Delší pohádka o zlaté rybce


Chcete si nechat pohádku přečíst? Stáhněte si ji namluvenou (2.1MB, formát ogg). Nejde Vám přehrát? Zkuste Winamp.

Žil byl jeden dědeček a ten se živil rybolovem. Každé ráno vyjížděl na moře a večer se vracel domů. Většinou s prázdnou, protože od té doby, co tu jezdily tankery s naftou, se občas nějaký potopil a v tom sajrajtu toho moc živého nezbylo. Ale dědeček měl důchod a na svůj životní styl byl zvyklý. A tak pokaždé ráno vyjel na moře a pokoušel se něco vylovit. Někdy vytáhl kapitána právě potopené lodi (ty vyhazoval, protože byli podměreční), občas mu zabrala mořská panna, kterou si dlouze prohlédl a pak ji vrátil moři, protože by mu jeho babička pěkně zmalovala záda, kdyby se dozvěděla, jak si prohlíží spoře oděné nymfy. A od té doby, co byla babička přes internet napojená na špionážní satelity, už raději ty mořské panny z vody ani netahal.


Jednoho dne se mu splávek opět zakolíbal a dědeček hrábl po podběráku. Jaké bylo jeho překvapení, když vytáhl zlatou rybu.

„Když mě nehodíš zpátky, splním ti tři přání,“ zaskřehotala přiotrávená ryba a při pohledu na ropné skvrny se jí udělalo šoufl.

Hledala nějakou udici již pěknou řádku let, ale nikdo, až na našeho dědu, nebyl takový blázen, aby v takovém sajrajtu rybařil.

Děda nejprve nevěděl, co má dělat, ale nakonec si rybu uložil do kyblíčku s vodou, nahodil motor a rozjel se směrem ke břehu. Ryba se podivila, když si všimla, že motor nemá žádnou nádrž.

„Jestli budeš chtít, tak ti přičaruju nádrž k tomu motoru,“ řekla.
„K čemu nádrž?“ podivil se děda a začal si ťukat na čelo.
„Na pohonné hmoty,“ odvětila rybka a vykašlala reklamní leták od Aralu.
„Moře je plné ropy…“ odtušil děda a vesele se zasmál.

Ryba si konečně všimla hadice ponořené do moře, která nasávala mastnotu a sunula ji k motoru, vybrakovanému ze starého trabanta.

Dorazili ke břehu. Děda popadl kyblík s rybou a vydal se ke staré barabizně. Rybka zmerčila možnost a začala nabízet:

„Co bys řekl novému domu?“
„Blázníš, rybo?“ zděsil se děda. „Víš, jaký bych musel platit daně? Takhle mám alespoň pokoj od berňáku!“

Otevřel dveře a přinesl rybu dovnitř. Vnitřek byl dost ubohý. Málo světla ze škvíry u dveří a jedna skříň. Ryba to zkusila naposledy:

„A co krásný vnitřek domu? Interiér dle poslední módy?“
„Ne, děkuju!“ odsekl děda a otevřel skříň.

Objevily se dveře do výtahu. Za chvilku to cinklo a děda vstoupil dovnitř. Stiskl tlačítko a výtah se rozjel dolů. Ryba oněměla úžasem. Taková barabizna a má výtah. Najednou se zdviž zastavila a děda vstoupil do podzemního přepychového sídla.

„Koukni, co jsem chytil, babičko,“ volal už z dálky.

Babička líně zvedla oči od počítače, kde zrovna chatovala se Sexyboyem.

„Co to zase máš?“
„Zlatou rybku!“ chlubil se děda.
„Mluví?“ otázala se znuděně babička.

Děda zašplouchal prstem ve vodě v kyblíku, ale ryba ze sebe nedostala ani slovo.

„Už ne, asi oněměla úžasem,“ pokrčil rameny dědeček.
„Tak ji hoď do akvária,“ houkla babička a vrátila se zpět do konverzace s mužem, který si říkal Sexyboy.

Zlatá rybka se marně snažila promluvit. Opravdu oněměla. Nedostala ze sebe ani hlásku. Dědeček ji přinesl k obrovskému bazénu.

„Tady ti bude dobře,“ řekl a vylil ji do vody.

Rybka se potopila, protřela si ploutvičkama oči a oněměla podruhé. V bazénu bylo asi tisíc dalších němých zlatých rybek. Děda nasypal do bazénu osm pytlů krmení a šel zpátky do kuchyně. Vzal to přes konírnu, oddělení aligátorů, podrbal za uchem svého oblíbeného jednorožce, dal zob ptáku Ohniváku, nakrmil vlka a svou oblíbenou svíčkovou dostala do svého kotce i Karkulka. Když došel do kuchyně a začal vařit pro sedmero krkavců, jen si povzdechl:

„Tedy, nebýt kouzelný dědeček, tak nevím, jak to tu uživím…“

Zpět na Brbla.NET

Pohádky:

Nalezli jste chybu?, Pošlete mi prosím popis výskytu dle syntaxe v sekci odchytávání Šotků.
Děkuji !!!