Z dob hrdinů - kapitola patnáctá



Když se začalo smrákat, vyrazili jsme k hradu. Druidovo kouzlo nám zabezpečilobezpečnost, protože veškerý porost, křoví, ba i tráva, se vlnily a vzdouvaly tak,že nás zcela skryly. Dorazili jsme k zřícenině.

"Kam nyní?" zeptal se Gurm.
"Musíme jít do věže. V ní je odbočka do nitra hradu." zašeptal druid.

Šli jsme k věži a druid nám otevřel. Vešli jsme do věže. Točité schody nás vedlyvzhůru a slyšet byly pouze naše kroky. Najednou se druid zastavil a položil rukuna zeď. Pak svou holí lehce poklepal na kameny. Uviděli jsme, jak z kamenůvyrůstají šlahouny a začínají přesouvat jednotlivé kusy zdi stranou. Nakoneczbyla "zelená brána" která držela zeď pohromadě. Prošli jsme dovnitř. Gurmvytáhl první svitek a přečetl ho. Kolem celé naší skupiny se objevila aura,která lehce osvětlovala bělavým světlem okolí. Šli jsme dále do nitra hradu.Několikrát jsme spatřili několik kostlivců, kteří zprvu zaútočili, ale po nárazuna auru byli vrženi neznámou silou zpět. Světlo kolem nás pak jen poněkudzakolísalo, ale poté se opět ustálilo. Pomalu a opatrně jsme postupovali dále.Korm držel kyj, Bíst svou halapartnu, Gurm s druidem hole a já úzkostlivě svíralkouzelnou dýku. Najednou se před námi objevilo podivné oslepující rudé světlo azjevil se mág. Byl asi dva sáhy vysoký, starý, vousy až po pás, celý v černéróbě se zlatými lemy. V jedné ruce svíral nůž a v druhé krátký meč.

"Tak přeci jen si se vrátil, skrčku!" zaduněl jeho hlas chodbou.
"Zničím zlo, které tu pácháš!" odvětil druid a začal číst svitek, který vytrhlGurmovi z rukou.

Mág viditelně zbledl a cosi vykřikl. Ze dveří v chodbě se vyhrnuli ven kostlivci,zombie a další potvory, které jsem ani neznal. Poté zamumlal nějaká slova a zářekolem nás uhasla. Nemrtví se na nás vrhli. V tom okamžiku druid dočetl poslednířádky. Z jeho očí vytryskla podivná záře a zasáhla mága. Ten byl s bolestnougrimasou vržen na zeď po které se svezl k zemi. Korm s Bístem mezitím ničilinepřátele, ale byla jich strašlivá převaha. Najednou mág vstal a podivně sezahleděl na Gurma. Ten strnul a přestal se bránit dotírajícím příšerám. Druidzačal rozhazovat nějaká semena a vykřikovat neznámé formule. Kostlivci bylinajednou chytáni větvičkami za kosti, některé zombie si nás přestaly všímat atrhali výhonky, které jim zarůstaly do těla. Já se vrhl k mágovi, ale tvrdárána neznámé nestvůry mne srazila k zemi. Druid vytáhl další svitek a rychle hopřečetl. Z jeho očí vytryskly tři rudé blesky, z nichž mága zasáhly pouze dva.Mág, zle popálen, odtrhl oči od Gurma, který se bezvládně svezl k zemi. Bíst aKorm statečně ubíjeli jednoho nepřítele za druhým. Já vstal a podíval se na dýku.Byla v pořádku. Najednou jsem pohlédl mágovi do očí a měl pocit, že se mi někdosnaží rozmačkat mozek. Sil mi ubývalo a také má magická energie se začalazčistajasna vytrácet. Zaslechl jsem strašný výkřik Korma, který se svezl pozásahu mumie k zemi. Bíst nekontrolovatelně máchal halapartnou a zcela propadlamoku. Gurm, který již delší dobu nejevil známky života, ležel na zemi. I druidkterému došly svitky se jen marně pokoušel dostat blíže k mágovi. Zahlédl jsemněco jako lebku, která se mi vysmívá. Z lebky se stala celá řada koster. Nadnimi stál nějaký podivný muž se zachmuřeným výrazem. Opět mnou projela ostrábolest a vidina zmizela.

"Takto skončíme?" napadlo mne. "Zapomenuti a mrtví?"

Mou duší vzepjal odpor. Doposud nepoznaná síla mi dovolila uhnout pohledem.Tlak, který mi "lisoval" hlavu pojednou zmizel. Mág překvapeně zíral, protožeto bylo pravděpodobně poprvé, co někdo unikl jeho mentálnímu útoku. Já pozvedlruku a vrhl dýku. Bohužel, mág nebyl paralyzován překvapením do té míry, jakoubych potřeboval a bleskurychle uhnul. Kov zařinčel o zeď a dýka dopadla na zem.Mág ji s úsměvem sebral ze země a vykřikl.

"Je konec, blázne!" a začal se strašlivě smát, přičemž se s úsměvem díval nazbytek naší družiny.

Bíst s druidem uviděli, že jejich snaha udržet nestvůry dál ode mne, abychzaútočil jsou již marné. Bíst se vrhl k mágovi, ale ten ho pouhým máchnutímruky, které bylo posíleno kouzlem odrazil zpět do vřavy nepřátel. Druid se naněj též vrhl. Jen o vlásek uhnul napřažené dýce. Já, posílen vědomím, že jižstejně není co ztratit, jsem zašeptal formuli hyperprostoru a objevil se zamágovými zády. Ten si toho ale všiml a bleskurychle se otočil, přičemž mikouzelnou dýkou směřoval na krk. Podařilo se mi nastavit mu ruku tak, že jsemzasáhl jeho vnitřní stranu loktu. Jeho paže svírající dýku se najednou ohnula azbraň se mu zaryla do hrudi. Mág se na mne tázavě pohlédl. Zíral vytřeštěně namne a zařval:

"Nezvítězil jsi!"

Potom jeho tělo prkenně padlo k zemí. I tak jsem zaslechl nějaké zaklínadlo,které v okamžiku smrti zašeptal. Hrad se začal otřásat v základech. Rychle jsemse vrhl ke Gurmovi. Nezklamal. Držel v rukou poslední svitek. Neuměle jsem mu hovypáčil z ruky a rychle přečetl. Kolem nás se opět objevila ona záře a všechnynestvůry v této auře se rozpadly na prach. Ostatní pouze odstoupily a neskutečněřvaly. Bíst vzal s druidem Korma, já Gurma a rychle jsme vyrazili ven. Otočiljsem se ještě a spatřil mága, kterak se jeho bezvládné tělo vznáší ve vzduchu adýka vysává jeho duši. Ve věži druid opět vyhodil pár semen a ty začalyneuvěřitelně rychle růst. Zelená síť zabraňovala kamenům, aby nám spadly nahlavu. Rychle jsme vyběhli ven a prchali pryč od místa zkázy. Asi po sto sázíchjsme se zastavili a prozkoumali naše přátele. Korm, který měl neskutečně tvrdýkořínek žil, ale jeho rána na krku zle krvácela. Bohužel Gurm již nedýchal.Propadl jsem zoufalství. Bíst zatím kvapně ošetřoval Korma. Zastavoval krvácení,rovnal zlomenou paži a prováděl další úkony. Druid se podíval smutným zrakem naGurma.

"Je mrtev!" křičel jsem svou bolest do světa.
"Ano, je mrtev, ale…"
"Ale co? Už mu nic nepomůže, je pryč. Proč?" řval jsem nepříčetně na druida.
"Mohu se pokusit ho vzkřísit." řekl polohlasem druid.
"Gurm by nikdy nechtěl být mumií nebo zombie." křikl jsem opovržlivě na druida.
"Řekl jsem vzkřísit, ne oživit." řekl druid.

Nechápavě jsem na něho hleděl. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by uměl vzkřísitmrtvého.

"Musíme si ale pospíšit, dokud jeho duch není uzamčen v zemi mrtvých." dodal.


Neuvěřitelně rychle jsme překonali vzdálenost k chatě. Bíst položil Korma napostel a pokládal na rány druidem určené byliny. Gurma jsem mezitím odnesl knejvyššímu stromu, který mi druid ukázal. Za chvíli za mnou přišel. Usedl vedletěla a položil své dlaně na jeho spánky. Poté začal šeptat nějaká slova zekterých bylo poznat pouze to, že prosí svůj hvozd o sílu navrátit mrtvému život.Seděl tam nehnut a neustále šeptajíc své prosby lesu. Najednou jeho tělo seboutrhlo a on padl na strom. Gurmovi se zvedla hruď.

"Dýchá!!!" vykřikl jsem překvapením.

Druid, který ležel "v náruči stromu" se na mne podíval a lehce se usmál.
.
.
.

"…co Gurm?" zeptal se starostlivě Bíst.
"Ještě o sobě neví, ale žije." zašeptal zesláblým hlasem druid, kterého kouzlozcela vyčerpalo.

Pomáhal jsem převazovat ovázané rány našich bojovníků. Bíst i Korm měli ošklivésečné i tržné rány po celém těle. Korm, který ulehl asi před hodinou nyní veselechrupal a sbíral síly. Bíst jen odpočíval a druid vařil nějaké lektvary, kteréměly Gurma probudit. Já jsem si až nyní začal uvědomovat únavu svého těla.Pomalu jsem došel ke kůži položené na zemi a jakmile jsem si lehl, tak jsemusnul.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst… Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.