O pejskovi a kočičce – jak myli podlahu


Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (2.4MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.

Žili byli pejsek a kočička. Pejsek byl pěkné čuně, když šel domů ze zahrádky do kuchyně, ani si gumáky s hnojem na podrážkách nesundal. Zato kočička, fiflena jedna, si každé ráno dezinfikovala celé tělo, aby náhodou něco nechytla. Když jednou dostala z té dezinfekce vyrážku, křikla na pejska:

„Čuňasi, to mám z toho tvýho věčnýho bordelu. Víš, jak to svědí?“ mňoukala a drbala se o zeď.
„Aby ses nezbláznila, tak vomejeme podlahu,“ odtušil pejsek.
„A jak, ty chytráku? Hadr ani kartáč nemáme a v kýblu pěstuješ ten hnus na hašiš.“
„Už ne,“ odpověděl pejsek a kápl si do očí kapky, aby neměl tak zčervenalé bělmo.

Kočička si ho prohlížela a pak mu řekla:

„Psisko jedno prašivý, ty máš takovou tvrdou srst, tak tě použiju místo kartáče, “ a než se zhulený pejsek stačil začít bránit, povalila ho kočička – oblečená v atombordelu – do hnoje a už drhla podlahu o sto šest.
„Ty krávo nebeská, to mi zaplatíš!“ ječel pejsek, když zjistil, že mu za parketou zůstalo ucho.
„Se nezblázni, máš druhý,“ houkla kočička skrz plynovou masku a dodělala dílo zkázy.
„Ták, podlahu máme krásně umytou, vydrbanou, jedna radost,“ pochvalovala si kočička.
„Je to tu samá louže,“ křikl na ni smrdutý pejsek, a než se stačila kočička vzepřít, popadl ji v pase, serval z ní, co se dalo, a už louže vytíral.
„Ty hnusáku !!!“ pištěla kočička, když viděla, jak se její sněhobílý kožíšek mění v cosi. V cosi velmi nelichotivého.
„Ták…,“ pochválil se pro změnu pejsek, „teďka je to tu i suché.“

Už si chtěl nazout zahnojené gumáky, když tu si všiml, že se do nich nevejde.

„No to je hezký, mám toho hnoje v kožichu tolik, že se do bot nevejdu,“ štěkal.
„A co já?“ fňukala kočička, která hrála všemi barvami – vyjma bílé.
„Pejsku, musíme se vyprat,“ zamňoukala.
„Jo jo…“ přitakal pejsek a chystal se skočit do řeky.
„Zbláznil ses? Do tý špíny? Máme přece pračku!“ mňoukla kočička a narvala pejska do přístroje.

Zapnula vyváření, ždímání a mandlování. Pak si přitáhla pohodlné křesílko a škodolibě sledovala pejska, jak se točí, vaří, peče, smaží a nakonec leze vymandlovaný ven.

„Ty jsi ale trdlo,“ posmívala se mu kočička.

To ale ještě chudák netušila, že pejsek si předtím venku připravil necky. Popadl kočičku a šup s ní do „dřevěné vany“.

„Blboune, nemáš valchu,“ chechtala se kočička.
„Ale mám struhadlo…“ odvětil jí s ledovým klidem pejsek.

Co se dělo dál vám, děti, příliš přibližovat nebudu. Poslechněte si zkrácený audiozáznam:

„MŇÁÁÁÁÁŮŮŮŮ, PRSK, UÍÍÍÍÍÍÍ, #$%§§!!, TY HAJZ…, MŇÁÁÁÁÁŮŮŮŮ, AŮŮŮŮŮ, NÉÉÉÉÉÉÉ, MŇÁÁÁÁÁŮŮŮŮ, ÁÁÁÁÁÁ, TO BOLÍÍÍ, MŇÁÁÁÁÁŮŮŮŮ….“

A když pejsek něžně vypral kočičku, vytáhl ji bezvládnou a v bezvědomí ven, odtáhl ji zpět do domku. Tam jí opláchl rány stoprocentním lihem, takže se kočička okamžitě probrala a bolestí vyskočila patnáct metrů vysoko. Strop byl dva metry. Když si cestou zpátky prorazila druhou díru ve stropě, všiml si pejsek, že jsou sice čistí, ale strašně mokří.

„Kočičko, musíme se usušit.“
„Ano,“ hekla zničená kočička a vypotácela se ven.

Pejsek, který mezitím natáhl lano mezi dvěma stromy, pověsil kočičku za packy. Ta si lebedila na sluníčku, hned vedle pejska, který se také pověsil za pracky. Najednou na ně začala padat voda.

„Pomóc, zmokne nám prádlo !!!“ řval zpitomělý pejsek a hnal se domů jak vzteklej.

Kočička, také patřičně zblblá, ho následovala. Po chvilce vykoukli ven.

„Je po dešti, můžeme se zas pověsit,“ řekla kočička.
„Mám ti vzít štokrle a pytel na hlavu?“ zeptal se pejsek s nadějí v hlase.

Doufal, že se konečně kočička rozhodla nechat ho zdědit barák.

„Nech si zajít chuť, hyeno!“ hekla kočička a vyskočila zpátky na šňůru.
„Škoda…“ posteskl si pejsek a pověsil se vedle ní.

Ale netrvalo dlouho a opět začala padat voda. A tak se oba exoti schovávali a zase věšeli, až si oba uhnali zápal plic. Aby taky ne, když byla půlka prosince, venku mrzlo, až praštělo, a ta voda, co na ně padala, byla zmrzlá.

„Ttttoo asi nebbbbyl dobbbrrrrý nnnnápad…“ drkotal v zimnici pejsek a poukazoval na mytí podlahy.
„Ale mmmmmmáme tu čččisto!“ odpověděla kočička a polkla další Paralen.

A protože čistota rovná se půl zdraví, byli oba za chvilku zase jako rybičky. Studení, mokří a samá šupina.

Zpět na Brbla.NET

Pohádky:

Nalezli jste chybu?, Pošlete mi prosím popis výskytu dle syntaxe v sekci odchytávání Šotků.
Děkuji !!!