Z dob hrdinů - kapitola šestá



"Už-už-už ne-ne-nemů-nemůžu." zaúpěl Bíst a odrazil tři gobliny najednou.
"Mizíme !" zvolal ve snaze překřičet fanatické opilce Gurm.

Hned na to vypálil dva modré blesky do jednoho raněného goblina, který byl zcelapolit kořalkou. V okamžiku se z něho stala živá pochodeň. Tato skutečnost nachvilku protivníky zparalyzovala a my jsme se vrhli do únikové chodby. Prvnísupěl Bíst, pak Gurm, za ním jsem běžel já a na konci pajdal Korm, který poslepupřezbrojil na luk a střílel šípy nazdařbůh zpět chodbou. Dorazili jsme kedveřím. Bíst z hrůzou v hlese oznámil:

"Nejdou otevřít."
"Jak nejdou!" vyjekl jsem zděšeně.
"Nějak se zasekly!" zařval zoufale Gurm a zběsile lomcoval s kruhem ve snazeotevřít.
"Thorme, pal do nich." ozval se Korm a protlačil se úzkou chodbou vedle mne aGurma.

Otočil jsem se do chodby čelem a zíral, zda se neobjeví nějaký cíl. Vevzdálenosti asi deseti sáhů se objevil goblin a s kletbou na rtech se na mnevrhl. Tři zelené blesky ho zklidnily natolik, že se značně popálen klidil zcesty. Nikomu z těch dalších se nechtělo následovat jeho příkladu a tak zůstaliskryti za záhybem chodby. Tu se ozvala rána a skřípot dveří. Za látku šatů nazádech mne vytáhla čísi ruka z chodby. Ocitl jsem se s za dveřmi které Bíst sGurmem kvapně zavírali a Korm je zajišťoval závorou. Všichni jsme si oddechli.Pak jsem rozhodl, že přespíme bezprostředně za dveřmi, přičemž budeme držet čtyřhodinové hlídky.

"Proč raději nepůjdeme nahlásit tohle shnilý doupě do vesnice?" zeptal se Bíst.
"Co kdyby to vylomili?"odpověděl Korm.
"Myslíš, že by nás pronásledovali i do vesnice?" hekl Bíst.
"A co když je tu tajný východ o kterém nevíme?" ozval se Gurm.
"To budeme muset risknout" potřásl najednou hlavou Korm, kterému zasvítily oči abylo na něm vidět, že mu nejde ani tak o bezpečnost, jako spíš o peníze, o kterýchdoufal, že je najde.
"Nebudem se hádat, zůstanem tady, i když se mi to tu moc nelíbí" rozsoudil násGurm.
"Mám první hlídku" přihlásil jsem se dobrovolně.
"Já druhou" řekl Bíst
"Třetí" zívl Gurm a natáhl se na zemi.
"Hmm" prohlásil Korm a já viděl, že ho budu muset naučit i počítat.

Celou noc jsme spali jako na jehlách. Báli jsme se, aby nás nepřekvapily vespánku nějací, do doupě se navracivší lupiči. Kupodivu se ale nic nestalo adokonce i za dveřmi bylo podezřelé ticho. Hned ráno jsem spolu s Gurmemmeditoval. Bíst a Korm si ošetřovali svá zranění, ale nebylo to nic vážného.Dohadovali jsme se na další strategii našeho boje.

"Co tu nechat Korma s Gurmem a já s Thormem bychom došli pro pomoc do vesnice."navrhl Bíst.
"Nepřipadá v úvahu" odepřel mu naději Gurm.
"Proč ?" vyvalil oči překvapeně Bíst.
"Počítej se mnou, čtyři a půl hodiny cesty tam, hodina příprav na cestu zpět,pět hodin zpět, to je celkem…"
"Hodně." utnul mu řeč Korm.
"Tak co navrhujete ?" řekl rezignovaně Bíst.
"Vtrhnout tam, vybít to tam, sebrat poklad a zmizet." vyprskl Korm.
"To je ale nápad," zvolal Bíst významně si klepajíc na čelo.

Korm, který si barbarův posunek vyložil jako "to je ale hlavička" se na násvýznamně podíval.

"Asi nám nic jinýho nezbyde" řekl jsem.
"Jste se asi zbláznili, včera jsme jich dostali s bídou dvacet a to byli opilí"obracel oči v sloup Bíst.
"No a ?" ozval se sebevědomě Korm kterému toto číslo, i když mu nerozuměl,lichotilo.
"Nic, vůbec nic" odpověděl mu Bíst a začal se loučit se světem.
"Hele tady něco je" ozval se Gurm a my spatřili, jak se na zemi válí kámen zezdi a v díře po něm jsou vidět jen nohy.
"Co tam máš?" zeptal jsem se vyděšeně.
"Nějaký soudky, špagáty a křesadlo" ozval se Gurmův zkreslený hlas.
"Vyndej to" řekli jsme všichni jako jeden muž.

Nohy se na chvíli ztratily a za chvilku se ukázala zaprášená hlava.

"Tady to je" pronesl vyvalujíc soudky.
"Bacha!" zařval Korm a s hrůzou se vrhl za stěnu.

Nechápavě jsme jeho počínání sledovali, ale raději jsme jeho příkladu rychlenásledovali. I Gurmovi po chvilce zmizel úsměv ze tváře, když viděl, že Kormmíní své varování vážně.

"Kouzelný prach" zašeptal s posvátnou hrůzou Korm.
"Co ?" zeptal se ho Gurm, po špičkách obcházejíc vyvalený soudek.
"Kouzelný, bouchavý prach" doplnil se Korm.
"Viděl jsem, jak trhá skály, tvoří údolí, ničí" huhlal vyděšeně a pokračoval,"zapálí se a BUM!"
"V tom případě máme po problémech, protože jich tam je ještě šest" zajásal Gurm.
"Co ty provázky" ptal se kvapně ukazujíc černé motouzy."
"Provazy běžícího ohně." vysvětlil Korm.
"Vloží se do sudu a čouhající kus se zapálí."
"Pár jich tam taky je a jsou suchý jak troud" radoval se z nálezu Gurm.

Vzal asi půlmetrovou šňůru a zastrčil ji do soudku. Pak zmizel v díře a vyvalilzbytek arzenálu. Všichni až na Korma, který s touto podivnou zbraní asi nemělnejlepší zkušenosti, jsme zandávali podivné motouzy do soudků.

"Hlavně opatrně" šeptal Korm stále skrytý za stěnou.
"Hotovo" řekl jsem a se zalíbením pozoroval asi dvacet coulů vysoké soudky.

Gurm vzal do ruky jeden, který byl poloprázdný a řekl Bístovi.

"Ty a Korm otevřete dveře a já to do tý chodby zapálený hodím".
"Dobře, ale šahat na to nebudu." řekl Korm a šel ke dveřím.

Chvilku u nich naslouchal a když nic neslyšel pomalu a potichu začal sundávatzávoru. Gurm mezitím zapálil louč a držíc ji v ruce, připravoval se k zapálení ahodu. Na znamení otevřel Bíst dveře. Gurm nahlédl dovnitř, ale když nikohoneviděl, pokynul nám, abychom šli dovnitř. V chodbě opravdu nikdo nebyl. Gurmjdouc sebevědomě první došel až k záhybu chodby a uviděl, že otvor, kterým jsmevčera vtrhli na gobliní hostinu je zcela zabarikádován. Došel až k němu a nahlédlotvůrkem u země dovnitř. Spatřil zpřevrácené stoly a za nimi připravených asitřicet goblinů s luky a meči. Otočil se k nám a posunkem naznačil Bístovi, abydošel pro plnější soudek. Během minuty byl Bíst zpět a opatrně nesl jeden zcelaplný opatřený asi čtvrtmetrovou šňůrkou. Gurm ho vzal a poměřil s dírou při zemi.Soudek do ní tak tak pasoval. Položil ho tedy na zem, zapálil onen motouz a všísilou ho kopl dovnitř. Když to Korm uviděl, podlomila se mu kolena a utíkal zchodby pryč. Jelikož jsme věděli, že Korm není bázlivý a má velmi dobře vypěstovanýpud sebezáchovy, utíkali jsme za ním. Jakmile vyběhl ze dveří i Gurm, zapřel jeBíst závorou a přitiskl se po vzoru krolla ke zdi. Chvilku bylo ticho a ozývalose jen udivené chrochtání goblinů, kteří patrně viděli něco podobného takypoprvé. Třísekundové ticho protrhla detonace. Mohli jsme na vlastní kůžiposoudit, zda si Korm vymýšlel, či zda li mluvil pravdu. Chvilku po ohlušujícíráně byly vyraženy dveře a sesypalo se na nás ze stropu trocha uvolněného kamení.Všude bylo najednou plno prachu a já se jen s obavami podíval na zbylé soudky,které se válely pár kroků ode mne. Naštěstí jim nic nebylo.

"Fuj, to byla pecka!" odplivl si Bíst a koukal na tu spoušť kolem.
"Blázne, tys do toho kop" řval hystericky Korm na Gurma a málem mu jednu ubalil.
"Klid" chytil jsem krolla za srstnatou ruku, aby se snad v prchlivosti neunáhlil,ale tím jsem na sebe jen upozornil.
"Tos mu v tom nemoh zabránit" řval na mne a já litoval, že jsem na něj šahal.
"Pardon" ozval se trochu ukašlaně Gurm.
"Takovou pitomost bych neudělal ani já" vybíjel si na Gurmovi zlost Korm.
"Tiše" řekl Bíst a uklidňoval naše hlučné chování.

Všichni jsme uslyšeli úpění a řev, který pozvolna ustával.

"Na ně, než se vzpamatujou" řekl Bíst, jako by snad netušil, jakou hrůzu tomuselo v jídelně udělat.
"Ty už se nevzpamatujou" poznamenal trochu klidněji Korm, otevřel svou čutoru,napil se a šel za Bístem.
"To mi nedáš ani loka ?" zeptal jsem se, doufajíc, že ho tak přivedu na jinémyšlenky.
"Tak já sebou vezmu raději tu slabší" křikl do chodby Gurm a pro jistotu ještětrochu ze soudku odsypal.

Zpět na Brbla.NET

Z dob hrdinů
jednotlivé kapitoly:

Kapitoly "doformátovány" (Beta-verze - Už se to dá číst… Budu pokračovat ve vylepšování). Povídka je plná pravopisných a stylistických chyb (byla psána před lety - v dobách, kdy mi záleželo na obsahu a ne na formě).
Pokud nějakou chybu naleznete (chybějící písmenko, slovo, nebo tak), pošlete mi prosím číslo kapitoly a větu se zvýrazněnou chybou.

Děkuji za pomoc při odchytávání Šotků.