Ze života
Krásný rozhovor z WebExpo2010 s Davidem Grudlem o životě, vesmíru, Brblovi a vůbec
Ono tam toho o Brblovi naštěstí zas tak moc není. Rozhovor je to krásný, milý a vtipný. Dozvíte se něco o Nette a školení, o výletech, přítelkyni, psovi atd. Pokud máte chvíli času a chuti zasmát se i na můj účet, šup tam:
Dívka s lemurem
Byl jsem s digitálním fotoaparátem lovil zajímavé lidi. Jednu dívenku jsem cvakl i s jejím lemurem a protože nechci být popotahován po soudech za obtěžování 87), sdělil jsem jí pouze adresu těchto stránek — fotografie tu na ní bude čekat.
Pokud jsi adresu nezapomněla, tento článek našla a chtěla bys onu fotku větší (třeba pro tisk), nebo máš zájem i o ostatních 7 fotek, stačí si o ně napsat (e-mail na mne tu jistě najdeš). Kontrolní otázka pro identifikaci — nehodlám Tvé fotky posílat jen tak do světa — je, kde jsem Tě fotil (co to bylo za akci) a co jsem měl u sebe srandovního.
Vista se to konečně naučila bez drátů
Ano, je tomu tak. Bez mého přičinění, ale za asistence mnoha aktualizací se konečně podařilo rozchodit i Wi-Fi. Windows Vista se tak konečně dostala co do funkčnosti sítí po bok Ubuntu 9.04 a Windows XP, kde to fungovalo hned a bez problémů. Při pohledu na datum minulého příspěvku si ale říkám — že to ale trvalo…
Poloviční Vista Vidi Vici – FTP Vista problém na ASUS WL 500gX
Windows Vista Home Premium dokáže zavařit. Po připojení kabelem k domácímu routeru Asus WL 500gx (řečenému též deluxe) se odmítaly programy – dosud bezproblémově pracující na Windows XP – připojit k FTP. Zkolabovaly na LISTování. Jmenovitě programy FileZilla a PSPad.
Muka hledání, googlení a řešení stále v nedohlednu. Nakonec (až po několika týdnech) jsem se rozhodl vyzkoušet update firmwaru zmíněného Asusu.Na stránce http://oleg.wl500g.info/ jsem nalezl novější verzi 1.9.2.7-9, stáhl, prsknul ji tam a světe div se, zabralo to. FTP vylistuje soubory i na Vistách a FTP se konečně dá používat.
Zbývá vyřešit neochotu Vist připojit se k Wifi milého Asusu. Wifi, do které se mi podařilo připojit 2 notebooky s WinXP a dokonce jsem připojil i stroj s Linuxem (na mou osobu výkon). Jen Vista odolává a strýček Google na mé dotazy zarytě mlčí. Asi se špatně ptám…
O vítězství a prohře
Může člověk zvítězit nad zrůdou? Co všechno musí obětovat? Neztratí tím své lidství? Nestane se aktem vítězství tím, co právě porazil? Co všechno člověk musí ztratit, aby byl ochoten začít hledat? A budu za rok, až si přečtu tyto řádky, vědět odpověď alespoň na některé otázky? Hledáte smysl? Není to jen tím, že málo spím? Čtete tyto řádky? Zkuste to výjimečně i mezi nimi…
Čtení mezi řádky
Často jsem o čtení mezi řádky slýchal. Lidé hledají v textu význam, ten původní, ten, který nese hlavní myšlenku nezdeformovanou slovy, která ji popisují a předávají dál. Umět číst mezi řádky je užitečné, člověk si může všimnout toho, co je mezi nimi skryto. Je tu ale ještě druhá stránka této schopnosti. Když se zaměříte jen mezi řádky, budete číst linky a samotný text vám uteče.
Ten, kdo čte jen mezi řádky, přichází o vlastní sdělení a nachází jen to, co chce vidět. Někdo v dobrém, někdo ve zlém. Přesto jsou kořenem všeho nedorozumění právě slova. Slova, která nevhodně interpretována převrátí naruby původní význam a dál už nesou jen pokřivený zrcadlový obraz původní teze.
Proto je tak těžké dobře napsat zákon. Ten by měl být proti "čtení mezi řádky" odolný. Některé texty je nutné číst s hledáním informací mezi řádky. A jiné je prospěšné číst po řádku, slovo od slova. Jinak se z pohádky může stát horor 
Cena za štěstí
Jsou lidé a lidé. Jsou lidé šťastní a lidé nešťastní. Jsou lidé veselí, zamilovaní a plní krásných myšlenek, a jsou lidi zlomení, v troskách svého bytí a křečovitě se usmívají do okolí, aby je někdo nedorazil.
Jaká je cena za štěstí? Má člověk právo nechat za své štěstí platit někoho jiného? Má člověk právo opakovaně ubližovat a chovat se jako parazitický emocionální upír? Právo neprávo, člověk má tu možnost. Má možnost ničit, ubližovat, někdy i zabít.
Nyní jsem krutě poznal a už vím, co jsem celá léta podvědomě tušil na prahu uvědomění. Štěstí zrozené z neštěstí jiného nemůže zůstat bez skvrn. Stal jsem se skvrnou cizího štěstí, které vyrostlo z mé vlastní bolesti. Jsem skvrnou, a Vanish na mne neplatí. Tak jako krev, kterou ze svých rukou vrah jen tak nesmyje. I když je již rudé zbarvení pryč, stále je cítit, lepkavá, teplá, plná před chvílí utnutého života.
Uvědomte si, zač kupujete si své štěstí. Zda na něj máte právo, pokud cenu bude platit někdo jiný. Pokud za každý váš úsměv někdo další prolije potok slz. Unesete toto vědomí? Zlomilo by vás? Nebo si řeknete: "Mám Tě rád, ale sebe mám raději…"
Koncert Tori Amos v Praze
Měl jsem to štěstí, že mne má dobrá víla upozornila, nalákala a nakonec i přesvědčila jít na tuto událost roku.
Cesta do Prahy probíhala v pohodě, i po Praze jsem se prošel, úsměv od milé pokladní obdržel, zmokl jak bažant a potkal novou zajímavou osůbku. Večer jsem řádně vyparáděný (společenské kalhoty, boty a košile) vyrazil i s vílou Madlenkou směr Kongresové centrum. Přes nepřízeň počasí jsme dorazili relativně suší a v dobré náladě ke třetímu členovi skupiny.
Ač měl začátek koncertu hodinové zpoždění, nelituji ani minuty, ani koruny které jsem takto investoval. Nejprve zahrál Joshua Radin, který za zvuku kytary a doprovodu kontrabasu zpíval krásně a podmanivě. Prokládal pauzy mezi písněmi veselými průpovídkami (díky čemuž vím, že výraz „brilantní prezident Bush“ je sarkasmus 87).
Okolo deváté nastoupila Tori Amos v plné parádě a začaly se dít věci. (Občas jsem sice proklínal osvětlovače, který mi nevychovaně svítil reflektorem přímo do očí, ale to je holt daň za působivou světelnou šou, která byla součástí koncertu.) Hlas Tori Amos byl silný, jasný, křišťálově čistý, pevný a přesně takový, jaký jej člověk zná ze studiových nahrávek. Zazněly písně jak nové, tak starší kousky, které obecenstvo přivítalo vždy potleskem i vokálními projevy nadšení.
Celý koncert probíhal v pohodě a řady v křeslech kongresového centra se vlnily v rytmu hudby. Ke konci mnozí diváci vstali a vytvořili u pódia to pravé publikum, které se zpěvačkou dokáže komunikovat i jinak, než jen pomocí potlesku.
Zkrátka jedinečný zážitek na celý život. Madlenko, děkuju…
Z mobilu z Prahy pro expres pokladní z Tesca
Za krásný úsměv, který rozzářil mé neveselé dopoledne v krasné odpoledne. Ať se Vám propiska líbí, i když už asi nepíše 87). Díky za ten úsměv.
Prezentace horkou jehlou ušitá
Byl jsem letos na konferenci INSPO a nelitoval jsem. Dopolední i odpolední program měl náplň hutnou, leč chutnou a stravitelnou. Pokud vás tvorba přístupného a použitelného webu zajímá a nejsou vám lhostejné potřeby uživatelů, kteří mají nějaké obtíže – ať již zdravotní či technické – mohu tuto konferenci jen doporučit.
A nyní k slibovanému horkému velbloudu uchem jehly. Ke konci konference jsem si všiml, že poslední přednášející se asi nenachází jak v místnosti tak v budově. Pátrání detektivní kanceláře Kopta mou domněnku potvrdilo. Snížek nenapadl ani nepřišel, neb byl indisponován hlasově.
Jal jsem se prozkoumávat vytištěnou prezentaci a přišlo mi škoda, aby zůstala jen omluvena a neviděna. Díky menšímu nátlaku a větší drzosti netrvalo dlouho a ocitl jsem se za řečnickým pultem spolu s Martinem Koptou. Přednáška probíhala dle pravidla zipu, aneb každý chvilku tahá pilku. Když mi došla řeč, měl již Martin nabráno do plic a dokázal vzduch využít do posledního dechu. Probrali jsme vše, k čemu se dalo za tak krátkou chvilku přípravy vyjádřit a dokonce zazněly i dotazy z publika, které nezůstaly bez patřičné odezvy.
Tímto chci poděkovat Janu Bienovi, že mi přihrál při přípravě několik cenných poznatků, Martinu Snížkovi za vzorně připravenou prezentaci a to, že se nedostavil ;-), Vilému Málkovi za důvěru a umožnění realizace šíleného nápadu pracovně nazvaného "Desetiminutovka" a hlavně Martinu Koptovi – kterému mi bylo ctí sekundovat – za ochotu podstoupit se mnou harakiri v přímém přenosu.