Když jsme přišli do jídelny, uviděli jsme, že málokdo byl zabit přímo výbuchem. Skoro všichni byli totiž rozdrceni rozbitými deskami stolů o stěny a ti, kteří byli přímo u výbuchu se pravděpodobně zcela vypařili. Pokud někdo explozi přežil, nebyl na tom určitě nejlépe. První se probral z hrůzy Gurm.
"Proboha, co jsme to udělali?"
"Pravda, ty stoly byly skoro nový." ozval se Korm, pravděpodobně zvyklý na nějakou tu nehodu při neopatrné manipulaci s kouzelným prachem
"Cyniku" okřikl ho Bíst, který viděl něco podobného také poprvé.
"Stejně by sme je zabili." odsekl Korm.
"Nejde o smrt ale o její způsob." řekl Bíst a odvrátil se znechuceně stranou.
"Nemohli se vůbec bránit." zašeptal zdrceně Gurm.
"Nezapomeň, že to byli lupiči, kteří chladnokrevně vraždili. A kdybychom s nimibojovali, to bys tu raději viděl mne nebo Korma?" zeptal jsem se vyčítavě.
"To jsem neřekl" bránil se Gurm, uvědomujíc si, že jeho útok neodnesli nevinní lidé.
Tu se jeden z goblinů na zemi nadzvedl.
"Hele, ten chudák ještě žije" ukázal na něho Bíst.
"Ne nadlouho" řekl Korm, který pohlédl na jeho proražené břicho, pravděpodobnětakto ošklivě zraněné urvanou nohou od stolu, která ležela zakrvácená několiksáhů za ním.
Goblin začal něco blekotat a tak jsme se k němu všichni vrhli a naslouchali.
"P-p-p-p…"
Utrpení zraněného patrně vzbudilo v Kormovi soucit a tak uchopil ležícího zaruku.
"P-p-p-p-parchanti" pronesl Goblin a zemřel.
"Hrdej až do smrti" zahuhlal Korm a pustil paži mrtvého.
"Asi bych vám řek to samé, stát se mi to co jemu." poznamenal Bíst a jal seprohledávat mrtvole kapsy.
"Nech toho, hyeno" řekl Gurm žertem, sám prohledávajíc ostatní o kousek dále.
"Fakt toho nechte, co když tu ještě někdo je?" okřikl jsem oba sběrače arozhlížel jsem se po místnosti.
"No tak, ty už nám neutečou" přiklonil se na mou stranu Korm, rozhlížejíc se ponějakém opravdovém pokladu.
Oba tedy vstali a všichni jsme začali prohledávat místnost.
"Co vlastně hledáme?" optal se Bíst
"Dveře do další místnosti, přece nežili jen v jídelně." odpověděl Gurm a dodal,"i když u vás doma…"
"No ták, nech toho" pokáral jsem Gurma.
Najednou se ozvala rána. Spatřili jsme jak Korm sundává na zdi naražené stoly ajen tak rukama odhazuje i torza těl, která byla mezi deskami a stěnou jako dobrélepidlo. Když odhodil jednoho zvlášť rozblemclého, objevily se dveře. Gurm k nimhned přiskočil a pak zklamaně hlásil.
"Chybí jim klika, kruh, nebo něco, čím by se otevíraly. Je tu jen nějaká dírka anad ní vyrvanej kus dřeva."
Všichni jsme se přesvědčili, že dveře jsou opravdu neotevřitelné a tak Kormpouze, samozřejmě se vší úctou, nakopl poslední sundanou mrtvolu. Ozvalo secinknutí. Spatřili jsme, že kruh, který měl být na dveřích je v goblinovi anení nám už na nic.
"Akorát mi není jasný, proč to nevyrazilo i tyhle dveře." poznamenal Bíst.
"Protože se otevíraj k nám a né ven jako ty první" odpověděl Gurm.
"Tak je můžeš vyrazit" řekl jsem Kormovi.
"To určitě" zašklebil se Korm, vědom si, že by skončil minimálně s rozraženýmramenem.
Místo bouchání do dveří otevřel svou flašku, o které jsme si mysleli že skrývávodu a jejím obsahem je polil. Pak si jen na chvilku půjčil louč a hned veseleplápolal na dubovém dřevě oheň.
"Vožralo, a já se divil, proč si mi nechtěl dát napít" zasmál jsem se.
"Vožrala? To né, to je pracovní nástroj!" chechtal se Korm a upil.
Asi za pět minut byly dveře lehce prohořelé a tak jsme oheň uhasili a malýmimeči, kterých bylo okolo dostatek, jsme do nich sekali. Dým se valil naštěstíjen u země a tak jsme mohli klidně dýchat.
"Korme, polej to ještě" řekl mu Bíst, když se prosekal na bílé dřevo.
Korm, ač nerad, přece jen obětoval něco ze své přenosné hospody a asi za dvacetminut jsme probourali do dveří díru. Do ní se natáhl Bíst, který měl zkušenostis otevíráním spižírny u nich doma a grifem, který sám vymyslel, odemkl zámekzevnitř. V zámku to cvaklo a já se pokusil dveře otevřít. Ani jsem s nimi nehnul.Korm mne odstrčil a uchopil dveře v námi vysekaném otvoru a vytrhl je i s kusemzdi. Kromě masivního uzamykacího zařízení jsme uviděli lehce zabarikádovanouchodbu a tak se Korm s Bístem pustili do jejího uvolnění. Za chvilku jsme mohliprojít. Jelikož už nám dohořívala louče, zapálil jsem ty, které byly umístěny nakonci chodby v držácích. Spatřili jsme něco jako trůn, který na nás zlatavěblýskal.
"To jsem zvědav, jak chcete tohle dělit" ozval se Gurm sedajíc si navypolstrovanou sedačku vedle trůnu.
"To je všechno?" zeptal se zklamaně Korm a začal prohledávat celou místnost.
Následovali jsme jeho vzoru a doufali, že alespoň nějakou cennost najdeme. Tu seozval Bíst:
"Podejte mi sem světlo."
Přišel jsem k jednomu z držáků a pokusil se vytáhnou louč.
"Nejde to" křikl jsem a marně zápasil s kusem hořícího dřeva.
"Ukaž" chopil se louče Korm a vší silou zabral.
Ozvalo se zaskřípění a kámen na protější stěně se poodsunul. Korm vzal pohotověGurma a za opasek ho pověsil na zhaslou louč se slovy "To máš za toho ušáka". Gurm, který se rozpomenul na svůj asi měsíc starý rozhovor s Bístem se jen zasmál,doufaje, že ho zas sundá. Když se však nikdo, kdo by ho sundal, nenacházel, začalse kroutit ve snaze dostat se na zem.
"Jo, jo, jooooooo!!!" zařval Korm, až se zdi otřásly.
Nakoukl jsem do otvoru ve zdi a uviděl jsem zlaťáky, drahé kameny a spoustujiných, nepotřebných, ale drahých cetek. Tu se ozvalo prasknutí a my uviděli,jak se Gurm válí na zemi, protože louč, na které visel, byla přece jen spíš kesvícení, než aby sloužila jako věšák. Korm vyprázdnil svůj vak na jídlo a začalho plnit zlatem. Všichni až na Bísta jsme ho následovali. Zprvu jsme se smáli,že Bíst neví, co je mu dražší, zda jídlo nebo peníze, když jsme ale zjistili,že prohledává něco na zemi, došli jsme k němu.
"Co tu máš?" optal se Korm, doufajíc v další skrytou pokladnici.
"Koukněte" ukazoval na podivně rozhrnutý prach na zemi.
"Jako kdyby tu někdo odsunul kámen a ten nahrnul prach na jednu stranu. Takhlejsem jednou našel doma hrnek s medem, protože mamka neuklízela prach u rohů akdyž otevírala svou tajnou skrýš, zanechalo to podobnou stopu."
Korm automaticky vyrazil k druhé louči, ale ta se mu v jeho rukou zlomila.
"Takhle se to asi neotvírá" řekl a utíral si ruce od sazí.
"To asi ne" kuckal smíchy Gurm, když uviděl Korma, který se mimoděk rukou odsazí podrbal na tváři a s make-upem, který si takto způsobil vypadal velicekomicky.
Korm to však pochopil tak, že se směje jeho stylu logiky, když se pokusilotevřít tajnou skrýš tou druhou loučí.
"Tak se ukaž ty, když seš tak chytrej, ty …" řekl přidušeně a i přes svénedobrovolné nalíčení viditelně zrudl.
"Klid, jen se tu nezačněte rvát, musí tu být něco, co jsme přehlédli." skočiljsem mu do řeči.
Došli jsme si tedy do jídelny pro louče a každý prohledával zdi a podlahu vesnaze nalézt nějaký skrytý spínač, nebo něco na ten způsob.
"…už uběhla asi hodina a furt nic, těch loučí v jídelně už moc není" ozval seBíst, který si z hodovní místnosti přinášel již asi šestou.
"Už jsme prohledali všechno, zbývá jen trůn" řekl Gurm.
"Tak jdem na něj" špitl jsem.
Trůn byl sice hezky zdobený, místy pozlacený, ale nemohli jsme ho odnést,protože byl moc těžký a ani Bíst s Kormem s ním společně ani nehnuli.
"Ten je snad přilepenej" zahromoval Korm, kterému se nestávalo příliš často, žeby nezvedl něco, co si usmyslel.
"Nebo ti ten chlast rozežral svaly" přisadil si Gurm a už vyklízel pole, protožesvou poznámkou bodl do dvou vosích hnízd najednou, svalů a chlastu.
Korm se vrhl na Gurma a já s Bístem jsme se stali svědky precizních dostihů, kdeGurm dělal na Korma ksichty a ten, ještě více rozzuřen, chvílemi doháněl achvílemi se vzdaloval od své oběti. Asi po deseti minutách, když už byli obasvým sprintem řádně unaveni, omluvil se elf krollovi tím, že mu nabídl z trůnusafír na jednom opěradle.
"Beru, ale vydloubneš ho ty" zasípal Korm a usedl na zem s úmyslem rozežrat svésvaly kořalkou ještě víc.
Ozvalo se lupnutí, jak Gurm vytáhl nožem safír a pak jsme uslyšeli jen zahvízdání.
"Proč tak falešně pískáš mou oblíbenou?" zeptal se Bíst a našpulil pusu a užhvízdal svou písničku tak hrozně, že si i otrlý Korm zacpával uši na důkaz svénevole.
"Nech toho" okřikli jsme ho.
"Proč? No jó, vždyť to má bejt o půltón výš" uznal Bíst, ale než stačil opětzapískat, nacpal mu do pusy Korm kus masa a doufal, že ho tak umlčí.
"Cos našel?" zeptal jsem se.
"Pojď se podívat sám" zahuhlal Gurm a prohlížel si díru po safíru.
Přišel jsem tedy blíž a uviděl, že tam je vydlabaná díra a v ní zkrvavenétlačítko.
"Nehledali jsme náhodou tohle?" zeptal se Bíst plnou pusou ukazujíc do otvůrku."Né, to určitě né, proč by jsme hledali tajné tlačítko" odpověděl mu ironickyGurm. "Já myslel že jo" ozval se udiveně Korm a opravdu se divil, co jsme celou tuhodinu hledali.
Nechali jsme tedy krolla v jeho úžasu a tlačítko stiskli. Zcela bezhlučně seotevřela stěna, u které našel Bíst prašnou stopu. Ozval se svist a do trůnu, jenpár coulů od mého krku se zaryly tři šípy.
