Sotva slunce vysvitlo, již nás Bíst budil, abychom se šli podívat na stopy v lese.Gurm, který si nechal noční zážitek pro sebe se nás snažil jeho vyprávěním uchvátit. Bístodhadl, že se jedná o medvěda, který rozhodně nehledal u našeho tábora med.
"A není to náhodou medvěd zabiják?" zauvažoval Gurm.
"Myslíš že by ten medvěd byl původcem těch zmizení?" podivil se Bíst.
"Možné to je" uznal jsem Gurmovu teorii.
"Půjdeme po stopách?" otázal se Bíst.
"Za chvilku" poznamenal Gurm a začal v meditaci sbírat magickou sílu.
Já se k němu samozřejmě přidal. Pak jsme vyšli po stopách. Po slabé hodince jsmeuviděli spící tři sáhy dlouhé zvíře.
"To je on?" zašeptal Bíst.
"Asi, já ho neviděl" odpověděl potichu Gurm.
"Tak jak na něj?"
"Máme vrhací nože a můžeme do něj poslat pár modrých blesků" řekl jsem.
"Bíste, já ho vylákám a ty na něj vyrazíš z boku." řekl Gurm.
A aniž se na něco ptal vyšel sebejistě k medvědovi. Já si připravoval nože a Bíst sevypravil podél meze opatrně zvířeti do boku. I já jsem šel asi tak na deset sáhů dalekoa připravoval se na hod nožem.
Gurm se postavil pět sáhů před spící zvíře a na Bístovo znamení vrhl nůž. I já hodilsvé dva nože a sahajíc po dalších dvou jsem začal odříkávat kouzelnou formuli. Zvíře sepo prvním zásahu se řevem probudilo a postavilo se na zadní. Já i Gurm jsme skoro současnědořekli zaklínadlo. Uvolněná manaenergie se mi nahromadila u očí a vyšlehla ven v podoběmodrých blesků. Zvíře se už už vrhalo na Gurma. Bíst nečekal a pořádně do medvěda seklhalapartnou. Medvěd zařval a na chvilku zaváhal. To mi stačilo, abych hodil oba nože a začalodříkávat formuli na zelené blesky, o kterých Gurm nevěděl, že je ovládám. Ještě než všaknože dolétly, zvíře udeřilo vší silou Bísta do hrudi, až mu kosti zapraštěly a otočil sesměrem ke mě. Náhle jsem si uvědomil, že stojím tváří v tvář zraněnému a rozzuřenému zvířeti.Dořekl jsem formuli. Z očí mi vylétly dva zelené blesky, o poznání větší než předchozí modré.Jejich zásah zvíře rozzuřilo na nejvyšší míru. Vrhlo se na mě jak smyslů zbavené. Stál jsempřimražený na místě a nemohl jsem se hrůzou hnout. Vzdálenost se rychle krátila a já zahlédlBísta, jak se sice žene na medvěda s halapartnou zezadu, ale příliš pomalu na to, aby zasáhlzběsilé zvíře včas. Tu sebou náhle zvíře trhlo a padlo na mne.
Jeho tíha mne srazila a já viděl, že oči šelmy pomalu vyhasínají. Pomalu jsem přicházelo vzduch a nemohl se nadechnout. Zvíře bylo příliš těžké, než abych s ním mohl hnout, natožje odvalit ze sebe stranou. Upadl jsem do mdlob. Gurm spolu s Bístem s údivem civěli na šíp,který trčel medvědovi v zádech. Podívali se směrem, odkud pravděpodobně vyletěl a uvidělionoho krolla, který včera málem způsobil velkou nepříjemnost.
"Rychle, nebo se udusí" zařval, až krev v žilách tuhla odhazujíc svůj dlouhý luk i s toulcem.
Bíst se vrhl ke krollovi a společně zvíře nadzdvihli. Gurm po mě hmátl a táhl mnez pod oné masy medvědího těla. Zase jsem se mohl nadechnout.
"Kde ses tu sakra vzal?" zeptal se Bíst.
"Chci taky ty peníze co vy a starosta mi dnes ráno řekl, kterým směrem jste se vydali." vykoktalze sebe kroll.
"Aha, dík za pomoc" řekl Gurm.
"Zaplatíš mi pivo" zasmál se kroll tak nahlas, že mě to ihned vytrhlo z mrákot.
"Stáhneme ho a půjdeme pro peníze, ne?" ozval se Bíst.
"Může bejt" poznamenal kroll a vrhl se k medvědovi.
"Jak se vůbec jmenuješ?" optal se Gurm.
"Korm" prohlásil kroll, již zpracovávajíc medvědovu kůži nožem.
Zatímco Korm s Bístem stahovali kůži, Gurm mě dal napít nějakého lektvaru, kterýměl uschovaný ve svém vaku. Již po prvních doušcích se mi vracela síla do těla abylo mi zcela jasné, že tento nápoj není jen obyčejný bylinný lektvar. Na lahvičcebyl vyobrazen malý červený křížek a na spodku láhve značka, kterou používají alchymistépro označení svých výrobků. To už byl ale medvěd v rekordním čase stažen a Korm sklízelsvůj zasloužený obdiv. Ač poněkud těžkopádný, se svým nožem a lukem uměl opravdu zacházet.Cestou zpět do vesnice jsem se ještě opíral o hůl, Korm nesl kůži a Gurm s Bístem zatímzůstali u medvěda, kde hledali, které chutné kousky masa by se dali později případnězkonzumovat. Během deseti minut nás doběhli a každý si nesl asi dvě porce. Cesta námubíhala rychle, protože Korm neustále svým svérázným způsobem vyprávěl o svém dosavadnímživotě. Dozvěděli jsme se že je z vesnice daleko na severu a že jeho národ, ač neoplývápřílišnou inteligencí (což jsme zjistili z jeho častého se opakování ve výrazech), velmidobře slyší a je velice silný, což potvrdil tím, že jednou rukou nadzvedl Bísta. Bíst sechtěl samozřejmě také předvést, ale jediným výsledkem jeho snahy o poponesení krolla bylanamožená záda. Ve vesnici jsme zamířili rovnou ke starostovi. Ten nám vyšel vstříc a hnedse vyptával.
"Tak co, už jste učinili naše hvozdy bezpečnými?"
Korm jen okázale nadhodil kůži na svých bedrech a i my se tvářili jako hrdinové.
"To jste jen zabili medvěda?" zhrozil se starosta.
"Medvěda zabijáka!" opravil jsem ze své zkušenosti starostu.
"Snad nám nechcete říct, že by nemohl být původcem vašich problémů" doplnil mne Gurm.
"Možná někdy roztrhal pár ovcí, ale.. "
"Ale?" ozval se konečně i Bíst, který se stále nenápadně opíral o halapartnu, aby ulevilbolavým zádům.
"Ale medvěd neumí střílet z luku a neovládá kromě svých drápů žádnou zbraň." odsekl starosta.
"Co zuby?" optal se nevině Korm.
"Když se vrátil jednou splašený kůň i s povozem, tak v něm byly zřetelné zářezy pomeči a zabodnutých pár šípů" panovačně pronesl starosta.
"V koni?" zeptal se Korm a bylo vidět, že tento vtípek si dovolil ze své vůle a nekvůli své nízké inteligenci.
Starosta si kupodivu zachoval rozvahu i barvu v tváři a doporučil nám, abychom kůžiprodali a obtěžovali ho, až budeme mít nějaké opravdové výsledky. Korm sice poznamenal,že by mohl pustit nějakej ten lupen, ale nepronášel svá slova zas tak nahlas, aby způsobilnějaké problémy. Kůži se nám podařilo prodat za deset zlatých a v hospodě Gurm ukázal, žekdyž chce, tak dokáže v kostkách i vyhrávat, takže se naše situace vyhoupla na koncovýchšestnáct zlatých.
