Ze života

Čtení mezi řádky

Často jsem o čtení mezi řádky slýchal. Lidé hledají v textu význam, ten původní, ten, který nese hlavní myšlenku nezdeformovanou slovy, která ji popisují a předávají dál. Umět číst mezi řádky je užitečné, člověk si může všimnout toho, co je mezi nimi skryto. Je tu ale ještě druhá stránka této schopnosti. Když se zaměříte jen mezi řádky, budete číst linky a samotný text vám uteče.

Ten, kdo čte jen mezi řádky, přichází o vlastní sdělení a nachází jen to, co chce vidět. Někdo v dobrém, někdo ve zlém. Přesto jsou kořenem všeho nedorozumění právě slova. Slova, která nevhodně interpretována převrátí naruby původní význam a dál už nesou jen pokřivený zrcadlový obraz původní teze.

Proto je tak těžké dobře napsat zákon. Ten by měl být proti "čtení mezi řádky" odolný. Některé texty je nutné číst s hledáním informací mezi řádky. A jiné je prospěšné číst po řádku, slovo od slova. Jinak se z pohádky může stát horor

Cena za štěstí

Jsou lidé a lidé. Jsou lidé šťastní a lidé nešťastní. Jsou lidé veselí, zamilovaní a plní krásných myšlenek, a jsou lidi zlomení, v troskách svého bytí a křečovitě se usmívají do okolí, aby je někdo nedorazil.

Jaká je cena za štěstí? Má člověk právo nechat za své štěstí platit někoho jiného? Má člověk právo opakovaně ubližovat a chovat se jako parazitický emocionální upír? Právo neprávo, člověk má tu možnost. Má možnost ničit, ubližovat, někdy i zabít.

Nyní jsem krutě poznal a už vím, co jsem celá léta podvědomě tušil na prahu uvědomění. Štěstí zrozené z neštěstí jiného nemůže zůstat bez skvrn. Stal jsem se skvrnou cizího štěstí, které vyrostlo z mé vlastní bolesti. Jsem skvrnou, a Vanish na mne neplatí. Tak jako krev, kterou ze svých rukou vrah jen tak nesmyje. I když je již rudé zbarvení pryč, stále je cítit, lepkavá, teplá, plná před chvílí utnutého života.

Uvědomte si, zač kupujete si své štěstí. Zda na něj máte právo, pokud cenu bude platit někdo jiný. Pokud za každý váš úsměv někdo další prolije potok slz. Unesete toto vědomí? Zlomilo by vás? Nebo si řeknete: "Mám Tě rád, ale sebe mám raději…"