Ze života
O vítězství a prohře
Může člověk zvítězit nad zrůdou? Co všechno musí obětovat? Neztratí tím své lidství? Nestane se aktem vítězství tím, co právě porazil? Co všechno člověk musí ztratit, aby byl ochoten začít hledat? A budu za rok, až si přečtu tyto řádky, vědět odpověď alespoň na některé otázky? Hledáte smysl? Není to jen tím, že málo spím? Čtete tyto řádky? Zkuste to výjimečně i mezi nimi…
Čtení mezi řádky
Často jsem o čtení mezi řádky slýchal. Lidé hledají v textu význam, ten původní, ten, který nese hlavní myšlenku nezdeformovanou slovy, která ji popisují a předávají dál. Umět číst mezi řádky je užitečné, člověk si může všimnout toho, co je mezi nimi skryto. Je tu ale ještě druhá stránka této schopnosti. Když se zaměříte jen mezi řádky, budete číst linky a samotný text vám uteče.
Ten, kdo čte jen mezi řádky, přichází o vlastní sdělení a nachází jen to, co chce vidět. Někdo v dobrém, někdo ve zlém. Přesto jsou kořenem všeho nedorozumění právě slova. Slova, která nevhodně interpretována převrátí naruby původní význam a dál už nesou jen pokřivený zrcadlový obraz původní teze.
Proto je tak těžké dobře napsat zákon. Ten by měl být proti "čtení mezi řádky" odolný. Některé texty je nutné číst s hledáním informací mezi řádky. A jiné je prospěšné číst po řádku, slovo od slova. Jinak se z pohádky může stát horor 
Cena za štěstí
Jsou lidé a lidé. Jsou lidé šťastní a lidé nešťastní. Jsou lidé veselí, zamilovaní a plní krásných myšlenek, a jsou lidi zlomení, v troskách svého bytí a křečovitě se usmívají do okolí, aby je někdo nedorazil.
Jaká je cena za štěstí? Má člověk právo nechat za své štěstí platit někoho jiného? Má člověk právo opakovaně ubližovat a chovat se jako parazitický emocionální upír? Právo neprávo, člověk má tu možnost. Má možnost ničit, ubližovat, někdy i zabít.
Nyní jsem krutě poznal a už vím, co jsem celá léta podvědomě tušil na prahu uvědomění. Štěstí zrozené z neštěstí jiného nemůže zůstat bez skvrn. Stal jsem se skvrnou cizího štěstí, které vyrostlo z mé vlastní bolesti. Jsem skvrnou, a Vanish na mne neplatí. Tak jako krev, kterou ze svých rukou vrah jen tak nesmyje. I když je již rudé zbarvení pryč, stále je cítit, lepkavá, teplá, plná před chvílí utnutého života.
Uvědomte si, zač kupujete si své štěstí. Zda na něj máte právo, pokud cenu bude platit někdo jiný. Pokud za každý váš úsměv někdo další prolije potok slz. Unesete toto vědomí? Zlomilo by vás? Nebo si řeknete: "Mám Tě rád, ale sebe mám raději…"
Koncert Tori Amos v Praze
Měl jsem to štěstí, že mne má dobrá víla upozornila, nalákala a nakonec i přesvědčila jít na tuto událost roku.
Cesta do Prahy probíhala v pohodě, i po Praze jsem se prošel, úsměv od milé pokladní obdržel, zmokl jak bažant a potkal novou zajímavou osůbku. Večer jsem řádně vyparáděný (společenské kalhoty, boty a košile) vyrazil i s vílou Madlenkou směr Kongresové centrum. Přes nepřízeň počasí jsme dorazili relativně suší a v dobré náladě ke třetímu členovi skupiny.
Ač měl začátek koncertu hodinové zpoždění, nelituji ani minuty, ani koruny které jsem takto investoval. Nejprve zahrál Joshua Radin, který za zvuku kytary a doprovodu kontrabasu zpíval krásně a podmanivě. Prokládal pauzy mezi písněmi veselými průpovídkami (díky čemuž vím, že výraz „brilantní prezident Bush“ je sarkasmus 87).
Okolo deváté nastoupila Tori Amos v plné parádě a začaly se dít věci. (Občas jsem sice proklínal osvětlovače, který mi nevychovaně svítil reflektorem přímo do očí, ale to je holt daň za působivou světelnou šou, která byla součástí koncertu.) Hlas Tori Amos byl silný, jasný, křišťálově čistý, pevný a přesně takový, jaký jej člověk zná ze studiových nahrávek. Zazněly písně jak nové, tak starší kousky, které obecenstvo přivítalo vždy potleskem i vokálními projevy nadšení.
Celý koncert probíhal v pohodě a řady v křeslech kongresového centra se vlnily v rytmu hudby. Ke konci mnozí diváci vstali a vytvořili u pódia to pravé publikum, které se zpěvačkou dokáže komunikovat i jinak, než jen pomocí potlesku.
Zkrátka jedinečný zážitek na celý život. Madlenko, děkuju…
Z mobilu z Prahy pro expres pokladní z Tesca
Za krásný úsměv, který rozzářil mé neveselé dopoledne v krasné odpoledne. Ať se Vám propiska líbí, i když už asi nepíše 87). Díky za ten úsměv.
Prezentace horkou jehlou ušitá
Byl jsem letos na konferenci INSPO a nelitoval jsem. Dopolední i odpolední program měl náplň hutnou, leč chutnou a stravitelnou. Pokud vás tvorba přístupného a použitelného webu zajímá a nejsou vám lhostejné potřeby uživatelů, kteří mají nějaké obtíže – ať již zdravotní či technické – mohu tuto konferenci jen doporučit.
A nyní k slibovanému horkému velbloudu uchem jehly. Ke konci konference jsem si všiml, že poslední přednášející se asi nenachází jak v místnosti tak v budově. Pátrání detektivní kanceláře Kopta mou domněnku potvrdilo. Snížek nenapadl ani nepřišel, neb byl indisponován hlasově.
Jal jsem se prozkoumávat vytištěnou prezentaci a přišlo mi škoda, aby zůstala jen omluvena a neviděna. Díky menšímu nátlaku a větší drzosti netrvalo dlouho a ocitl jsem se za řečnickým pultem spolu s Martinem Koptou. Přednáška probíhala dle pravidla zipu, aneb každý chvilku tahá pilku. Když mi došla řeč, měl již Martin nabráno do plic a dokázal vzduch využít do posledního dechu. Probrali jsme vše, k čemu se dalo za tak krátkou chvilku přípravy vyjádřit a dokonce zazněly i dotazy z publika, které nezůstaly bez patřičné odezvy.
Tímto chci poděkovat Janu Bienovi, že mi přihrál při přípravě několik cenných poznatků, Martinu Snížkovi za vzorně připravenou prezentaci a to, že se nedostavil ;-), Vilému Málkovi za důvěru a umožnění realizace šíleného nápadu pracovně nazvaného "Desetiminutovka" a hlavně Martinu Koptovi – kterému mi bylo ctí sekundovat – za ochotu podstoupit se mnou harakiri v přímém přenosu.
Související články
PF 2007
Bývá zvykem zasílat e-mailem objemné přílohy s vtipnými, upřímnými či jinak -nými obrázky — ať již tvorby původní, či díla převzatého. Já se rozhodl šetřit přenosové linky. Proto, kdo si chce mou PFku přečíst, pokochat se a zároveň docenit její nemalou užitnou hodnotu, nechť si ji stáhne:
A pro ty, co o ni zájem nemají (mimochodem, jejich škoda :-), šťastné a veselé svátky jistě prožijete i bez ní. Tak, na shledanou v příštím roce 87).
PSI, Jabber a obnova hesla
Používal jsem program PSI (Jabber) a chtěl jsem sloučit komunikaci s ICQ v mé oblíbené Mirandě. Jak jsem ale zjistil, zapomněl jsem heslo k milému Jabberu. A tak jsem hledal a krom placených programů jsem nalezl tento dekódovací skript. Pro jistotu si jej ukládám pro budoucí použití se svou úpravou (která mi funguje) — psi-jabber.pl.
Stačí si v adresáři v Document And Settings najít v patřičném adresáři (jméno uživatele Windows, pak zpravidla adresář PsiData) v souboru config.xml uživatelské jméno a heslo
<jid>name@jabber.org</jid><password>hexacode</password>
Heslo a jméno stačí zadat na patřičné místo scriptu a výsledek je na světě. Aleluja, Hosana, Alláh je veliký…
Z Jíčína do Berouna, přes Jirkov a zase zpátky
Cestování to bylo dobrodružné, skládalo se z přespávání venku pod širákem, na vlakovém nádraží, výletu do Koněpruských jeskyní, asistenční služby PC u kamarádky, zkrátka, bylo toho mnoho. Cestu popisovat nebudu. Chci zde poděkovat všem úžasným lidem, co mi vyšli vstříc, když mi teklo do bot (a to nejen obrazně). Díky vám jsem se vrátil celý, živý a relativně zdravý 87).
Služba Mobilář.cz
Máte kapesní počítač, chytrý telefon, či jen obyčejný mobil? Zajímá Vás dění okolo mobilní techniky a hledáte denní zpravodajství z mobilního světa? Zkuste službu Mobilář.cz.
S kolegou Janem Bienem jsme před časem tuto službu spustili. Stejně jako služba Weblogy.cz (jež je určená webdesignerům a internetovým profesionálům), si i tato získává své spokojené uživatele. Držte nám palce, ať nám nadšení vydrží nedávno spuštěný projekt neskončí v propadlišti dějin 87)…