Kocour v botách


Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (2.1MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.

Byl jednou jeden Janek. Byla to andulka (papoušek) a patřila jednomu Lukášovi. A ten Lukáš byl moc chudý. Jediná jeho obživa byla produkce Janka. Jenže Janek nebyl moc ukecaný andulka, a tak většinu roku měl Lukáš bídu s nouzí nastěhovanou v chalupě. Postupem času musel prodat Hi-Fi věž, která mu byla stejně na nic od té doby, co mu odpojili elektřinu. Jednou ráno, když chtěl jít do města s papouchem, našel v kleci místo Janka kocoura. Lukáš propadl beznaději. Janek byl sežranej nějakým vypelichaným kocourem. Ale kocour věděl, co se sluší a patří, a s Lukášem se o papouška rozdělil. Lukáš už se chystal, že se oběsí, když tu kocour promluvil:

„Co blázníš, chceš se zabít?“

Lukáš se lekl, ujely mu nohy a už visel. Nebýt toho, že trámy byly shnilé a lano zpuchřelé, možná by zde pohádka končila, ale jelikož trámy byly jako z perníku a lano stálo taky za. no nestálo za nic, tak to milý Lukáš přežil jen s odřeninami. Barák mu ale spadl na hlavu. Vyškrábal se ven, kde už na něho čekal kocour.

„Sežeň mi boty a odměním se ti bezstarostným životem,“ zamňoukal kocour a urovnal si fousky.

Lukáš zprvu nevěřil svým očím. Kocour, který mluví a chce boty. Ale protože byl ještě trochu zblblý z toho věšení, a hlavně připitomělý z toho, jak mu spadnul barák na škebli, tak se vydali k místnímu obuvníkovi. Kocour si vybral boty na podpatku, zdobené perletí, celé z krokodýlí kůže. Lukáš zaplatil posledními dvěma sty tisíci, co měl náhodou u sebe.

„A jsem na mizině,“ prohlásil, když mu po třech dnech došlo, co udělal.
„To nic…“ utěšoval ho kocour a vykračoval si v nových botkách vedle bosého Lukáše.
„Co budu dělat?“ hořekoval Lukáš a vzpomínal na zlaté časy s Jankem.
„Hoď se do klidu, nemáš vůbec žádný problém,“ snažil se mu spravit náladu kocour.
„Jak to, že nemám? Nemám peníze, dům, jsem chudej jak kostelní myš!“
„Myš…“ zopakoval zasněně kocour a mlsně se oblízl.

A tak šli a šli a šli, až došli do království, kde hledali pro princeznu ženicha.

„Teď je na mě, abych se ti odvděčil!“ řekl kocour a vydal se ke králi.

Král uvítal kocoura jako pána. Obdivoval jeho krásné drahé boty. Kocour mu vyprávěl o daleké cestě, kterou vážil až sem, protože slyšel, že hledají ženicha pro svou dceru. Král byl nadšen. Okamžitě kocoura se svou dcerou oženil. Kocour z toho byl ještě chvíli na větvi, ale než se vzpamatoval, byli svoji. Zjistil, že princezna je docela kočka a že to mu jako kocourovi vyhovuje. Vyjeli si ven v kočáru. Lukáš ještě ležel u brány a čekal na svého kocoura, až mu pomůže a odmění se mu za boty.

Kocour opravdu nezapomněl a udělal z Lukáše svého poskoka. Lukáš musel cídit jeho boty, leštit trůn, jablko, žezlo i korunu, a když měl všechny povinnosti splněné, mohl kocoura hladit. Lukáš byl vždy trochu prostomyslný, a tak mu to ani nevadilo. Měl zbytky z toho, co kocour nedojedl, mohl spát na zemi u jeho postele a hlavně měl jistotu, že zdejší lana a trámy jsou určitě dostatečně pevné…

A tak si žil a žil, až jednoho krásného dne mu došlo, že kocour se má líp. Sebral mu boty, dal je do bazaru a za stržené peníze si koupil papouška. Andulku. A dal mu jméno Janek. Odešel z království, našel si pěknou chajdu a tam si žil klidně a spokojeně až do dne, kdy ho zase navštívil jeden vychytralý kocour. Ale to už je jiná pohádka. Nebo není…?



Jo, nutno dodat, že bez bot pozbyl kocour svých výhod, princezna se s ním rozvedla a vzala si Lukáše, který konečně vedl bezstarostný život… Uf, na to jsem málem zapomněl 87).

Zpět na Brbla.NET

Pohádky:

Nalezli jste chybu?, Pošlete mi prosím popis výskytu dle syntaxe v sekci odchytávání Šotků.
Děkuji !!!