Z dob hrdinů - kapitola čtrnáctá



Ráno jsem se probudil. Ležel jsem asi čtvrt míle od trosek hradu. Rozpomněl jsemse na sochu a přátele. Rychle jsem začal meditovat. Třeba ještě žijí. Třeba jesocha jen zajala a uvěznila k onomu staříku. Třeba nějakým zázrakem uniklistejně jako já. Možná měl Gurm nějaké kouzlo, kterým se mohli zachránit. Stracho kamarády mne posiloval a obavy ze smrti byly překonány. Rychle jsem serozeběhl k hradu. Bez přemýšlení jem se vrhl do podzemí a šel poslepu. Najednoujsem v dáli spatřil fosforeskující zelenou záři. Zpomalil jsem a opatrně sevydal k onomu zdroji. Přišel jsem až k místnosti, ze které jsem tak zbabělevčera uprchl. Ona záře vycházela z vězení. Najednou jsem ustrnul. U jedné z kuplávy stála ona socha a cpala se kamením. Prohlédl jsem si místnost azaregistroval nějaký pohyb u protější stěny. Stěží jsem zarazil výkřik nadšení.Byl to Gurm. Nevím, zda uviděl i on mne, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.Přežil. Alespoň on určitě přežil. Začal jsem na něho mávat a doufal jsem, že simne nevšimne socha, která se ke mně natočila bokem. Najednou se ozval jejídunivý hlas.

"Vylezte ven, nemáte šanci na útěk. Vaše smrt bude rychlá."

Gurm, se urychleně schoval za roh. Zda tak reagoval na výzvu, či zda si mnevšiml, to jsem nevěděl. Povylezl jsem, abych byl trochu lépe vidět a vykřikl.Socha se obrátila a její výraz značil velké udivení.

"Gurme, na ni" zařval jsem, co mi síly stačily a začal odříkávat magickouformuli na černý blesk.

Ten zasáhl sochu a ozvalo se silné prasknutí. Z druhé strany vyběhl Korm audeřil ji do zad. Prasknutí zaznělo podruhé a socha pohlédla na útočníka.Konečně vykoukl i Gurm, který bez meškání poslal druhý černý blesk. Sochastrnula a celá popraskala. Korm, se dlouho nerozmýšlel a uštědřil ji druhouránu. Kamenná postava se změnila v kamení a písek.


Rychle jsme se vrhli do vězení. Najednou jsem ucítil, jak ze mne něco vysávámanaenergii. Zelenavá záře zablikala a zvýšila svou intenzitu. Začalo mi hučet vhlavě, jako po pořádné ráně a jediné, na co jsem pomyslel, byl útěk pryč. Teprvekdyž jsem se vyplazil ven z jejího dosahu, všiml jsem si, že Gurm má obdobnéproblémy a také opouští zcela vysátý kobku. Bojovníci se za námi ani neohlédli azačali se pokoušet rozbít pouta. Moc jim to nešlo, protože nechtěli staříkoviublížit, ale nakonec Bíst svým mečem roztáhnul články řetězu a vynesli muže ven.Až nyní si všimli, že s námi není něco v pořádku.

"Co se vám stalo?" zeptal se Bíst, který nemohl pochopit, proč se válíme na zemia držíme se za čelo.
"Pryč, rychle pryč" vykřikl Korm, který si všiml, že několik kostlivců začínáopět ožívat.

Pomohl nám na nohy a rozeběhl se první ven. Kostlivci se vydali za námi. Bíst,který nesl starce se protlačil kupředu a pokračoval dál. Korm se zastavil a mydo něho narazili.

"Já to tu vyřídím a vy padejte" houkl na nás.

Neprotestovali jsme, protože nám ještě pořádně dunělo v hlavách a rychle jsmenásledovali Bísta. Za chvilku jsme uslyšeli nárazy a řinčení zbraní. Občasnějaké silné prasknutí a pak opět zbraně. Vše ukončil tupý náraz a za okamžik seza námi vyřítil Korm.

"Od koster je pokoj." oznámil a utřel si zkrvavenou rukou čelo.
"Padáme" řekl Gurm.

Bíst vzal od Korma kyj a předal mu staříka. Já a Gurm jsme se rychle vydalinapřed k chatě, protože jsme věděli, že nás oba brzy doženou. Chvíli jsmeběželi, chvíli šli, abychom šetřili síly, ale neztráceli jsme čas. Cestou se mijevil les nějaký jiný. Podivně hučel, zdálo se mi, jako by mne šlahouny samychytaly. Občas jsem zahlédl něco jako oči, ale pokud jsem se podíval lépe, vždyse ztratily. Když jsme doběhli k chatě, nabyl muž vědomí. Zmateně se rozhlížel akdyž uviděl les a chatu, nepatrně se usmál.

Muže, který mezitím usnul, jsme v chatě položili na postel a okamžitě jsmeuplatnili znalosti získané od mastičkáře. Korm s Bístem se mezitím pokoušelisundat okovy, což se jim po třiceti minutách zápasení se kovem podařilo. Kdyžjsme s ošetřováním skončili, začal jsem se vyptávat, jak se jim podařilo sošeuniknout. Slova se ujal Gurm:

"Hned potom, co tě Korm odstrčil, jsem se vrhnul k té druhé díře a rychle zalezldovnitř. Bíst a Korm byli vevnitř chvilku po mě. Mysleli jsme, že by nás chodbamohla zavést někam dál. Chtěli jsme se dostat od sochy co nejdál, ale Korm mnenajednou zarazil. Vylovili jsme z vaku křesadlo a zapálili louč, kterou jsmenašli na zemi. Nejprve nechtěla chytnout, ale když jsme ji polili olejem, takza chvilku vesele plápolala. Před námi se objevily obrovské pavučiny, které setáhly daleko, kam jen louč dosvítila. Socha se za námi nevypravila, protože senemohla protáhnout. Neustále na nás řvala, že nemůžeme utéct. V tom měla pravdu,protože když jsme se pokusili pavučinu zapálit, něco se v ní zahýbalo a na násvyběhl obrovský pavouk. Korm ho sice sám udolal, protože Bíst si ošetřovalpopáleniny, ale když pavučiny prohořela, objevila se propast, které nebylovidět na dno a na druhou stranu jsme také nedohlédli. Mohli jsme jen doufat, žese vrátíš dřív, než pojdeme hlady, nebo než k nám něco z té propasti vyleze.Jinak by nás ta potvora pokropila, jen co bychom vystrčili hlavu. Naštěstí jsemtě uslyšel, když jsi zavolal a tak jsme vyběhli ven. No a zbytek jsi již viděl."
"Co ale budeme dělat teď?" zeptal jsem se, "ten kouzelník to jistě nenechá jentak!"
"Počkáme, až se probere" řekl Gurm a ukázal na ležícího muže.

Dlouho do noci jsme seděli u lůžka a sledovali jeho obličej. Nakonec jsemnepřemohl únavu a usnul jsem.


Ráno mne probudil Bíst s tím, že onen neznámý je při vědomí. Dali jsme mu napíta najíst. Jeho hladem zubožené tělo do sebe každým soustem nasávalo energii,kterou muselo během posledních dní vydávat. Nerušili jsme ho a čekali, až budeschopen se nám věnovat. Když dojedl, obrátil se k nám.

"Děkuji vám za záchranu. Ani nevíte, co by se stalo, kdybych zůstal uzavřen opár dní déle."
"Kdo jste?" zeptal se Gurm.
"Druid z tohoto lesa. Již několik let odolávám zlobě svého souseda. Já a můjhvozd mu bráníme v tom, aby dosáhl úplné moci. Víra v dobro v jeho blízkosti mutotiž znemožňuje nashromáždit energii k plnému ovládnutí temné magie."
"Co?" hekl Korm s otevřenou pusou.
"Je to jako s jídlem. Pokud jíš a otravuje tě moucha, můžeš ji buď nechat nebozabít. Pro něho je temná magie krmí a já jsem ta moucha. Kdyby byl dobré vůle ahledal dobro, smířil by se s mouchou, která by mu časem přestala vadit. Jenže onvyznává zlo a proto nemůže plně vychutnat nic za neustálého bzukotu."
"Takže vy ho vlastně odháníte od jídla!" zašklebil se Korm hledaje na druidovýchzádech křídla.
"A on se nemůže do koláče pořádně zakousnout!" usmál jsem se já.
"Jenže před časem mne ve spánku překvapil a uvěznil."
"Moucha byla umlčena." dodal si pro sebe Gurm.
"Proč vás rovnou neplác?" zeptal se Bíst.
"Asi chtěl, abych se díval, jak vítězí. Můj hvozd se začal pomalu probouzet abez mé kontroly se mu začal poddávat."
"Co budete dělat nyní?" optal se Gurm.
"Já musím opět hvozd uspat, ale vy byste mohli pomoci!" řekl druid.
"A jak asi?" zavrtěl nesouhlasně hlavou Bíst, "vás, starého a zkušeného dostal avěznil. Proč jste mu vlastně neutekl?"

Korm jen významně potřásl okovy, aby připomněl, že byl tak trochu připoután.

"Protože to zelené pole ze mne vysávalo energii a rušilo mi kouzla" zamračil sedruid, "a navíc ta socha měla rozkaz mne okamžitě zabít, kdybych se pokusil oútěk."
"Když tedy vládne takovými kouzly, jak bychom ho mohli zničit?" zeptal se Gurm.
"Je tu jeden způsob. I on má duši, ač černou jak uhel. Duši lze uvěznit démonemukrytým v očarované zbrani. Pokud by s ní byl zraněn, byla by navěky zatracena."
"Jenže kde takovou zbraň vzít?" zeptal se Bíst.
"Já ji už mám. Vždyť i to byl důvod, proč mne uvěznil. Ale úkryt zbraně ze mnenedostal ani mučením."
"Stejně se k němu nemůže nikdo dostat tak blízko, aby ho zranil" hodnotili jsmejá a Gurm smutně po našich zkušenostech situaci.
"Je pravdou, že normální člověk se k němu dostane pouze jako mrtvola, abyposílil řady jeho armády. Je ale pravdou i to , že člověk s magickou ochranoumůže kolem jeho strážců bez úhony projít. Navíc i jeho kouzla mohou býtoslabena."
"A máte i nějaké amulety, které by nám takto pomohly?" ptal se Bíst, kterémumagie vždy byla tak trochu proti srsti.
"Amulety ne, ale vlastním svitky, které jsou skryty i s onou zbrani v lese."
"A proč jste ho již dávno nezničil sám?" zeptal se Korm.
"Všechny tyto magické zbraně jsem si nechal přivést před několika lunami odjednoho proslulého alchymisty. Jeho poslové byly ale přepadeni právě tímtozlosynem a kdyby neproběhlo napadení právě v mém hvozdu, byly by všechny věciztraceny. Naštěstí jsem se dostal k onomu místu včas. Družinu, která mi všepřinášela, jsem již zachránit nemohl, ale podařilo se mi vše bezpečně ukrýt.Černokněžník mne pak pronásledoval. Několikrát na mne poslal kostlivce a dalšítemné síly, ale hvozd mne vždy ochránil. Netroufal jsem si ale jít a všechnyvěci vyzvednout, protože mne mohl kdykoliv překvapit. Ale i on musí vždy oúplňku vykonat černou mši na umocnění své síly, při které musí být přítomen.Myslel jsem, že toto je pravý okamžik, kdy provést můj útok. Ale nepočítal jsems tím, že úmyslně mši nevykoná, jen proto, aby mne mohl v nestřeženém okamžikupřepadnout. Šel jsem tedy do hvozdu, když jsem byl svou magií varován před jehoblízkou přítomností. Nevzal jsem tedy magické věci a do vaku jsem uschoval jenobyčejnou dýku. Když jsem se navrátil do chaty, byl jsem omámen nějakým kouzlem.Bránil jsem se, ale nakonec jsem spánku podlehl. Nepřemohlo mne však jen kouzlo,ale temní pomocníci, kteří na mne zaútočili ze zálohy."
"Takže on při rituálu zvyšuje svou sílu?" zeptal jsem se nervózně.
"Chce otevřít bránu mezi světem živých a světem démonů" odpověděl ustaraně druid,"a času je čím dál méně. Musíme ho zastavit dříve, než se mu to podaří."

Těžce vstal, uchopil svou hůl a vydal se do lesa. Vyrazili jsme za ním. Druidšel první a neprostupný porost se před ním jakoby rozestupoval. Po hodinovéchůzi jsme přišli k vzrostlému dubu. Druid se před něj postavil, rozpřáhl ruce acosi zamumlal. Strom pojednou začal bobtnat, měnil tvar, některé větve sezmenšovaly, jiné sílily. Najednou jsem zpozoroval, že strom se na nás dívá aotevírá ústa plná ostrých dřevěných kůlů. Druid došel až k němu a beze strachudo těch úst vložil svou paži. Když ji po chvilce vytáhl, objevil se v jeho rukouvak.

"Zde je dýka, ve které je zaklet onen démon" řekl a podával mi na pohled zcelaobyčejný nůž v pochvě.
"Svitky" a podával Gurmovi vak.
"Vydáváme se na cestu, na jejím konci bude naše vítězství či smrt" proneslslavnostně.

Korm se jen nervózně poškrábal na krku.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst… Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.