Štěstí přeje připraveným…

…a já – ač nepřipraven – pomohl jsem si k pěkným hodinkám.

Na plese zakoupil jsem sobě lístky do tomboly. Vyhrál jsem plakát se sličnou děvou (ten mi má přítelkyně zabavila a určila ho ke skartování), polštář tvaru labutě (taktéž zabaven, ehm, tedy dobrovolně darován 87) a 2 permanentky na lyžařský vlek kamsi do Tramtárie. Kolega Jan Bien, kterého tímto srdečně zdravím, vyhrál luxusní ruské hodinky Poljot i s věnováním velitele VÚ 4356 Liberec. Pikantní jest, že oba jsme z řad civilkářů, a tak nás věnování vojenského velitele pobavilo. Rychle jsem probudil svého židovského ducha a směnil pro mne bezcenné papírky (ony permanentky) za skvost v oblasti chronometrů (svatá trojice Omega, Rolex a Poljot). Až doma jsem zjistil, že Poljoty mají též cejch Au10, a tak zlatavá barva jejich povrchu nebude ani tak zlatavá, jako zlatá. Tímto tedy děkuji ctěnému Mraveništi za krásný dárek a přeji mravenečkům, ať příliš nepění a nepouštějí páru 87).

Středa 25. února 2004 - 11:09 - Trvalý odkaz - Komentáře

Chvilka poesie – Mám tvořivou náladu 87)

V závěji Tvých vlasů utonulo slunce, teď tma je, když nejsi tu se mnou. Vrať se i se sluníčkem, ten měsíc studí, měsíc, co jsem bez Tebe!

V závěji Tvých vlasů jsem zanechal své srdce, a Ty nepřicházíš, nevracíš se zpět.

V té chladné závěji to slunce pohasíná, měsíc vychází, a srdce, srdce to se mění v led…

Pátek 6. února 2004 - 10:26 - Trvalý odkaz - Komentáře

Chvilka poesie

Jsi jak lesní víla nad ránem, co popíjí rosu z kalichu bledulek, tančí ve víru rána a opájí se pohledem na stříbrnou studánku…

A zvonek zvoní, láska ke květu se probouzí, brouček za beruškou letí, a v rukou jen dva motouzy, co zapomněl tu čtvrtek po pátku.

A sten a vzdech a žal a bol se ztichlým lesem nesou, roucho z bodláčí a boty z jehličí pro vílu nebohou si nesou.

A zvonek zvoní, květ lásky odkvétá a brouček od berušky spěchá, na rukou z provazu pouta má, co uvázala zloba, čtvrteční rána kde v páteční večery jsou…

Vítej, ty malá rozcuchaná, co vytrhla ses ze spánku, bledulky odkvetly, vír sobotního rána tančí s vílou, co obdivuje studánku…

A brouček s beruškou? Co zbavují se pouta? A narcis s maceškou a nerozkvetlá louka, co čeká na svou nit od slunce, by všila krajkou srdce našich milých…

Pátek 6. února 2004 - 9:56 - Trvalý odkaz - Komentáře

Archiv tohoto blogu