Z dob hrdinů - kapitola jedenáctá



Vyrazili jsme na cestu. My tři na koních a kroll vedle nás pěšky. Ale i tak bylstále dominantou celé skupiny. Jeli jsme po prašné cestě, která nebyla přílišudržovaná. Korm projevil velkou vytrvalost, protože k večeru, byl stále vícesvěží než naše koně. Gurm si ho dobíral, že si měl osedlat raději jeho, kdyžtolik vydrží a kroll na tuto narážku reagoval jen nespokojeným zamručením. Bíst,nepříliš zvyklý na jízdu na koni se rozhodl utábořit. Sesedli jsme tedy avyrazili k lesu, aby jsme mohli uvázat koně.

"Nějakej udejchanej" poznamenával Gurm na Kormovu adresu.
"Nějakej drzej" řekl výhružně Korm a významně potěžkával kyj.
"Budete se tu hádat, nebo se jde spát?" zeptal se unavený Bíst a sesunul se kzemi.
"Spát, mám první hlídku" řekl jsem a dovázal posledního koně s vzrostlému dubu.

Rozdělali jsme tedy oheň. Všichni si opekli kus masa a zalehli. Gurm ještěpoznamenal něco o tom, že jsem zapomněl přivázat Korma, ale kroll dělal, že tutonarážku neslyšel. Během noci se nic nestalo. Nikde ani živáčka. Hned ráno jsmese vydali na další cestu. Tímto způsobem jsme jeli asi dva týdny, až jsmedorazili do místa, kde obloho začala mít poněkud tmavší barvu a obzor se černaljak před pořádnou bouřkou.

"Jé, tady je pěkně" poznamenal Korm, kterému tato obloha patrně připomínalaseverskou domovinu.
"Fakt krása" projevil své pocity ironicky Gurm a s nelibostí pozoroval tmavénebe.
"Budete řečnit, nebo pojedeme dál?" zeptal se Bíst, který se na onen přírodníúkaz již dosytosti vynadíval.

Vyrazili jsme tedy dál po cestě, která se však začala pomalu vytrácet.

"To je opravdu skvělý" řekl naštvaně Gurm, "Kam teď?"

Podíval jsem se na malou orientační mapku, kterou jsem obdržel od zemana anašel místo, na kterém jsme se asi tak nacházeli.

"Asi půl dne cesty odtud bydlí druid a je to u nějakého lesíka" řekl jsem aprohlížel lehce zvlněný terén, hledaje nějaké stromy.
"Támhle něco je!" vykřikl Gurm a ukazoval v dálce nějaký flek, který senarozdíl od ostatních nehýbal.
"To nebude mrak" zhodnotil nález Korm.
"Poloha by odpovídala" potvrdil jsem po nahlédnutí do mapky.

Vyjeli jsme tedy oním směrem. Skutečně to byl les, ale po nějaké chatě nebodomečku nikde ani památky.

"Rozdělíme se" řekl Gurm a sesedl z koně.
"Jdu s tebou" řekl Bíst, kterému stále ještě jízda na koni nedělala dobře.

Vyrazil jsem tedy s krollem na objížďku lesa. Korm vytrvale klusal vedle mne aoba jsme naslouchali a opatrně se rozhlíželi. Asi po deseti minutách se ozvalpřekvapený vzdálený Gurmův výkřik a následné smrtelné řehtání koně. Okamžitějsem otočil koně a tryskem vyrazil k onomu místu. Krolla jsem nechal daleko zasebou a jeho dusot se i nadále vzdaloval. Za necelou minutu jsem uvidělobrovského tygra, jak se škrábe na strom za Bístem a Gurmem. Bístův kůň byl vdáli a Gurmův hnědák již dávno nebyl mezi živými. Bíst se snažil vytasit meč,protože halapartna zůstala dole a Gurm se staral hlavně o svou zraněnou ruku,která nepěkně krvácela. Sesedl jsem z koně a rychle ho přivázal k nejbližšímustromu. Vzal jsem si okovanou hůl a opatrně se vydal k tygrovi. Ten, naštěstípro mne, nejevil přílišný zájem o dění okolo, zato téměř jistá kořist na stroměho lákala. Bíst si mne všiml a zamával na mne. Pozdrav jsem mu opětoval apřiblížil jsem se ještě blíž. Najednou jsem uslyšel Bístův varovný hlas:

"Thorme, za tebou!!!"

Otočil jsem se a spatřil druhého, o poznání většího tygra, který se líným krokempředem jistého vítěze pomalu blížil. Za ním jsem zahlédl blížícího se Korma. Tensi okamžitě vzal do ruky luk a vystřelil. Bohužel minul a šíp se jen neškodněotřel o pruhovaný kožich šelmy. Ale i tak mi dal pár sekund na vzpamatování se,protože tygr se zastavil a pohlédl za sebe. Ihned jsem začal odříkávat formuliteleportace a přál si být po boku Korma. V okamžiku dořeknutí posledního slovajsem zaregistroval za svými zády nějaký pohyb. Byl to onen tygr, který se ještěpřed chvílí snažil vyšplhat k Bístovi. Teď ale letěl ladným skokem a mne dělilojen několik coulů od jeho otevřené tlamy. Naštěstí jsem se "rozpustil" vevzduchu a tygr dopadl do prázdna. Objevil jsem se vedle Korma a okamžitě vyřklzaříkávadlo černého blesku. Korm, který si mezitím vzal do ruky kyj, byl velicepřekvapen, jak jsem se vedle něho objevil. Na vysvětlování ale nebyl čas. Obatygři se totiž rozeběhli proti nám.

"Průšvih" zhodnotil naše postavení Korm

To jsem již dořekl zaklínadlo a z mých očí vylétl černý blesk, který neomylnězasáhl toho většího. Korm paralyzovaný nečekaným kouzlem nezaregistroval útokdruhého, který ho, naštěstí, jen povalil. Šelma se mu postavila na hruď a jejíostré zuby se blížily čím dál víc ke krollovu obličeji.

"Pomoc" křičel ze všech sil Korm, kterého od smrti dělilo jen pět coulů mezijeho krkem a tlamou zvířete.
"Sakra, pomoc" řval a volnou rukou sahal po šípu v toulci.

Druhý tygr se blížil i nadále, ale o poznání pomaleji. Přistoupil jsem rychle keKormovi, uchopil pevně svou hůl a vrazil ji tygrovi do oka. Tygr zařval a svalilse z Korma, který mu ještě stačil zabodnout šíp do hrudi. Zahlédl jsem Bísta,jak slézá z kmene a bere si halapartnu. Korm si mezitím vzal svůj kyj dorazilzraněné zvíře. Já, protože jsem celou svou magickou sílu již vyčerpal, jsem sepomalu stahoval. Bíst, který dohnal zvíře popálené bleskem se nerozpakoval aněkolika ranami tygra usmrtil.

"Můj kůň" ozval se plačtivě Gurm, který se doplazil k mrtvému hnědákovi.
"Ukaž tu ruku" řekl Korm.

Gurm natáhl zraněnou paži a Korm mu ji vcelku zdařile obvázal. Začal jsem sepoohlížet po svém koni. K mé radosti stál stále na svém místě živý a zdravý.

"Odkud na vás vyrazili?" zeptal se Korm.
"Byl na stromě a seskočil na nás" odpověděl Bíst, "rovnou na Gurmova koně, mě seten můj vytrhl."
"A jak jste se dostali na strom?" zeptal jsem se já.
"Já jsem tam vyšplhal a Gurm se vedle mne objevil jak duch" poznamenal Bíst.
"Smráká se, musíme najít tu chajdu" řekl Gurm, který se již stačil vzpamatovat.
"Korme, teď si tě opravdu osedláme" pokusil se zažertovat Bíst a Korm jennesouhlasně zavrtěl hlavou.

Bíst ještě nepříliš zdařile oba tygry stáhl a Korm se pokusil zpracovat maso.Neměl příliš štěstí, protože oby tygři byli již starší a maso, které bynechutnalo jako podešev, se hledalo velmi těžko. Vyrazili jsme tedy dál, nyní užvšichni pěšky, protože můj kůň nesl kůže a maso. K našemu úžasu jsme za párminut uviděli chatu i s vcelku upravovanou zahrádkou.

"Podívejte, tady to je" prohlásil vítězně Gurm.
"To je strašně velký" poznamenal Korm.
"Blázníš, vždyť se tam možná ani nevejdeme" odporoval mu Bíst.
"To silně pochybuju" řekl Korm a ukázal do dáli, kde se rýsoval hrad.
"A dorp…" vydechl Gurm, když uzřel vcelku zachovalé královské sídlo.
"Tam se podíváme později, já jsem už strašně unavenej" řekl jsem a vydal se koné chatě.

Ostatní mne následovali. Zastavili jsme se u dveří.

"Zaklepej" nakázal Gurm krollovi.
"Proč já?" zeptal se Korm.
"Protože máš zdravý ruce" odvětil mu Bíst, který ukazoval své od stromupoškrábané dlaně.

Korm tedy zabouchal a všichni jsme čekali. Nikde se ale nic nepohlo.

"Zkus otevřít" řekl Gurm.
"Proč já?" otázal se nervózně Korm.
"Protože si klepal" odpověděl jsem mu pro změnu já.

Korm, kterému nedošlo, že si z něho děláme blázny, vzal za kliku a dveřeotevřel. Gurm nahlédl zvědavě dovnitř, ale nikde nikdo nebyl.

"Třeba šel do lesa na dřevo" zašeptal Bíst.
"Nebo do sežrali tygři" poznamenal Korm.
"Nebo ho někdo unesl" řekl Gurm a ukázal na několik šipek zabodnutých do zdi.

Vstoupili jsme dovnitř a začali obydlí řádně prohledávat. Já nalezl nějakélahvičky, jednu s důvěrně známým rudým křížem a druhou s podivným znakem nohy.

"Hele, co mám" vykřikl radostně Bíst, který našel spižírnu.

Vzápětí se ale znechuceně otočil.

"To není možný, tady snad bydlí vegetarián."

Všichni jsme se zasmáli upřímnému žalu hladového barbara, který celou cestupřemýšlel, jakou pochoutkou bude druidem pohoštěn.

"Tobě snad nechutnají kořínky s naklíčeným obilím?" poškleboval se Gurm, kterýtušil, že lesní muž nebude mít velkoobchod s uzeným masem.

Také Korm si přisadil:

"Hele křížaly a sušené houby."

Všichni jsme spustili veselý smích, na který Bíst reagoval hrabáním se vevlastním vaku. Nakonec vytáhl pořádný kus masa a chtivě se do něho zakousl.

Pustili jsme se do dalšího prohrabování, ale kromě lana, lucerny a několika lahví oleje se nám nepodařilo nic užitečného najít.

"Chutná?" zeptal se škodolibě Gurm Bísta, který už pouze olizoval kost.
"Ha ha ha" zasmál se nuceně Bíst a hrábnul rukou do naklíčených semen, abyutišil svůj kručící žaludek.

Já jsem mezitím rozdělal oheň v krbu a hledal háčky na zachycení tyček s masem,určeným k opečení.

"Bíste, měls pravdu, on asi opravdu jí jen kořínky."

Bíst zaúpěl a začal shánět nějakou větev na opečení své porce. Nakonec jsme sivšichni opekli maso ve dvou hliněných miskách postavených na oheň. Po večeřijsme dveře zajistili závorou a všichni ulehli ke spánku.


Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst… Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.