Nadešel den našeho odchodu. Bísta skoro oplakávala Nuta, Gurma a mne felčar,jemuž se naše pomoc velmi hodila a Korma hostinský, protože mu odcházel štamgast,který vydal za tři. Sbalili jsme si tedy své věci a všichni vyrazili k městuBorak, ve kterém jsme chtěli najít kouzelníka, který mne a Gurma naučil novýmkouzlům. Vydali jsme se na cestu. Korm ve své, již trochu potrhané a potlučenékroužkové zbroji a s dlouhým mečem v ruce. Já a Gurm v nové kápi, co nám dalfelčar za naše služby a s holemi. Průvod zakončoval Bíst opírající se ohalapartnu a svítil v goblinově vypulírované zbroji jako nový hrnec. Šli jsmechutě přes les a ptali se pocestných, které jsme potkávali, jestli neví jakdaleko je do Boraku, protože kouzelník nám sice řekl směr, ale ne vzdálenost(asi tomu že přežijeme moc nevěřil). Informace se lišily, od padesáti do stamil, až jeden starý žebrák u cesty nám za kus pečeně, kterou jsme vytáhli zrance Bístovi, aniž by o tom věděl, řekl, že cesty vedou do města dvě. Jednadelší a pohodlná, druhá kratší ale přes hory. Já a Gurm jsme byli pro cestukratší, protože naše boty nebyly na dlouhé túry. Bístovi se nechtělo chodittakovou dálku, ale se svým ohozem se tahat do kopce také nechtěl. Korm bylsamozřejmě okamžitě pro cestu kratší. Když jsme se otázali žebráka za jak dlouhotam tou kterou cestou budeme, mlčel. Gurm pochopil a už chytil pohlavek odBísta, který cítil, že jeho ranec je čím dál lehčí a že se mu v něm někdo hrabe.Korm se tedy obětoval a vytáhl pořádný kus uzeného a významně ho potěžkal.Žebrákovi zasvítily oči a ihned vyklopil, že přes hory i přes údolí to budetrvat stejně, protože terén je v horách těžký kdežto cesta je udržovaná.Samozřejmě se rozpovídal i o tom jak se v které hospodě po cestě vaří a jak jekde draho. Po jeho posledních slovech Korm se smíchem uzené zase schoval avesele s pískotem vyšel. Bíst notně se chechtaje ho následoval. Gurm, kterýviděl jak oči muže plné naděje vyhasly nesnesl tento pohled a vytáhl z méhoranečku uzené, které žebrákovi hodil a dal se na útěk. Chvilku jsem ještězmateně stál před žebrákem, který mi nahlas děkoval, protože neviděl kdo mu masohodil a o berli pokračoval ve své cestě. V duchu jsem zaklel a slíbil Gurmovipodobnou sladkou pomstu. Uzené mě stálo dva zlaté a to jsem nemínil nechat tomuopičákovi jen tak projít. Dohnal jsem naši partu, kde se mi všichni smáli, jakjsem štědře obdaroval chudáka dědu. Nedal jsem na sobě znát, jak mě Gurmůvžertík žere a zahloubal jsem se do toho, čím vypeču já jeho. Šli jsme celý den ak večeru jsme dorazili k hostinci. Vešli jsme dovnitř a usedli k nejbližšímustolu. Po chvíli přišel hostinský.
"Co si dáte?" zeptal se né moc úslužně.
"Pivo" špitl Gurm.
"Dvě piva" řekl Bíst.
"Tolik" zahřměl Korm ukazujíc pět prstů levé ruky.
"Večeři" pronesl jsem a čekal co mi hostinský nabídne.
Místo výčtu jednotlivých jídel se hostinský otočil a asi za deset minut přineslosm piv a nějaké jídlo, které velmi vonělo.
"Nekecal, obsluha nic moc, ale pivo dobrý" pochvaloval si radu starce Bíst.
"Jídlo je taky na úrovni" smál se plnou pusou Gurm, který si vzal kus masa zmého talíře.
"To bych řek" ozval se hostinský, "budete přespávat?"
"Asi ano" řekl jsem žvýkajíc kousek výtečného masa.
"Dva pokoje" zahuhlal hostinský dozadu do lokálu a pomalu se šoural od našeho stolku.
Pomalu jsem dojedl a vyšel za hospodským, zda-li by neměl něco, co pomůžebolavému žaludku, nebo něco podobného.
"To se ti udělalo jako špatně po mým jídle, nebo co?" zeptal se naštvaně.
"Né, to v žádném případě, ale zítra budeme už v jiném hostinci a ten, který jepři cestě kvalitou jídla, na rozdíl od vašeho, příliš nevyniká." řekl jsem předempřipravenou květnatou větu.
Majitel a kuchař v jedné osobě si přebíral mou řeč a po chvilce se mu rozzářilobličej.
"Jó, tak to jó" zasmál se a sáhl pro malou lahvičku za pult.
"Tohle z vás dostane zkažené jídlo nato tata." řekl chechtajíc se.
"Děkuji" šeptal jsem úslužně a zaplatil mu jeden stříbrný.
"Ale bacha, stačí jen kapka, po celý by ste se provalil bokem." varoval mneještě.
"V tom případě je to přesně to co potřebuji." odpověděl jsem a přímo ďábelskys zasmál.
Pak jsem se odebral na pokoj a na schodech ještě zavolal na svůj lokáluklízejícího majitele:
"A prosil bych zítra snídani pro nás všechny."
"Ale samozřejmě" zahlaholil úslužně polichocený hospodský.
Když jsem došel na pokoj, Gurm po mě hned chtěl vědět co jsem dole tak dlouhodělal.
"Domlouval jsem snídani" řekl jsem na oko otráveně a šel si lehnout.
Ráno jsem vstal jako první, zameditoval a šel hospodskému pomoci se snídaní.Nejprve se vytáčel, že pomoc nepotřebuje, ale nakonec jsem ho přesvědčil, kdyžjsem mu řekl, že se chci naučit alespoň nějaké jídlo od takového báječnéhokuchtíka. Tato slova jeho srdce oblomila a já mohl Gurmovi nepozorovaně vylepšitjeho pokrm obsahem čtvrtiny lahvičky.
Pak jsem sám naservíroval a aby nedošlo k omylu, tak jsem dal k jedné snídanipivo (Korm), k druhé mléko (to pil Bíst u Nuty po ránu vždy), ovocnou šťávu(tu Gurm bytostně nesnášel a tato porce byla pro mne) a pramenitou vodu, pokteré se mohl Gurm po ránu utlouct, protože mu prý pročišťuje hlavu.
Pak jsem šel všechny vzbudit a nasměroval rozespalé bojovníky k jejich porcím.Gurm si ale sedl k mé snídani a v polospánku se napil mé šťávy. Okamžitě seprobral a s odporem ji vyprskl.
"Fuj, to sou blbý fóry" křičel vyplachujíc si pusu vodou.
"Tvoje místo je tady" ukazoval jsem mu stoličku vedle Korma.
"Aha" řekl Gurm lehce naštvaně.
Na snídani jsme si všichni moc pochutnali, nejvíce snad Gurm, který si nemohlvynachválit tu zvláštní příchuť, kterou toto jídlo mělo. A to to bylo jenupečené skopové s bylinkami, které byly v kuchyni úplně všude. I když…
Pak jsme se vydali na další cestu. Asi za dvě hodiny se Gurm vytratil a odbíhalpravidelně v asi dvacetiminutových intervalech. Všichni se ptali co mu je a ontvrdil, že za to může ta moje blbá šťáva. Já však věděl své a byl jsem uvnitř sesvou malou pomstou zcela spokojen. Navenek jsem se mu ale omlouval a prosil ho,ať mi to odpustí. Gurm nevěda, že původcem jeho problémů není rozhodně šťáva sena mne mračil ale nakonec mi prominul. Pronesl doslova.
"Beru to jako neúmyslnou odplatu za to uzený" a lehce se usmál.
Chudák ani nevěděl jak blízko byl pravdě.
Během tří hodin ho "šťávový" záchvat pustil a my mohli nerušeně pokračovat dál.Celkem jsme přespali ve čtyřech hospodách, ve kterých už pokrmy opravdu nebylytak dobré, ale zase tam obsluhovaly dívky, takže většina hostů při jídle myslelana úplně jiné věci.
