísat, jako by seznali odjakživa.
"Seznamte se, to je Frup" řekl nám.
"To se jmenuje podle toho, jak funí při vrčení?" vtipkoval Bíst.
"Ne, podle zvuku, který zazní, když někomu láme vaz" odvětil druid.
Bíst nasucho polkl a pohlédl na opravdu krásně stavěného psa, který spokojeněvrtěl ocasem.
"To je tvůj pes?" optal se Korm, kterému všechno docházelo poněkud později.
"Ano, Frup mi několikrát výrazně pomohl v boji."
"Je skvělej!" vykřikl Gurm a chtěl ho pohladit.
Pes se po něm ohnal tlamou a já mohl spatřit obrovské tesáky, které opravdumohly zabít na jedno stisknutí.
"Neriskuj, nezná tě a neví co chceš dělat" varoval ho druid ale bylo to určenonám všem.
Pes se pohodlně usadil u druidových nohou a začal spát. Oheň pomalu dohasínal amy jeden po druhém usínali.
Ráno mne probudilo svým studeným dechem. Ohniště ještě doutnalo a druidův pesvesele pobíhal a občas zafuněl Kormovi do tváře. Ten se vždy jen ohnal azamručel. Kdyby to nebylo zvíře, věřil bych, že z Kormovy reakce měl škodolibouradost. Druid všechny ostatní vzbudil a vyrazili jsme na další cestu. Našemonotónní cesta trvala celých čtrnáct dnů. Za tuto dobu jsme s Gurmem bravurnězvládli nová kouzla a Bíst s Kormem rychlým pochodem utužili svá těla.
"Šli jsme napříč lesem, takže se během zítřka, nejvýše pozítří se musíme dostatdo města." oznámil nám druid, když jsme asi v poledne vylezli z hvozdu.
"Chceš mi říct, že cesta zpět pěšky a lesem rvala skoro stejně dlouho, jakocesta k tobě na koních?" zeptal se nedůvěřivě Bíst.
"Když víš, kudy vedou zkratky a když znáš přesnou polohu svého cíle, trvá ticesta vždy kratší dobu…" usmál se druid.
"…cesta ke mně je klikatá, vyhýbá se občasným roklím a objíždí skály, cestahvozdem je rychlejší, protože vede přímo." vysvětloval druid a čáral špičkounohy do jílovité zeminy nákres.
"My jsme jeli takovým obloukem?" udivil se Gurm, když zjistil, jak strašnouoklikou jsme obcházeli tento hvozd ukrytý za kopci.
"Pojďme, nebo nestihneme varovat krále včas!" vytrhl nás z rozjímání druid.
Druhý den se opravdu začalo v dáli rýsovat město Borak. Přidali jsme do kroku,když tu nás najednou upozornil Bíst na podivný oblak za obzorem.
"Že by se blížila bouře?" optal se znepokojeně Korm.
"Domnívám se, že jsme s odchodem příliš otáleli, bojím se, že to budounepřátelské hordy" pronesl s bolestí v hlase druid.
"Rychle, ať jsme co nejdříve za hradbami!" vykřikl jsem.
"Korme, jsi nejrychlejší, běž a upozorni ve městě na nebezpečí. Ať vyšlou poslypro posily. Zdá se, že bude válka…" instruoval smutně druid Korma.
Ten nelenil a již klusal. Bíst trochu nadával, že musí nést větší část krollovybagáže, ale uznal, že v zájmu věci musí být náš běžec co nejlehčí. Přišli jsme kbráně, u které se válel náš starý známý výběrčí vstupní daně. Korm se patrněnezdržoval placením a vynutil si vstup dovnitř svým osobitým stylem. Okolostojící žebráci se mu stále smáli. My však pokračovali rychle dál. Když jsmevešli, byly přípravy na útok nepřátel v plném proudu. Plnily se zásobárny nahašení požárů, lukostřelci nacpávali své toulce a zkoušeli luky, v kádích serozehřívala smola a tak dále. Všude byl shon a zmatek, který se pokoušelusměrnit nějaký voják. Jak jsme zjistili, byl dnes zrovna jarmark a ve městěbylo asi dvacet alchymistů, kteří přijeli prodávat své lektvary. Nyní pracovalina bombách a ohnivých hlínách. Druid zamířil okamžitě k veliteli, kterýrozmisťoval jednotlivé vojáky na hradby.
"Buď pozdraven, jsem druid z.."
"Ano, vím, děkuji za upozornění na nepřátelské vojsko. Poslové již vyjeli a… "informoval velitel.
"Kolik máte mužů?" otázal se tak trochu nevychovaně Bíst.
"Stopadesát lučištníků, třista mužů ve zbroji a padesátku jízdy…" odvětilBístovi.
"Trochu málo" poznamenal Gurm.
"Samozřejmě že je tu ještě spousta dobrovolníků, několik alchymistů, kouzelnícia z okolních vesnic mají přijet další ozbrojené síly. Odhaduji že počettěžkooděnců vzroste na plných pětset…" odvětil hrdě a pln optimismu.
"…domnívám se že tvrz ubráníme!" dodal a bylo vidět, že tomu snad i věří.
"Bojím se že ne…" zašeptal jsem, ale nahlas jsem nic neřekl, abych nekazilmorálku.
"Odhaduji, že útok bude proveden zítra ráno." prohlásil.
"Já si myslím, že budeme napadeni v noci." řekl druid.
"Prosím vás, jen blázen by napadal opevněné město, které ví o útoku v tu noc, vekterou dorazí, bez odpočinku. Jejich ztráty by byly strašivější než ve dne. Mělibychom výhodu. Nemohli by účinně použít katapulty a…"
"Co když jim na ztrátách nezáleží…" ozval se temně druid, "…co když využijínoci, abychom nezjistili jejich počet a zaútočí."
"Pak to bude jejich smrt." usmál se velitel.
"Nebude, už jsou mrtví." pronesl Gurm.
Veliteli viditelně zatrnulo. Teprve teď mu začalo docházet, že bude mít tu čests nemrtvými a ne s bandou nájezdníků.
"Připravte opevnění na noční útok, louče na hradby a zabarikádujte hlavní bránu."zařval na vojáky náš velící důstojník.
"Ale pane, kdo by riskoval noční pře.."
"Nediskutujte vojáku, vyplňte rozkaz…" zařval velitel, "…a modlete se."dodal polohlasem.
Voják rychle odběhl a začal vydávat rozkazy.
"Může jim trvat i den, než se k nám dostanou, ale nepodceňoval bych to nebezpečí."poznamenal ještě druid.
Šli jsme hledat Korma. Byl v krčmě a odpočíval. Přidali jsme se k němu. Já aGurm jsme až do setmění spali.
