Den po kouzelníkově odjezdu jsme vyrazili do lesa na místo naší neslavné bitvy.No neslavné, pro mne neslavné, protože zážitky z ní nebyly právě příjemné.Nejprve jsme však museli sehnat Bísta, který kupodivu neležel na své posteli,ale toulal se na louce plné kupek sena. Co tam dělal nám nechtěl říct, ale byloto na něm vidět (kdo by mohl přehlédnout ten cucflek na jeho krku). Pak jsmetedy vyšli. Když jsme dorazili na měsíc staré bojiště, mrtvoly tam jižpochopitelně nebyly. Zato byly všude docela čerstvé stopy, jak Korm odhadl, asideset stvoření a nemohly být starší více než tři dny. Vydali jsme se po nich adoufali, že nás nikdo nepřepadne. Stopy se Kormovi sice třikrát ztratily, alevždy je zase našel a tak jsme mohli nerušeně postupovat. Asi za čtyři hodinyvcelku rychlého pochodu jsme uviděli mezi stromy prosvítat mýtinu. Ihned jsmezvolnili tempo a začali našlapovat opatrněji. Když jsme došli na kraj mýtiny,uviděli jsme uprostřed asi dvaceti metrové vykácené plochy kus skály. Nebylavyšší než tři sáhy. První přerušil ticho Gurm:
"Tak co myslíte, je to jejich doupě?"
"Snad jo, protože jestli ne, tak asi omdlím vyčerpáním." zaskuhral Bíst, kterýse na vlastní kůži přesvědčil, že včerejší den měl věnovat odpočinku a ne sehonit za kovářovou dcerou.
"Obejdem to? Nevidím žádný vchod." navrhl Korm.
"Cos čekal, hrad s branou a nápisem "Vítáme vás"?" potměšile zamumlal Gurm.
"Já odpočívám!" prohlásil Bíst a na ztvrzení svých slov s žuchnutím dosedl.
"Ticho ty balvane." napomenul jsem jeho hlučné chování.
"Já ti dám balvana, jen počkej až si vydechnu!" zahrozil Bíst, ale bylo vidět,že to nemyslí vážně.
"Obejdem to, třeba uvidíme alespoň nějakou díru" ozval se opět Korm.
"Já zůstanu tady." nahlásil Bíst a na naše vyčítavé pohledy doplnil, "na stráži."
"Dobře ty smilníku." řekl Gurm, "Já a Thorm půjdeme vlevo a ty Korme vpravo.
Na tato slova Korm vyšel sebejistě vlevo, tvrdíc nám poté, že se přeslechl.Věděli jsme, že možné je vše, jen tohle ne a vzali jsme orientační schopnostikrolla na vědomí. Gurm mu pro jistotu udělal bahnem na pravé ruce znamení, abyvěděl kam jít. Korm si nejprve myslel, že si z něho Gurm dělá legraci, ale ten,lehce se smějící, se k němu rychle otočil zády a pomalu se mnou vyšel naobhlídku. Korm si ještě chvilku ujasňoval, kde je levá a kde pravá strana, alenakonec vyšel správným směrem. Asi za deset minut opatrné chůze jsme se na druhéstraně potkali s Kormem. Nejprve se nám omluvil, že se vůbec na svou polovinuskály nedíval a tudíž ví pendrek o nějakém vchodu, ale zato se předvedl sbravurním rozeznáním pravé a levé ruky bez sebemenšího zaváhání. Šli jsme tedyspolečně s Kormem opět k Bístovi a cestou uviděli opravdu asi dva sáhy vysokoudíru ve skále.
"Je od nás vpravo." připomněl nám Korm, abychom se snad nedívali špatným směrem.
"Vidím, jdeme pro Bísta." řekl Gurm.
Když jsme k němu přišli, poznali jsme, že mu kovářka dala asi opravdu zabrat.Naše dobrovolná čestná stráž totiž vesele chrupala a to dokonce s palcem v puse.Museli jsme okamžitě Korma zklidnit, aby nás svým smíchem neprozradil. I kdyžjsme to pravda dělali tak trochu i kvůli sobě, protože smích je nakažlivý azůstat v této situaci vážným vyžadovalo neobyčejnou dávku sebeovládání. Pochvilce se Korm přestal šklebit a já šel vzbudit Bísta. Hned se omlouval, žeusnul, ale nikdo mu to nevyčítal. Vyšli jsme po kraji mýtiny a opatrně serozhlíželi po nějaké stráži. Když jsme byli přímo proti vchodu, začali jsme sezamýšlet, jak se dostat dovnitř, aniž bychom byli zpozorováni.
"Kdo by nás viděl?" položil otázku Korm, který uvažoval tak, žepokud on někoho nevidí, nevidí ani onen někdo jeho.
"A co když někdo hlídá uvnitř té díry, nebo je na té skále a pozoruje okolí?"odpověděl pohotově Bíst.
"Ale co když tam nikdo není?" ozval se trochu naivně Korm.
"To se dá zjistit." poznamenal jsem a začal pomalu odříkávat zaklínadloneviditelnosti.
Kolem mé postavy se utvořila slabá žlutavá záře a má postava se začala jakobyrozpouštět ve vzduchu. Korm s Bístem na mne zděšeně zírali, zatímco já, mizícjim z očí, jsem jim ještě s úsměvem zamával. První propadl hysterii Korm.
"Vo-vo-von zzzzmizel!" zašeptal a zuřivě se rozhlížel, zda jsem přece jennezůstal schovaný za nějakým kmenem.
Ale ani s Bístem to nebylo zcela v pořádku. Usedl na zem, začal si protírat očia štípat se do tváře v naději, že sní a za okamžik se probudí. Gurm se jenpotměšile usmíval a začal oba bojovníky uklidňovat, že to je jen kouzlo a že seza chvíli vrátím. Tato slova měla nějaký účinek jen u Bísta. Já mezitím vyšelsměrem k otvoru ve skále. Opatrně jsem našlapoval pamatujíc na slova staréhokouzelníka, že kouzlo má trvání jen do té doby, než se nějakým činem nebo zvukemprozradím. Bez problémů jsem došel až k oné díře a nahlédl dovnitř. Uviděl jsemchodbu asi deset sáhů dlouhou a uvnitř ní seděl na štokrli klimbající goblinopřený o nějaký krátký meč. Pomalu jsem vstoupil dovnitř. Při chatrném osvětlení,poskytovaném pouze dvěma loučemi, jsem prošel okolo stráže a nahlédl za roh.Spatřil jsem místnost asi osm krát osm sáhů a v ní pořádné okované dubové dveře.Otočil jsem se a vyšel ven. Prohlédl jsem ještě skálu kolem dokola, ale žádnýjiný, byť skrytý vchod nebo východ, jsem nenašel. Vydal jsem se tedy ihned kesvé skupince. Když jsem je uviděl, bylo mi opravdu do smíchu. Gurm a Bístuklidňovali zdrceného Korma, který již naprosto uvěřil, že jsem ztracen v nicotěa že mne již nic nezachrání. Postavil jsem se tady raději za krolla, sebralvětévku a pomalu ji zlomil. Praskot zaregistroval Bíst a Gurm, nikoliv všakKorm, který přestal vnímat svět kolem sebe již asi před pěti minutami. Bíst aGurm uviděli, jak se jakoby rozpuštěné nic formuje do tvaru postavy a začínázískávat barvu a proporce normálního elfa. Korm zpozoroval udiveného Bísta a sezájmem hledícího Gurma na něco za ním. Ohlédl se a spatřil mou, ještě rozmazanoupostavu. Vstal a začal v polohlasem děkovat svému bohu, že mne ušetřil zatracenía navrátil mne zpět mezi živé. Poté vykročil ke mě a stále nevěřícně po mě sáhls obavou, že se opět rozplynu.
"Cos zjistil?" zeptal se nevzrušeně Gurm a mimoděk se podrbal na hlavě.
Já jsem uchopil Kormovu ruku, která mi stále bolestivě svírala pravou paži.Kroll okamžitě povolil stisk a já jsem vyjevil skupince poznatky ze svéhoprůzkumu.
"Jen jedna stráž?" podivil se Bíst.
"Asi jsou si jisti svou nenalezitelností." poznamenal jsem, mnouc si bolavýloketní kloub.
"Vyrazíme na ně, ne?" zeptal se Korm, opět schopný racionálního myšlení.
"Můžeme, vypadá to, že by neměly nastat přílišné problémy." vytrhl se ze svýchmyšlenek Gurm.
Přemístili jsme se tedy k otvoru, který měl skrývat nebezpečné lapky. Kormsundal luk ze zad a připravil se ke střelbě. Bíst stiskl pevněji svou halapartnua já s Gurmem jsme si vzali do rukou své okované hole. Vešli jsme dovnitř. Kormse lehce klepl do hlavy o neopracovaný strop. Tiše zaklel. Jeho kletba všakprobudila stráž, která rozhodně netrpěla tvrdým spánkem spravedlivých. Než sevšak vzpamatovala z prvotního šoku, trčel jí z hlavy šíp. Bíst uznale zamručel ajá se divil, že se Korm tak neomylně strefil, když já sotva viděl obrysystrážného. Vzali jsme s Gurmem každý do ruky ze stěny jednu pochodeň a vydali seke dveřím. Bíst mezitím naaranžoval na štokrle goblina tak, aby to vypadalo žespí, přičemž šíp připíchl ke stěně, aby držel ve vzpřímené poloze a nepadal.Vzal si od něho jen tři zlaté, které našel v jeho váčku. Uvnitř této místnostijsme zjistili, že dveře jsou bytelnější, než se mi původně zdálo.
"To zvládnu" ozval se Korm.
"Jak?" vyhrkl rychle Gurm, vidouc, že Korm je schopen vyvést nějakou pitomost.
"Vyrazim" řekl sebevědomě kroll a už si couval, aby dodal svému nárazu razanci.
"To bude moc hlučné a ještě se zraníš" zašeptal skromně Bíst.
"A bude ti to chvilku trvat" přidal jsem si i já.
"Né víc jak pět minut" mručel nespokojeně Korm.
"Mám lepší nápad" ohlásil Gurm a začal hledat ve dveřích škvíru.
Po chvilce detailního prozkoumávání dveří se zarazil a doslova se přilepil nadveře.
"Co je?" řekl Korm škrábajíc svůj podpis do špíny na zemi špičkou boty.
"Ticho" okřikl nás polohlasně Gurm a přitiskl na dveře ucho.
"Tak co je?" ozval se o poznání tišeji Korm.
"Někdo jde" zašeptal Gurm a šel od dveří aby se pro změnu přitiskl vedle na zeď.
"Stoupněte si vedle dveří a zhasněte louče" zaskuhral Korm lovíc v toulci šíp.
Ani nevím proč, ale uposlechli jsme Kormova příkazu a byli úplně tiše. Za dveřmise ozvalo šramocení, jako když někdo sundává závoru a dveře se se skřípotemotevřely. Ven vysvitl slabý paprsek.
"Tuliku" ozval se skřípavý hlas.
"Tuliku, jdu tě vystřídat" zazněl opět ten nepříjemný hlas a světlo posílilo.
"Zase tam spíš co, neřáde jeden, no počkej" vyprskl goblin za dveřmi a vešel ven.
V tu chvíli zadrnčela tětiva a ozvalo se prasknutí. Bíst se totiž strefilhalapartnou i v chabém osvětlení přímo do goblinovy hlavy. Nazelenalá postava sebez hlesu sesunula k zemi s šípem v srdci a rozraženou hlavou.
"Čistá práce" pochválil je Gurm.
Opět jsme zažehli louče a vydali se, nyní již otevřenými dveřmi. Bíst je za námizavřel. Rozhlédli jsme se po chodbě. Viděli jsme jen holé stěny a tak jsmevyrazili dál. Asi po dvaceti sázích jsme narazili na malá vrátka. Za nimi seozývalo srkání, mlaskání a opilecký zpěv.
"Chlastaj!" ozval se závistivě Korm.
"A žerou!" posteskl si Bíst.
"A řvou!" postěžovali jsme si společně s Gurmem, zacpávajíc si uši.
Korm si vzal do ruky svůj kyj a napřáhl se s ním na asi sáh a půl vysoká vrátka.Když jsme byli všichni připraveni, vypadla krollovým přičiněním dvířka a myvběhli dovnitř. Objevili jsme se v nějaké jídelně. Bylo tu asi deset stolů, kdeu každého seděly čtyři goblini v různém stádiu opilosti. Korm se vrhl knejbližšímu stolu a jedinou ranou rozdrtil hlavy dvěma vedle sebe sedícím lapkům.Bíst efektně rozsekl goblina u dalšího stolu a na špici své halapartny nabodlnechtěně druhého. Já a Gurm jsme se bohužel vrhli společně na jednoho, kteréhojsme svými holemi udolali. Teprve teď zeleným zlodějíčkům došlo, že jsounapadeni a ti, kteří toho byli schopni, se na nás vrhli. Někteří si stačili vzítdo rukou krátké meče, jiní po nás šli noži, kterými si ještě před chvilkouřezali maso, další jen tak, beze zbraně. Bíst a Korm se okamžitě stáhli bok poboku k sobě a zuřivě se oháněli svými zbraněmi po dotírajících goblinech. Ti ačřádně opilí byli přece jen nepříjemnými protivníky. Já jsem se i nadále pokoušelzasáhnout nepřátele holí, zatím co Gurm po nich ze zákrytu těl našich bojovníkůházel nože. Nebylo pro něho příliš těžké se strefit, protože malátní hodovnícibyli zcela bez brnění a jen v hadrech. Ale i tak dostal Bíst a Korm několikbolestivých zásahů do nohou. Tlačili nás neustále více a více ke zdi. Gurmovi uždávno došly nože a tak se ne příliš vydatně, stejně jako já, snažil pomáhat našíživé zdi.
"Je jich moc!" zařval Korm, který již jevil viditelné známky únavy.
